Přebírám veslo, hlásí Hybnerová
Je to pro mou osobní radost, popisuje Vanda Hybnerová účast v Snowshow, kde hrál už její tatínek Boris.
PRAHA Legenda světové klaunérie, ruský mim Slava Polunin, obsadí od 4. do 8. března pražskou Hybernii se svou Snowshow. V kusu, který se už objevil i na Broadwayi, si nejspíš zahraje i Vanda Hybnerová. Obsazení vedlejších rolí totiž určí kostky až těsně před začátkem. I přes tuto nejistotu má účast pro herečku silný osobní význam.
Jde o stejné představení, ve kterém před lety hrál váš tatínek Boris Hybner?
Je to ta samá show, tento název nese už třicet let. Obsazení se však střídá a i samotné představení se mění tím, jak Slava stárne a sbírá zkušenosti. Když jsem ho před třiceti lety viděla jako čtyřicátníka, vypadalo to jinak než nyní, když je mu sedmdesát. Kvalita roste.
Proč jste si tolik přála zahrát si v Snowshow?
Je to pro moji osobní radost, nejde o žádnou divadelní prestiž. Když jsem Slavu před třiceti lety poprvé viděla u nás, tehdy to bylo v putovní Karavaně míru se skupinou Liceději, chtěla jsem studovat v jeho klaunské škole v Leningradě. Současně mne však přijali na DAMU a rozhodla jsem se zůstat tady. Slava krátce potom emigroval do Paříže a ostatní klauni z Liceději skončili v Cirque du Soleil, Las Vegas či roztroušení různě po světě. A Slava poté vytvořil Snowshow.
Kde vystupoval i váš tatínek.
Táta pak se Slavou absolvoval mnoho sezon; hráli v Mexiku, Austrálii, v těch nejkrásnějších evropských městech a já se na ta představení jezdila dívat. Je to pro mne takové předání vesla, táta říkal, že až on nebude moci, vezmu to za něj. A právě tím, že nyní tohle představení přijede do Prahy na osm repríz, se to může stát. Proto jsem Slavu zkontaktovala a ani jsem si o to nemusela říkat.
Kdy se Boris Hybner a Slava Polunin poprvé potkali?
Když koncem šedesátých let udělal můj táta se Ctiborem Turbou představení Harakiri, bylo Slavovi pod dvacet a tohle představení v Praze viděl. Následně pak poznal i klaunské umění Leonida Jengibarova a tyhle dva momenty byly jedním z důvodů, proč on sám s klaunským uměním začal. A když se pak stal daleko slavnějším než můj táta, zavolal mu s nabídkou, aby s ním ve Snowshow hrál. Byl to od Slavy projev vděku, táta byl jeho první vzor.
O čem Snowshow vlastně vypráví?
Nemá to děj, diváci sledují zvláštní putování žlutého klauna, který má okolo sebe skupinu dalších zelených klaunů. Je to fantastická, snová show. Asi jako když si představíte, co se děje v hlavě malému dítěti, když si začne kreslit. Emocionální nářez, který brnká na city. Divákům se střídá smích a pláč. Představení jsem viděla několikrát a bavilo mne dívat se do tváří publika. Dospělí
se tváří jako malé děti. Slava ostatně v anotaci k Snowshow píše, co pro něj znamená, když každý večer hraje pro tisíc lidí a oni se smějí. Sama tenhle druh adrenalinu dobře znám, dělat lidi na chvilku šťastnými je návykové.
Jsem dcera klauna, pohybové vyjádření je mi blízké.
Vanda Hybnerová herečka
Máte klauniády raději než klasické činoherní herectví, nebo je to spíš příjemná změna?
Takhle se to nedá vůbec říci. Ta práce a způsob vidění světa jsou úplně odlišné od klasické činohry, kde se pracuje se slovem. Já jsem se nikdy žádném uměleckému směru nebránila, naopak mne bavilo přijímat všechny výzvy. Ale protože jsem vyrostla jako dcera klauna a pantomimu jsem už na střední škole studovala, je mi pohybové vyjadřování daleko bližší.