Dokáže Václav Jílek na jaře vyléčit Spartu? Budeme lepší!

Proč se hrdému klubu pořád nedaří restart? Sparťanský kouč na začátku jara vysvětluje.

David Čermák

MJan Palička

á být tím, kdo fotbalovou Spartu změní. Kdo ji po letech plných strádání vyléčí a nasměruje znovu do boje o titul. Jenže během první půle sezony na lavičce se Václavu Jílkovi nepovedlo tenhle cíl přiblížit.

Jeho tým je čtvrtý, s nedostižnou ztrátou na první Slavii a pět bodů od druhého místa, které má být aspoň dílčím úspěchem. Během jara, které pro sparťany začne dnes doma proti Liberci, bezpodmínečně potřebují výsledkově zabrat – a Jílek si to dobře uvědomuje.

„Šel jsem sem s tím, že něco změníme, otočíme, přetvoříme tým k našemu obrazu. A děje se to pomaleji, než jsem čekal,“uznává.

Co to pro vás na startu jara znamená?

Že všichni cítíme zodpovědnost. Dostali jsme nějaký čas, podzimem jsme se spíš proboxovali. A pokud chceme být úspěšní, na jaře už výsledky mít musíme.

Jak těžce jste průběžné čtvrté místo vydýchával?

Vydýchával... Zkuste se na to podívat z jiného úhlu: v jednu chvíli jsme na druhou Plzeň ztráceli dvanáct bodů, teď je to pět. Aspoň jsme se zalarmovali a pro jaro máme naději. Kdybychom se neprobrali, možná bychom už nehráli o nic.

Dobrá, ale hrdá Sparta musí myslet výš.

To každopádně. Ale situace, ve které teď je, přetrvává poslední tři čtyři roky. Spadli jsme do závětří a je na nás, abychom se z něj zase dostali na úroveň Slavie a Plzně. Uvědomuju si, že hlavně Slavii nebude jednoduché dohnat.

Přišel jste už na to, proč za ní Sparta teď o tolik zaostává?

Slavia je jednoznačně přede všemi, vyrovnaná, stabilní, sebevědomá. Těží z toho, že má hodně pracovitý kádr a že díky zkušenostem z pohárových zápasů si hráči věří a nepřitahují chyby. Sebedůvěra dělá hodně.

Vy jste naopak nedokázali ustálit výkony ani sestavu.

Uvědomuju si to. Ale vždycky jsem se podivil, když jsem si přečetl, že ani nevím, koho postavit, že přehnaně šachujeme se stopery. Vžijte se do nás, my ty kluky denně vidíme pracovat, máme je na očích, víme, jak se chovají, jak se cítí. Nejde jen o to, že hráč udělá chybu, ale i o to, jak na ni reaguje. Někdo se s tím rychle vyrovná, někdo ne.

Což jen dokládá, že Spartě chybí víc vítězných typů a že ne každý si na rudý dres zvykne.

Podle mě není ve Spartě nejtěžší adaptace. Nejtěžší je vyrovnat se s tlakem poté, co uděláte nějaký kiks. Přestane se vám dařit, šijí do vás fanoušci, média. Až pak se ukáže, jaký jste hráč. Souhlasím, že ne každý to ustojí.

Na podzim to konkrétně mezi stopery ustál málokdo. Proč dělali tolik chyb?

Vím, že se v poslední době hodně tlačí na konstruktivitu, rozehrávku, na to, jak stopeři zakládají akce, ale když se ohlédnete, zjistíte, že právě to nás stálo spoustu bodů. Kluci si nevěřili, při rozehrávce se obávali a chyby přitahovali. Na jaře bude třeba se jich vyvarovat, klidně i za cenu jednoduššího řešení.

Radši balon bez rozmýšlení odkopnout než riskovat?

S tím přijde sebedůvěra, pak se dá leccos dopilovat. Chtít udělat rozdílovou věc a něco zlomit je správně, ale jen ve chvíli, kdy na to máte nastavenou hlavu. Jinak to může být smrtonosná past.

Současná Sparta má ale problémů o dost víc.

Vidíme je, ale musíme si říct, co můžeme změnit hned, a co je běh na dlouhou trať. Je to otázka našich impulzů, dlouhodobého trenérského působení. A pak otázka manažerská – příchody a odchody hráčů.

No právě. I na přestupovém poli zaostáváte, v zimě jste žádnou okamžitou posilu nepřivedli.

Povedlo se nám to v létě. Získali jsme Trávníka, Lischku, vítězné typy. Plní to, proč jsme je přiváděli. V létě sedmi hráčům končí smlouvy, na to samozřejmě musíme reagovat. Už připravujeme tým na další sezonu, proto jsme získali z Opavy Součka, proto chceme, aby se on i Fortelný rozehráli na hostování. Do budoucna s nimi počítáme.

Ale nemělo změn být víc? Neměla přijít výraznější jména?

Nemůžete najednou vyměnit jedenáct hráčů za jedenáct nových. Stanovili jsme si se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým nějaké priority, ne vždy se nám je z objektivních důvodů daří naplnit. Některé věci nedokážu ovlivnit, takže se zaměřuju na hráče, které tu mám. Nestěžuju si: to by bylo alibistické a já alibi nehledám.

Ale asi vás brzdí, že jste ještě z éry kouče Stramaccioniho zdědil dost kostlivců ve skříni.

Kdybych se na to díval takhle, do Sparty bych nemohl jít. Stejně nemáte možnost ovlivnit to, co bylo. Tak složité jsem to nečekal, ale věděl jsem, že tým si složili předchozí trenéři a že jsem přicházel v době, kdy nefungoval jednotně.

Teď už funguje?

V tom vidím největší zlepšení, vztahy a komunikace se vylepšily. Což je pro mě naprosto zásadní věc

– pokud to nefunguje v kabině, nemůže to šlapat ani na hřišti. bodů ztrácí Sparta na druhou Plzeň, 21 na vedoucí Slavii.

Jenže právě tam to zatím drhne. Vzpomenete si, kdy to ve vás během podzimu nejvíc vřelo?

Hlavně na začátku. Po dobré letní přípravě máte pocit, že se od něčeho odrazíte, ale během jednoho dvou zápasů se to zboří. Prohráli jsme se Slováckem, dostali za uši a už to jelo. Bylo pro mě složité pochopit strašidelné individuální chyby, které nás srážely a stály body. Říkáte si, že hráči jsou tu tak kvalitní, že by se jim to nemělo stávat.

Kolik jste od léta prožil bezesných nocí?

Neúspěšné utkání krát dva. Když si zápas přehrávám, trvá mi dvě noci, než si to vyhodnotím, než si ujasním, co by se dalo příště udělat jinak. Vnitřní zklamání je vždycky velké, takže jsem se vyspal málo. Ale snažil jsem se problémy netahat domů, i když přítelkyně na mě spolehlivě pozná, když se něco děje.

Třeba když neposlouchá svéráz Kanga?

Podívejte se, jak se Guélor choval v minulé sezoně a jak se chová teď. Myslím, že je vidět, že poslouchat začal. Nedostává zbytečné karty, snaží se víc přizpůsobit týmu. Dřív jsem z něj cítil, že chce uspět hlavně on sám. Není to s ním snadné, jeho herní ego je velké, ale v přípravě plní to, co po něm chceme. A pomůže mu i to, že na jaře bude mít vedle sebe uzdraveného Bořka Dočkala.

Ale co s ním dál? V létě i jemu vyprší smlouva.

Byli jsme domluveni, že pokud na něj přijde dobrá nabídka, může odejít. Nabídka nepřišla a on má pořád pro nás velký význam. Chceme ho využít tak, aby nám na jaře pomohl. Uvidíme, co bude dál.

S Kangou se táhne pověst rebela, zato o vás se občas říká, že jste na Spartu až příliš slušný.

A kde leží míra slušnosti? Víťa Lavička je taky slušný člověk a se Spartou měl velké úspěchy. Vidím v lize plno slušných trenérů. Že by zrovna ve Spartě musel být drsňák? Každý máme svou cestu, styl jakým se chováme a komunikujeme.

A styl hry? Kterému zahraničnímu týmu by se Sparta v ideálním případě měla podobat?

To vám neřeknu, protože bych kopíroval něco, co kopírovat nejde. Kvalita hry vychází z kvality a typologie hráčů. Mohl bych říct, že chceme hrát stejně jako Liverpool nebo Manchester

City, pro diváky by to bylo určitě nádherné, ale nejde to. Musíme najít vlastní způsob hry, který bude odrážet schopnosti našich hráčů.

Což znamená?

Během podzimu jsme dostali šest gólů po ztrátách na vlastní polovině, což ukazuje, že chceme řešit věci konstruktivně v prostorech, kde to není bezpečné. Potřebujeme znát míru rizika na obranné polovině, a naopak si víc věřit na té útočné. V tom potřebujeme najít balanc.

Byť se to zatím nedaří, fanoušci jsou trpěliví. Jako by jim přestalo vadit, že Sparta nehraje o titul.

Když s nimi mluvím, nemám pocit, že by se smířili s druhým nebo třetím místem. Ne že by mě grilovali, ale vidím, že jsou zklamaní, někteří naštvaní. Chápu je, když opakují, že historicky Sparta patří výš.

Jak jim vysvětlíte kauzu kolem Martina Haška, který kvůli porušení smlouvy skončil v béčku?

S Martinem jsem několikrát mluvil, věděl jsem, co cítí. Dostal velký prostor, ale pořád nebyl spokojený. Chtěl opustit české prostředí, zjevně se tu necítil dobře, i když nevím proč. Ale zvolil si cestu, která nebyla šťastná pro něj ani pro Spartu. Pokud teď někdo hledá chybu jinde než u něj, tak zbytečně. Bylo to Martinovo rozhodnutí, kterému nerozumím.

Za áčko už si nezahraje?

Neumím si představit, že by se v téhle situaci vrátil. Jediná cesta, jak to vyřešit, je, že se objeví zájemce, který splní naše požadavky. A že pak Martin akceptuje smlouvu.

S čím budete na konci sezony spokojený?

Je pro nás hodně lákavé získat domácí pohár. Plzeň ani Jablonec nebudou snadní soupeři, ale druhé místo je výzva a zároveň cíl. A pro mě je hlavní ustálit výkony. Být dominantnější, i kdyby nám to třeba někdy uteklo výsledkově.

To chce u šéfů trpělivost. Má své meze?

Jednoznačně. Máme cíle, které chceme naplňovat a uvědomujeme si, že se nám to podle představ nedaří. Na druhou stranu posun proti létu vidíme a věřím, že na jaře se to naplno projeví i na výsledcích.