Valverde už ví, kdy řekne adieu
Konečně se rozhodl. I nezničitelný Alejandro Valverde ukončí kariéru. Za dva roky.
Dlouho, předlouho to pro něj nebylo téma. Konec kariéry? Nezničitelného Alejandra Valverdeho? Ten snad nikdy nepřijde, tvrdilo se.
Za své letité služby dokonce v minulosti od šéfů stáje Movistar dostal neopakovatelnou nabídku – doživotní kontrakt.
Sám si tak mohl určit, kdy se na kolo definitivně vykašle.
A teď se rozhodl.
„Ještě dvě sezony a dost. Dva roky na nejvyšší úrovni a končím,“oznámil španělským novinářům ve středu před závodem Kolem Valencie.
Přitom dlouho připomínal Benjamina Buttona z ceněného snímku Davida Finchera. Hlavní hrdina prožíval svůj život v opačném směru – když se narodil, vypadal na 80 let a místo stárnutí mládl.
Valverde podle číslovky u svého věku nemládl, přesto to tak na silnici často vypadalo.
I teď – ve 39 letech – patří k nejlepším cyklistům světa. Navzdory těžkému zranění z Tour 2017, kdy si nohu poranil tak, až mu lékaři předpovídali konec kariéry.
„Ale já se tehdy nevzdal, čehož si dodnes cením. Mohl jsem s kolem seknout, začít dělat něco jiného, ale já věřil, že i v tolika letech je možné vrátit se na vrchol,“popisoval.
A tak se vrátil.
Pořád má v sobě ten entuziasmus mladíka, který svůj sport miluje a obětuje mu vše. Loni zvládl během 84 závodních dní najet 13 979 kilometrů. Pětkrát vyhrál, devátý skončil na Tour a druhý na Vueltě. K tomu nespočet druhých míst…
Těmi sezonu zahájil i letos. Když se ve čtvrtek cyklisté drápali na závodě Kolem Valencie na vrchol kopce Cullera, porazil Dana Martina, Iona Izagirra i další skvělé vrchaře. Jen Tadej Pogačar, objev loňské Vuelty, byl nad jeho síly.
Právě ta druhá místa jsou však pro v dubnu 40letého Valverdeho známkou stárnutí.
„Je normální být ve 40 letech porážen kluky, kterým je 35 nebo 25 let. Jen je těžké to přijmout a přizpůsobit se. Že vás najednou porazí někdo v závodě, kde jste tolik let vládl. Ale co můžu dělat? Takový je zákon života,“usmívá se.
Už dříve tvrdil, že kariéru ukončí po olympiádě v Tokiu. Loni svá slova přehodnotil, když prodloužil smlouvu až do konce roku 2021. A toho se nyní drží.
„Těším se i na to, až začnu pracovat pro Movistar v jiné roli než jako cyklista. S touhle rodinou chci spolupracovat na jakékoliv pozici,“říká.
Ještě jedna velká výhra
Je pochopitelné, že i na Valverdem se objevují známky stáří. Vrásky, sem tam v jeho černé kštici šedý vlas a taky úbytek výher. Zatímco ještě předloni slavil v sezoně 14krát, loni už to bylo jen zmíněných pět zářezů. „Jasně, můj věk mě trochu ovlivňuje, i když stále říkám, že je to jen číslo. Ale jsem realista a vím, že čas utíká, že je mé tělo po tolika závodech opotřebované fyzicky i psychicky. Ale kdybych necítil, že můžu pořád bojovat s nejlepšími, skončil bych už teď,“tvrdí.
Přestože sám cítí, že na nejlepší výkonnostní čísla z minulých let už nedosáhne, pořád doufá aspoň v jedno velké vítězství. Během 18 let v pelotonu přitom vyhrál téměř vše, co cyklistický svět nabízí. Ovládl Vueltu, devět ardenských klasik, z toho čtyřikrát Monument Lutych – Bastogne – Lutych, šest etapových závodů World Tour, 18 etap na Grand Tour a předloni i mistrovství světa. Jen olympijské hry ne.
Ty jsou jeho poslední velkou výzvou.
„Je jasné, co mi ve výčtu mých úspěchů chybí. Byl jsem na pódiu různých Grand Tour, vyhrával jsem etapy, klasiky, mistrovství světa. Olympiáda by byla třešnička na dortu mé kariéry. Jen ta mi ke spokojenosti chybí,“má jasno.
Hromadný závod se v Tokiu pojede jen týden po konci Tour, proto je nutné najít v přípravě na hry rovnováhu.
Z toho důvodu třeba Vincenzo Nibali se Simonem Yatesem pojedou raději Giro, aby pak měli delší dobu na přípravu na olympiádu.
Valverde nikoliv, Tour se odmítá vzdát.
„Tour je Tour. Jasně, bylo by pro mě lepší ji po prvním nebo druhém týdnu opustit, ale je těžké vzdát Tour, tohle si nezaslouží. Bude to složité rozhodnutí,“tvrdí.
I takové však musí občas v honbě za svými sny učinit.
To Valverde moc dobře ví.