Titul do 170 centimetrů. Grandslamy patří drobným dámám

Pokud chcete odhalit, kdo vyhraje příští grandslam, měl by vám bádání usnadnit údaj, který dost možná nečekáte.

Ani rychlost podání, ani počet vítězství v roce 2020, ani pozice na žebříčku, ani vzájemná bilance. Prostě a jednoduše: výška. Nebo ještě přesněji: její absence. Je půvabnou náhodnou, jak se všechno sešlo. Když s titulem z Australian Open pózovala nevysoká Sofia Keninová, doplnila kuriózní řadu už na čtyři. Žádná z aktuálně úřadujících šampionek z Melbourne, New Yorku, Londýna ani Paříže nepřerostla 170 centimetrů.

„Ona je fakt vysokánská,“usmívala se Keninová další shodě okolností, neboť jí pohár předávala legendární čahounka Lindsay Davenportová, se svými 189 centimetry přesně o 19 „čísel“vyšší než ona. „Ale já výšku nikdy neřešila. Jasně, zvlášť jako dítě jsem byla fakt prcek. Teď jsem v pohodě. Na velikosti nezáleží – jen na tom, jak odolná jste, tělesně i mentálně. Pak se klidně můžou stát neuvěřitelné věci.“

Před ní byly do rolí tenisových královen uvedeny na US Open Bianca Andreescuová (170 centimetrů), ve Wimbledonu Simona Halepová (168 centimetrů) a na Roland Garros ještě drobnější Ashleigh Bartyová (166 centimetrů). To, že je zrovna ona dál světovou jedničkou, jen dokazuje, že Keninová má ve své nebojácnosti pravdu.

Byť je i tenis tak jako všechny sporty čím dál náročnější na kondici a byť v něm výška generuje výhodu, třeba při podání, není klíčová.

„Nejsem hráčka, co by byla zašitá u základní čáry. Ráda diktuju tempo, kontroluju hru. Používám kraťasy, voleje. Táta mi ostatně vždycky vtloukal do hlavy co nejagresivnější pojetí,“líčí Keninová, jak se se svojí (ne)výškou vypořádávala.

Stávající šampionky mají hodně podobného.

„Už jako holka jsem věděla, že nikdy moc nevyrostu,“řekla kdysi Halepová – nevadilo to, vždyť už na grandslamech slavila dvakrát. Loni ve Wimbledonu mimochodem překopala místní statistickou sérii: předchozích 13 ročníků měla šampionka All England Clubu pokaždé aspoň 170 centimetrů, tedy tolik, co spíše drobné Keninová a Andreescuová. Famózně se pohybující Halepová má ještě o něco méně.

A Bartyová ještě méně. I proto se před startem letošního Australian Open stala tváří kampaně nazvané Hraj pro sebe, povzbuzující dívky ke sportu. Poselství je jasné: malá je pouze ta, kdo má malé cíle.

„Měla jsem štěstí, že mě trenéři vedli k hodně technickému pojetí hry, kterému jsem mohla od začátku důvěřovat,“popisovala. „I když jsem moc nevyrostla, byla jsem čím dál silnější a čím dál víc jsem si věřila. Párkrát jsem slyšela, že jsem moc malá na to, abych mohla něco velkého dokázat. Jasně, nepatřím mezi obryně, ale nenechte lidi, aby vám říkali, co můžete dělat a co už ne. Jděte si za svými sny!“

Česko má svoji drobnou Barboru

Strýcovou, Slovensko do jejího nedávného odchodu do tenisové penze oslavovalo malou bojovnici Dominiku Cibulkovou. A co má říkat taková Kurumi Naraová – Japonka měří pouhých 155 centimetrů!

„Každá holka na túře je vyšší než já,“líčila nedávno pro deník New York Times. „Takže se prostě snažím pohybovat lépe a rychleji než všechny ostatní.“

Nadstandardní práce nohou. Šikovnější ruce. Pevnější vůle... Cesty k úspěchu jsou na papíře docela jasně dané, v praxi je to pochopitelně mnohem těžší.

Momentálně ale na grandslamech platí, že o co méně centimetrů, o to více kuráže. I trofejí.