Do Pekingu nepojedu
Medaile ze štafety byla nad plán. Přesto ji Ondřej Moravec má. Ale do olympiády nevydrží.
Tomáš Macek
Po čtvrteční štafetě dlouho nemohl usnout, emoce se praly s únavou. Ale včera ráno na snídani už byl Ondřej Moravec opět nabuzený. V červnu mu bude 36 let. Z mužů startujících na mistrovství světa v Anterselvě jsou starší jen Michal Šlesingr a Rakušan Simon Eder. Otec dvou dětí z Letohradu si prožil v kariéře nejednu krizi, ale zatím vždy se dokázal vrátit do popředí výsledkových listin. Letos také.
Čím je tak výjimečný? „Silnou vůlí,“tvrdí kouč Zdeněk Vítek, kdysi jeho týmový kolega. „Pořád chce něco dokázat. Spousta lidí v Ondrově věku roztříští pozornost na jiné věci a odcházejí. Zato Ondra pořád chce a dává tomu tolik. Bez té obrovské vůle by ve svém věku už asi nepřekonal to tříměsíční martyrium, které měl před sezonou se zánětem jater.“
Díky tomu, že to zvládl, má zarputilý perfekcionista Moravec po smíšené štafetě devátou medaili z mistrovství světa a olympiád, čímž překonal i Gabrielu Koukalovou.
Co do počtu medailí jste nyní nejúspěšnějším českým biatlonistou historie. Hodně to pro vás znamená?
Jsou to jen čísla. Ale je super, že se na mě ještě jednou dostalo. Od Hochfilzenu
2017 (stříbro z vytrvalostního závodu) přece jen uběhly už tři roky. Rozhodně se mi vyplatilo vydržet a čekat. Zvlášť proto, že po individuální medaili nikdy nemůžete zažít takovou týmovou radost, jakou jsme měli tady.
Navíc jste ji prožil s Michalem Krčmářem, kterému od jeho příchodu mezi dospělé děláte mentora. Sám říkal, že snil o tom stát s vámi jednou na stupních.
Bimbo (Krčmář) s námi vyrůstal, přišel do týmu v období mnoha medailí a prožíval je s námi, jenže v medailové štafetě nikdy nebyl. Tím víc mě těší, že tady konečně ano.
Vy jste ve čtvrtek na střelnici ukázal až neuvěřitelnou suverenitu. Pomohlo vám psychicky, že v minulosti jste už na medailových pozicích závodil?
Jednoznačně. I když už je to nějaká doba. Naposledy jsem o přední umístění střílel v hromaďáku na olympiádě v Pchjongčchangu, kde jsem si ho odstřelil poslední ranou. Je to hodně o stavu mysli. O tom, jak si věříte. Já jsem ve čtvrtek nebyl nervózní ani trochu. Vnitřně jsem byl přesvědčen, že to dám. A když jsem viděl, jak má naopak i Tarjei Bö problémy, paradoxně mi to dodalo ještě větší klid.
Věřil byste v takový scénář na začátku sezony?
Ne, v to bych nedoufal. V tu dobu jsem nevěděl, jestli se na mistrovství světa vůbec dostanu, žil jsem ze dne na den. Ani před štafetou nás papírově neřadili mezi favority. I když je fakt, že jsem před startem potkal Giorgiho, správce stadionu, a ten mi řekl: Vyhraje Norsko před Itálií a vy budete třetí.
Vsadil byste si na to?
Úplně ne. Ale v tom je kouzlo biatlonu a štafet, že se takové nečekané věci dějí. Předvedli jsme nejlepší střelbu ze všech, drželi se na trati stále vpředu. To byl klíč.
Kde máte zbylých osm medailí?
Nedávno si je ze svazu půjčovali na výstavu, tak se mi je povedlo všechny najít. Dokonce i jednu, kterou jsem dlouho považoval za ztracenou. Teď jsou doma připravené v místnosti, kde si je asi jednou vystavím. A tahle přijde k nim.
Když je vidíte všechny pohromadě, co to s vámi dělá?
Měl jsem jich spoustu z juniorských šampionátů, ale po přechodu do mužů přišlo období, kdy se mi vůbec nedařilo. Až na mistrovství světa v Novém Městě 2013 se vše zlomilo a já pak mohl prožít všechny ty úspěchy. Ano, přiznávám, jsem na ně hrdý. A ta letošní medaile je tak trochu i nad plán.
Namotivuje vás, abyste vydržel až do her v Pekingu 2022?
Rozhodně ne.
Opravdu?
To jsou další dva roky neskutečné dřiny. Normální laik si neumí představit, co to je.
Ale nevylučujete, že v Pekingu možná přece jen budete?
Vylučuju. Na příští olympiádě stoprocentně nebudu, to vám mohu podepsat teď hned.
Přitom letos se ještě loučit nechcete. Takže příští sezona bude vaší poslední?
Na beton. V Pekingu se neobjevím. Ne, prostě ne.
Proč jste si tak jistý?
Bude mi v tu dobu 38 let a jsem přesvědčen, že v tom věku nedokážu jezdit výsledky, pro které biatlon dělám. Nechci končit třicátý a dostávat se do stavu, kdy už se nebudu moci opřít o výsledky z individuálních závodů. To jste pak i ve štafetě docela riskantním prvkem. Pak chodíte na start a říkáte si: Jo, mám zkušenosti ze 400 závodů ve svěťáku, třeba mi to ještě jednou vyjde. Ale takové uvažování je na houby.