Toufarova smrt překazila plány StB
Před sedmdesáti lety umučila Státní bezpečnost číhošťského faráře Josefa Toufara.
Po slavnostním zasedání ÚV KSČ ve Španělském sále Pražského hradu čekal plukovník StB Josef Čech na prezidenta Klementa Gottwalda. Místo soudružského potřesení rukou ho ale Gottwald zatahal za ucho. „Dostal jsem vynadáno, že jsme to neprovedli dobře s Toufarem. Měl to být veliký politický proces, měl to být jeden z velkých útoků proti církvi, ale to se nepovedlo,“vypověděl později Čech, jeden ze strůjců farářovy vraždy.
Po měsíčním krutém mučení a vyslýchání v podzemí valdické věznice převezla StB 25. února 1950 číhošťského faráře Toufara do Borůvkova sanatoria v Legerově ulici v Praze. Tam v pokoji č. 312 ležel nahý, umírající muž střežen třemi estébáky, všude na těle měl stopy po mučení. Jako prvního ho prohlížel vrchní lékař František Maurer. „Viděl jsem, že jeho tělo je pokryto modřinami velikosti poloviny dlaně. Na prsou, na břiše, na nohách, na pažích... všude,“popsal lékař. Do sanatoria byl Toufar převezen kvůli podezření na prasklý žaludeční vřed. „Jestliže totiž někoho zmlátím tak, až mu praskne vřed – a ten mu sám od sebe nepraskl – a pak ho přivezu do nemocnice pozdě a s břichem jak u těhotné ženy v devátém měsíci, tak to nelze nazvat jinak než vražda,“popsal lékař svá zjištění. Přes maximální úsilí lékařů ještě téhož dne po operaci Toufar zemřel. A jeho úmrtí představovalo pro StB velký problém.
Vylákán ven a unesen
Necelý měsíc předtím 28. ledna ho tajná policie unesla z jeho kostela v Číhošti, tedy z místa, kde mělo před časem dojít k zázraku, o kterém se mezi věřícími hodně mluvilo. Během mše se měl pohybovat křížek na oltáři. Záhadný úkaz vidělo dvacet svědků. „Estébáci vylákali Toufara do kostela s tím, že jsou z nějaké tiskové agentury. Nechtěl s nimi jít, ale přesvědčili ho, že si potřebují oltář vyfotit, ať jim odemkne kostel,“popisuje jeho životopisec Miloš Doležal v nové knize Když není motorka, lépe chodit pěšky.
Komunisti si vymysleli tezi, že pohyb křížku prý zosnoval Svatý stolec ve Vatikánu, čímž chtěl prostřednictvím biskupů, nedalekého Želivského kláštera a nakonec i venkovského faráře balamutit socialistický lid. A věřili, že Toufara – i třeba tvrdým mučením – donutí jejich smyšlenky potvrdit a „přiznat se“, že on byl vykonavatelem „zázraku“.
„Ten soud by nejspíš vypadal tak, že by z Toufara udělali ňoumu, vesnického faráříčka, který na příkaz biskupa tahal za drátky vedoucí ke křížku na oltáři,“popisuje Doležal.
Vyšetřovatelé StB ale byli z Toufara zoufalí. Mysleli si, že se rychle složí a bude říkat vše, co mu nadiktují. Dochovala se hlášení vyšetřovatele Máchy z 20. nebo 21. února, kdy hlásí do Prahy, že se Toufara nepodařilo zlomit, že neví, co s ním má dělat. Z toho je ale jasně patrné, že tlak na Toufara byl obrovský. „Ostatní duchovní, které mučili, odpadli během několika dní... Jen Toufar ne. Tak ho za necelý měsíc utloukli k smrti,“dodává Doležal.
Ještě den před smrtí ho StB přivezla do Číhoště. Umírají farář byl odvezen na natáčení filmové rekonstrukce zázraku do kostela. V horečkách, krvácejícího z úst a obutého jen do bačkor, protože jeho opuchlé nohy se do jiných bot nevešly, vyvlekla StB faráře až na kazatelnu. Po několika záběrech musel být snesen dolů. Kvůli prasklému vředu se svíjel bolestí a po cestě do Valdic upadl do bezvědomí.
Zahrabán v hromadném hrobě
Vraždu se StB rozhodla utajit. Ze sanatoria převezli Toufarovo tělo pod jménem Josef Zouhar na pitvu do Ústavu soudního lékařství. Tedy do místa, kde se zvláštní způsobem protínají novodobé československé dějiny. „Byla zde pitvána těla parašutistů, kteří provedli útok na Heydricha, tělo Jana Masaryka, Milady Horákové, Jana Palacha i Josefa Toufara,“vysvětluje Doležal. Toufarovo tělo bylo neustále hlídáno, nikdo ho nesměl spatřit. Z ústavu bylo 28. února převezeno na Ďáblický hřbitov a zahrabáno v hromadném hrobě.
V roce 2014 byly jeho ostatky exhumovány a Josef Toufar byl pochován v číhošťském kostele.
Jeho tělo bylo pokryto modřinami velikosti polovice dlaně. Úplně všude...