Radši víno než prášky
Dva hattricky, 13 gólů, 18 bodů... Liberecký Libor Hudáček je Hráčem měsíce
Stávalo se mu, že po zápase se jen nervózně převaloval a probděl celou noc. Teď se Libor Hudáček pozdě večer vrátí domů, dá pusu spícímu synkovi, s ženou si otevře lahev vína a – v klidu usne.
Poslední dobou na ledě zažíval mimořádně příjemné chvíle. V devíti lednových duelech si připsal dva hattricky, 13 tref, 18 bodů. Liberci pomohl do čela extraligy, slovenského útočníka zase reportéři MF DNES vyhlásili hráčem měsíce. „Je to o harmonii, všechno funguje. Hokej, rodina a zdraví,“říká devětadvacetiletý Hudáček. „Každý musí najít to, co mu dělá dobře.“
A protože rozhovor vznikal v šatně po utkání, vypráví o tom, co dělají hokejoví profíci, když už je diváci nevidí.
Ti často chodí duel zapít, co vy?
Ale taky. Nejde o alkohol, ale o to, že vypne hlava. Doma si dám pivo nebo víno, které mě uklidní a krásně se po něm usne. Existují i tabletky na spaní, ale to není ideální.
Bral jste je někdy?
Jsem typ hráče, který šíleně přemýšlí o výkonu. Hlavně jako mladý jsem pořád uvažoval, proč se mi zápas nepovedl nebo co přesně jsem dělal celý den před zápasem, který se mi naopak povedl. Přitom je důležité se co nejrychleji dostat do postele, protože spánek je nejlepší regenerace. I proto jsem si občas nějaký prášek vzal, ale působil tak silně, že jsem si ráno připadal, jako bych se vůbec nevyspal.
Takže raději alkohol?
Nejsem pivař, maximálně zvládnu tři, což je fakt strop. Spíš jsem se naučil pít víno. Se ženou si dáme dva pohárky a jde se spát.
Probíráte zápas?
Bavíme se o mém výkonu, mé hlavě. Třeba naposledy doma proti Litvínovu jsem osmkrát vystřelil, ale gól jsem nedal. Ona mi řekne: příště vystřelíš čtyřikrát a dáš hattrick. Ani nevíte, jak mě to neskutečně uklidní. Hodně mě podporuje. Je podnikatelka, pod sebou má pět set žen, které pracují s kosmetikou. Je fakt našlapaná.
O kosmetice se bavíte?
To zase ne, ale taky se mě zeptá, co
by mohla zlepšit. Máme to sladěné, že se dva tři dny bavíme o rodině a dalších věcech, ale v den zápasu vede hokej.
Co ještě patří k vaší rutině na konci zápasového dne?
Většinou si po utkání dávám dvacetiminutový výklus, po něm si dám stejně dlouhý strečink. Pak jdu do ledové kádě a pak už jedu podle pocitu. Důležitá je strava. Je super, že ji v Liberci máme zabezpečenou přímo na stadionu.
Co vám servírují?
Nemusí to být losos nebo kuřecí, toho mají kluci před zápasem dost a občas to už nechtějí ani vidět. Může to být pizza, bramborová kaše, krůtí maso. Někdy se objeví steaky, výběr je velký.
Kolik hráčů se jen osprchuje a okamžitě zmizí?
Těch je minimum, ale občas se to stane i mně, když mám špatný zápas. Zajdu si ale do posilovny, vybuším ze sebe poslední energii.
David Rittich líčil, jak je po zápase NHL rozpumpovaný, že usne až ve čtyři ráno. Co vy?
Jasně, to se taky někdy stane. Byly i noci, kdy mi hlavou běhaly nejrůznější myšlenky a nešlo spát vůbec. Řešil jsem to od mládí a teď věřím, že už s tím umím pracovat.
Jak?
Mám mentálního kouče, s Radkem Ševčíkem už dlouho spolupracuju. Taky jsem si na YouTube našel meditaci, která mi pomáhá.
Jak si hráč v lize zvykne na cestování? Liberec je docela z ruky.
Nejpozději přijedeme domů ve tři v noci. Nejhorší je, že v autobuse usnu, pak se proberu, vyházím výstroj v kabině. Pak přijdu domů, ale už neusnu. To jsou případy, kdy si prášek výjimečně dám.
Nabízejí je přímo kluboví lékaři?
Ano, poprvé jsem to zažil ve Slovanu Bratislava. V KHL byly dlouhé přelety a časové posuny. Na hotely jsme přicházeli v pět ráno, když ostatní hosté vstávali na snídaně. Tam jsem se je naučil používat, ale snažím se to minimalizovat. Často není lehké rozeznat, kolik pilulek už je dost. Jsou taky hráči, kteří jsou na tom až závislí.
Kolik jich je?
Myslím, že klidně polovina.
Tohle číslo asi fandy překvapí.
Lidé vidí akorát pozlátko. Třeba teď se v novinách objevily platy extraligových hráčů. Všichni viděli náš výdělek, ale už se nezmiňovalo, kolik dřiny, odříkání nebo kolik různých záležitostí musíte překonat v životě i sportu, abyste se k tomu dostali.
Ale zle se nemáte.
To ano. Vážím si toho, co je teď. Liberec mi dal možnost být jedním ze tří top útočníků. Jsem vděčný, že máme zdravého syna a že se nám s manželkou daří. Můžu taky děkovat, že jsem neměl žádné velké zranění. Ve Slovanu jsem seděl vedle Venci Nedorosta, který mi vyprávěl, jak ho čeká třináctá operace. Nedovedu si vůbec představit, že na půl roku vypadnu z hokeje a potom se budu drápat zpět.