Pitná voda v Česku je v ohrožení
Č esko prochází suchým obdobím, zásoby vody ubývají. A s tenčícími se zásobami a dalšími projevy klimatických změn přichází nové riziko – kvalita vody se může zhoršovat. A to i kvalita pitné vody.
Koncentrace jedovatých látek, které se v minulosti bez problémů naředily, podle odborníků pravděpodobně porostou. Co všechno se do vody dostává, navíc stále přesně nevíme. „Nároky na úpravny vody se s klimatickou změnou zvyšují. Nezávisle na klimatických změnách se navíc zvyšují i tím, že látek, které se dostávají do vody, přibývá. Přibývají ale i znalosti o jejich vlivu na ekosystémy a na lidské zdraví. Zároveň postoupily i možnosti analýzy, to znamená, že víme lépe, co ve vodě je, než před lety,“vysvětluje Josef Fuksa z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM.
Jaká voda se do oběhu za žádnou cestu dostat nesmí, stanovují normy. Ty však pocházejí z druhé poloviny 20. století a s tím souvisí i hlavní metoda ověřování. Používá se k ní manganistan draselný, známější jako hypermangan. S jeho pomocí laboratoře určují, kolik a jakých látek ve vodě vlastně je. Jenže hypermangan neobjeví zdaleka všechno.
„Různé organické látky odhaluje do různé míry. Málokteré z nich úplně, většinu z nich tak napůl a některé skoro vůbec. Shodou okolností velmi dobře reaguje s látkami, které mají aromatický charakter,“vysvětluje Martin Pivokonský, ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd. To znamená, že upravená voda sice nepáchne a nemá ani pachuť, ale může v ní stále být řada cizorodých látek. A jejich koncentrace ve vodě může i růst. Odborníci proto upozorňují, že je nejvyšší čas přejít na nový, účinnější způsob kontroly.
Měříme půl procenta škodlivin
Podle Státního zdravotního ústavu se zatím daří alespoň ty nejproblematičtější látky hlídat. Tak jako v dalších odvětvích i zde hraje roli systém nastavených limitů, jejichž překračování se kontroluje. Statistiky zatím vypadají optimisticky. Jen v roce 2018, za který jsou zatím dostupná poslední data, bylo provedeno přes milion měření kvality vody podle hygienických limitů, které jsou ještě přísnější než zákonem stanovené normy. V případě velkých vodáren byly překročeny v 0,07 procenta případů. U malých zařízení do pěti tisíc zákazníků byla situace o trochu horší. I zde však byly limity překročeny jen v 0,36 procenta případů. Překračování limitů navíc dlouhodobě klesá.
„V roce 2018 jsme měli 21 vodovodů, kde byl celý rok nebo alespoň část roku zákaz používat vodu jako vodu pitnou, k tomu se pojí dalších víc než sto vodovodů, kde byla udělena výjimka,“popisuje František Kožíšek ze SZÚ ty nejzávažnější případy. Udělení výjimky znamená, že voda sice limity překračovala, i tak ale mohla být používána na pití, pokud se jí vyhnuly například děti, nebo těhotné ženy.
Limity jsou sice přísnější než normy, ale nejsou neprůstřelné. Jak vypadá celé spektrum látek, které jsou ve vodě, popsat nedokážou. Zdaleka totiž nehlídají všechno.
„Máme zhruba 147 milionů organických látek, o kterých víme, že je produkujeme. Nejlepší laboratoře jich dokážou rozpoznat asi pět set. Z toho látek, u kterých Evropská unie upozorňuje, že bychom se jich měli obávat, je asi sto tisíc. Jinými slovy, my z těch sto tisíc potenciálně škodlivých látek dneska měříme půl procenta. A na základě toho tvrdíme, jestli naše vodní zdroje jsou, nebo nejsou kontaminované,“upozorňuje Pivokonský.
Látek je sice kontrolováno málo, ale ty, které projdou sítem nepovšimnuty, jsou velmi pravděpodobně tak málo koncentrované, že si jich lidské tělo při běžné spotřebě vůbec nevšimne. Jenže to se může změnit k horšímu kvůli proměně klimatu. Například zatímco nejrůznějších postřiků a hnojiv se používají stále zhruba stejné množství a domácnosti také produkují podobné kvantum splašků, surové vody, do které se tyto příměsi dostanou, je méně. Logicky jich je pak ve vodě vyšší koncentrace.
K tomu se navíc přidávají další problémy, jako například sinice, kterým se daří kvůli většímu množství teplých dnů a také jim svědčí voda, v níž jsou obsaženy živiny, spláchnuté z polí. Vodárny nápor zatím ještě zvládají, ale v budoucnu hrozí problémy.
„Bude-li takto pokračovat masivní množení sinic na našich nádržích a vodních zdrojích, bude-li takto pokračovat klimatická změna, budeme-li mít takto malé přítoky do nádrží, tak se může stát, že technologie nebudou stačit na to, aby z vody odstranily dostatečné množství škodlivých látek, které sinice produkují,“varuje Pivokonský. Je proto nezbytně nutné zaměřit se na nové technologie čištění vody.
Kvalita vody je kompromis
Vody je nejen málo, ale navíc rychle ubývá. Například před osmnácti lety byly u nás zásoby využitelné podzemní vody 1 440 milionů metrů krychlových. V roce 2018 to byla už jen polovina – 765 milionů kubických metrů. Lépe na tom není ani povrchová voda. Za stejné období se snížily její zásoby ze 6 600 na 3 300 milionů metrů krychlových.
Pro vodárny to znamená, že budou muset inovovat, aby s vývojem udržely tempo. Jenže technologie stojí peníze. „Kvalitní voda je kompromis, dokonalost neexistuje. Balancujeme mezi tím, co lidé snesou a co si mohou dovolit zaplatit. Nakonec se čerpání a úprava vody promítne do výsledné ceny. Ta je u vody něco jiného než u běžného zboží,“uzavírá Fuksa s tím, že ceny vody hlídá stát. Dodává, že především velké úpravny jsou dnes na slušné úrovni právě proto, že mají více peněz a mohou si tak dovolit i vybavení, které upravují vodu na obecně vyšší kvalitu, než předepisuje norma.
Budou-li pokračovat klimatické změny, může se stát, že technologie nebudou stačit na to, aby z vody odstranily dostatečné množství škodlivých látek.