Budoucnost měst leží ve výškách

Velkoměsta v Asii či Americe rostou do výšky, ale Evropa zaostává. Lidí v metropolích přitom bude žít čím dál víc.

Mrakodrapy a Česko nejdou dohromady. Kdyby člověk postavil nejvyšší tuzemskou budovu, brněnskou AZ Tower, do Šen Čenu, vypadala by tam s nadsázkou jako stánek na noviny. Jenom loni totiž ve dvanáctimilionové jihočínské metropoli vyrostlo 15 budov s výškou přesahující 200 metrů, dohromady 3 539 výškových metrů.

V Česku jsou pouze čtyři budovy o kousek vyšší než 100 metrů, takže se o nich ani oficiálně nedá jako o mrakodrapech hovořit. A v nejbližších letech počet výškových budov v tuzemsku zřejmě výrazněji nestoupne. Aktuální je pouze návrh 135metrové budovy za dvě miliardy korun pražského developera Trigema, jež by měla vyrůst v Praze na Nových Butovicích.

Do stavby mrakodrapů se nicméně nehrnou města napříč celou Evropou. Ta ve srovnání s Asií či Severní Amerikou ve výškové výstavbě výrazně zaostává.

Historie vše komplikuje

Stavitelé mrakodrapů zažili loni rekordní rok. Z nejnovějších dat organizace CTBUH (Council on Tall Buildings and Urban Habitat) vyplývá, že ve světě vyrostlo 26 budov vyšších než 300 metrů, což je nejvíc v historii. Drtivá většina z nich vznikla v Asii, čtyři mrakodrapy dokončili stavitelé ve Spojených státech a pouze jediná budova byla dokončena v Evropě.

Právě tak výrazné je evropské zaostávání, které trvá už od konce devatenáctého století, kdy se první mrakodrapy objevily v americkém Chicagu. Ze současných 134 budov nejvyšší kategorie supertall jich v Evropě stojí devět, zatímco v Asii se jich nachází 97 a v Severní Americe 25.

Že se drtivé většině evropských měst do výškové výstavby příliš nechce, ukazuje i rozložení budov, které v Evropě čnějí aspoň 150 metrů vysoko, a tudíž je lze pokládat za mrakodrapy. Až 66 procent z nich stojí v jednom z pěti měst – Istanbulu, Moskvě, Londýně, Paříži nebo Frankfurtu.

Zásadní komplikací pro evropskou výškovou výstavbu je historie. Koncem 19. století, kdy se rozšířily nové technologie masové produkce oceli, díky nimž bylo možné montovat kostry mrakodrapů ve velkém, se do evropských měst stojících stovky let dostávaly megalomanské stavby velice obtížně.

To se týkalo především historických center, přičemž tyto „prémiové“lokality však lákají stavitele mrakodrapů nejvíc.

Do roku 1950 už ve Spojených státech vzniklo přes 200 mrakodrapů, zatímco v Evropě se postavil jeden, uvádí ve své studii odborník na výškové stavby Nathaniel Hollister.

Čína udává směr

Mezi hlavní argumenty pro růst těchto měst do výšky místo rozšiřování do okolní krajiny patří nižší náklady na infrastrukturu. Výškové budovy mohou pojmout masu lidí bez nutnosti rozsáhlé výstavby nových silnic či inženýrských sítí. V přepočtu na jednoho člověka pak obecně vykazují i nižší spotřebu energie.

Ze 134 světových budov vyšších než 300 metrů má pouze 16 dominantní využití pro bydlení. Aby byl mrakodrap výnosný, do značné míry záleží na jeho lokalitě. U velkoměst proto „táhnou“hlavně centra, přičemž ta v Evropě příliš prostoru vesměs nenabízejí. Například zmíněná Paříž se snaží mrakodrapovou výstavbu koncentrovat do čtvrti La Défense, z níž je do centra poměrně daleko. Praha má své tři zástupce mezi pěti nejvyššími budovami Česka postavené vedle sebe na Pankráci.

U mrakodrapů, které výškou aspirují na lámání rekordů, je ekonomická výnosnost tahounem pouze zčásti. „Od určité výšky čísla prostě nevycházejí. V historii nejvyšších budov světa hrál vždy roli faktor architektonické ikony, která ční nad městem. Unikátním panoramatem se pak město prezentuje na globální úrovni,“uvádí ve své studii šéf CTBUH Antony Wood.

Dalšími faktory, které táhnou poptávku po mrakodrapech, mohou být vysoké ceny pozemků, což nutí developery stavět do výšky, nebo geografická omezení či nárůst populace.

I proto světové výstavbě mrakodrapů v současnosti dominuje Čína, kde od roku 1950 přibyla téměř miliarda lidí. Loňský rok byl pátým v řadě, kdy měla Čína nejvyšší budovu dokončenou v daném roce. Mezi padesáti nejvyššími obytnými budovami světa má Čína 26 zástupců.

Z odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyplývá, že do roku 2100 bude ve městech žít 85 procent světové populace. V Evropě by měl podíl z dnešních 75 procent stoupnout do roku 2050 na 83,7 procenta.