Zraněný, ale pozitivně naladěný
Rozhovor s Tomášem Hertlem
Mohl by od samého kuropění až do úplného soumraku žehrat na zlomyslnost osudu. Láteřit, lamentovat a hořekovat. Vždyť ho smolný karambol před necelým měsícem vyřadil z NHL a uvrhnul jej do sedmiměsíčního duševně i tělesné drásajícího martyria. Operace. Rozhýbávání. Cvičení. Posilování.
Tolik bolesti a žádná zábava či radost z podařené kličky nebo vítězství. V šestadvaceti by Tomáš Hertl měl lámat osobní rekordy a táhnout svůj tým za triumfy.
Jenže už potřetí v kariéře mu vážný úraz kolena poničil sezonu.
Tentokrát se zjistilo, že měl útočník San Jose Sharks přetržený přední i postranní vaz, což ho zprvu zdrtilo. Brzy se však začala projevovat Hertlova veselá povaha.
S vervou se pustil do dřiny, jež by mu měla vynést návrat mezi nejlepší centry v lize. Je mistrem v hledání zářivějších stránek života. Pánové z komediální bandy Monty Python by z něj měli radost.
Místo vzrušujícího cestování po honosných severoamerických arénách jste najednou venku z velkolepého cirkusu. Co vlastně děláte?
Příjemné to není. Zrovna se vracím z fyzioterapie. Dny jsou docela dlouhé. Ráno jedu na zimák, kde cvičím s kondičním trenérem. Pak jedu za fyzioterapeutem, kde jsem do dvou hodin. Doma si na chvíli lehnu, ale pak už zase leduju, ohýbám nohu. Mám přístroj, který mi ji pomáhá zatínat, abych si zase budoval sval, který mi za pár dní po operaci úplně zmizel. Lehce jsem začal šlapat na kole. Teď chci co nejdřív zase normálně chodit, pak je všechno jednodušší.
Jak snášíte náhlý výpadek zábavy a napětí, které profesionální hokej přináší?
Chybí mi adrenalin. Chtěl bych být na ledě a hrát zápasy, i když sezona neběží, jak jsme si představovali. Baví mě dávat góly a vyhrávat. Jenže teď se na NHL můžu koukat jenom v televizi. Nejbližší zápas můžu hrát až v září. Na druhou stranu mám dost času se dát pořádně do kupy.
Cítíte prázdnotu?
Vlastně jo. Minulý týden jel tým na trip do New Yorku. Když jsem přijel do haly, byl jsem v ní sám. Nikdo kolem mě, jenom kondičák. Jsem zvyklý si v kabině pokecat, jenže teď často nemám s kým. Žádné legrácky. Nuda. Když jsou kluci v San Jose, přece jen jsem zase v partě. Jejich společnost mě nabíjí.
Co teď dělají vaše brusle a hole?
K hokejkám vůbec nechodím. Myslím, že ani nemám výstroj v šatně, že moji tašku zabalili, aby se uvolnilo místo pro další hráče. Já se teď opravdu soustředím na koleno, na nabírání svalů. Až zvládnu tyhle základní věci, můžu vzít hokejku do ruky. Ale to až v létě. Teď to nemá smysl.
Co životospráva? Dodržujete ji i teď, nebo hřešíte?
Snažím se udržovat. I když cvičím, nevypotím tolik, jako obvykle, takže se víc hlídám. Ani nemám takový hlad. Klub nechává posilku na mně, ale já makám na horní části těla a druhé noze, jako bych normálně pokračoval v sezoně. Odpočinu si až po návratu do Česka.
Běží vám plat, cítíte povinnost se chovat jako profesionál?
Beru to trochu jako povinnost. Ale hlavně nechci dlouho ležet, abych se do kondice vrátil co nejrychleji. Ani v létě úplně neležím, protože za chvíli cítím únavu. Po týdnu začnu šlapat na kole, chodím do posilovny. A sladké si dopřeju, když vím, že jsem pro sebe něco udělal.
Jak rychle jste zahnal vztek a zklamání ze zranění?
Když jsem jel k doktorovi, myslel jsem, že mám poškozený jenom postranní vaz. Pak mi řekli, že se přetrhl i ten přední, a jeden den jsem byl špatný. Ale pak jsem hned začal hledat pozitiva.
Jaká jste našel?
Jde o načasování. Před zraněním jsem třeba stihl nastoupit na All Star Game. Nebo se mi zranění mohlo stát až na konci téhle nepovedené sezony, takže bych nestihl start té další, do které zase půjdeme s nadějí. Opakuju si, že život není peříčko. Někdo třeba má větší štěstí a úrazy se mu vyhýbají, ale já už jsem zvyklý bojovat. Už několikrát jsem se dokázal vrátit po úrazu.
Co vás žene?
Mám motivaci zase být tahounem v San Jose, kde na mě tým spoléhal. Práce se nebojím. Na All Star bych se moc rád vrátil, protože to pro mě byl neskutečný zážitek. Dostal jsem se mezi nejlepší hráče na světě, což jsem si náramně užil. Mám před sebou výzvu, ve které mě podporuje celá rodina. Jsem na ni připravený. Nejdůležitější je moje hlava, ve které je všechno srovnané.
Jak vlastně reagovalo vaše okolí? Soustrastně? Nebo se například snažilo situaci nějak zlehčit?
Nejdřív byli všichni smutní – naši, manželka. Ale brzo jsme se s bráchou nebo s bratránkem, kteří měli taky přetržený křížák, začali štengrovat, kdo měl zranění horší a složitější. Taky kluci v našem týmu – Radim Šimek nebo Joe Thornton – si jím prošli. Všichni jsou se mnou. Povzbuzují mě. Říkají, že se na led vrátím ještě silnější.
V San Jose se o vás hojně píše jako o nejoblíbenějším hráči v dějinách klubu. Zaznamenal jste nějakou vlnu podpory od příznivců Sharks?
Na Twitteru jsem od nich měl hodně vzkazů. Odezvu si nemůžu vynachválit. Fanoušci mě mají rádi, čehož si hrozně moc vážím. Snažím se pořád chovat vstřícně a mile, vím, že oni mi to vrátí. Když jsem tuhle tankoval, jeden chlap jel kolem, stáhl okýnko a křičel na mě, ať jsem brzo zpátky. I novináři mi přejí, ať se uzdravím. Všichni vědí, že nemám zlomený prst, který brzo sroste. Že mě čeká dlouhá rekonvalescence.
Někteří sportovci tvrdí, že je jim úplně putna, co se o nich říká a píše v novinách nebo na sítích. Vám záleží na vztazích s veřejností?
Jo, ve všech směrech. Jsem rád, když se o mně mluví hezky... Že vycházím lidem vstříc, že jsem oblíbený v kabině, je se mnou sranda a pěkně se chovám k fanouškům. Když jsem teď poprvé přišel do haly po operaci, usmíval jsem se, abych s sebou přinesl pozitivní energii. Radši dávám, než dostávám. Je pro mě nejvíc, když někoho potěším. Vzpomínám, jak jsem byl nadšený, když jsem se jako dítě mohl vyfotit s nějakým extraligovým hráčem. Moje pověst je zároveň vizitkou pro mé rodiče. Snažím se dělat čest jejich výchově. Nechci, aby četli nebo slyšeli, že jejich syn neumí pozdravit.
Zmínil jste All Star Game. Část odborníků exhibici kritizuje jako přežitek a zbytečnou komedii bez prestiže. Co vás na víkendu v St. Louis zaujalo?
Pro mě byla celá akce ohromně příjemná. Ve výběru Pacifické divize jsem se sešel s našimi největšími rivaly. Hodně jsem se bavil třeba s Anžem Kopitarem z Los Angeles, skamarádili jsme se. Zjistil jsem, že je super kluk. Obvykle v NHL jdeme proti sobě, na All Star jsme hráli spolu.
Jak vnímáte, že některé hvězdy jako například Alexandr Ovečkin slavnost vynechávají a šetří síly na play off?
Samozřejmě o tom vím. S naším týmem v St. Louis trávil hodně času Wayne Gretzky, pro kterého byla pozvánka na All Star Game vždycky poctou. Vyzdvihoval Patricka Kanea z Chicaga, že přijel na devět z posledních deseti ročníků. Děláme hokeji reklamu. Kvůli sponzorům není šťastné, když hvězdy účast odmítají. Nedávno nám v lednu zavedli takzvané bye weeks, volné týdny, takže o svůj odpočinek nepřijdou ani hráči, co letí na All Star.
Jak vážně jste brali zápasy?
Jakmile jsem dorazil, slyšel jsem od Connora McDavida z Edmontonu, že chce vyhrát. Ostatní říkali totéž. A po prvním zahřívacím zápase už měl ten druhý docela náboj. Každý si hlídal svého hráče. Já nesnáším porážky v čemkoliv, proti komukoliv.
Co ještě na vás udělalo dojem?
Asi právě Gretzky, který stál na naší střídačce jako trenér. Ten snad toužil po vítězství ze všech nejvíc. Když jsme ve finále prohrávali, burcoval mě: „Pojď, dej góla! Přece nás neporazí.“Když jsme skóre otočili, tak skoro skákal. Emoce z něj sršely. Pořád má v sobě obrovskou soutěživost.
Další zážitky?
Vyfotil jsem se a pobavil s herečkou Jennou Fischerovou z populárního seriálu The Office. Celý víkend byl krásný. V obtížné sezoně pro Sharks se při něm dalo trochu vypnout. Příští rok se na něj rozhodně chci vrátit. Bylo o nás parádně postaráno. V obrovské společenské místnosti jsme se potkali s Ríťou a Pastou (krajany Davidem Rittichem a Davidem Pastrňákem), pokecali jsme a hráli hry.
Kdo vás na slavnost doprovázel?
Nebylo jednoduché zařídit narychlo více lidem přesun z Česka na víkend do St. Louis, takže se mnou byla jenom manželka. Rodiče s bráchou měli naplánovanou cestu za mnou na později, přiletěli právě před týdnem. A rovnou vyrazili do San Diega za známou, protože já měl být touhle dobou se Sharks na tripu v New Yorku.
Máte vůbec sílu a chuť sledovat, jak si mužstvo bez vás vede?
Ale jo, dívám se na zápasy. Přeju klukům, aby vyhrávali, i když play off už neuděláme. Každá povedená série zlepší všem náladu.
Myslíte, že Sharks zůstanou šlechtou NHL, nebo se zbaví hvězd a vrhnou se na dlouhodobější přestavbu?
Věřím, že brzo zase budeme ve špičce. Víc našich hráčů je pod delšími smlouvami s vysokými platy, takže se nedají jen tak vytrejdovat. Navíc nemáme moc výběrů v draftu. Vynikající hokejisti nám nechybějí, jenom musíme podávat lepší výkony, vrátit se na správnou kolej a uhánět do play off. Každopádně mě mrzelo, když teď vyměnili Brendena Dillona do Washingtonu, hodně jsme kamarádili, přiletěl mi na svatbu, já se chystám na tu jeho.
Čeká vás dlouhé léto. Nač se v něm těšíte?
Baví mě cestování. Na konci dubna si dám týden dovolené. Pláž, písek, moře. Relax. Ještě přesně nevím, kam poletíme, ale rád poznávám nová místa. V červnu plánuju výpravu na fotbalové Euro – do Edinburghu na zápas s Chorvatskem a do Londýna na mač s Anglií.
Kde se vám dosud nejvíc líbilo?
Minulý rok asi jen tak nic nepřebije. Byli jsme na Bora Bora ve Francouzské Polynésii. Nádhera.
Jaká je vaše další vysněná cesta?
Často se dívám, kam by se dalo jet. Lákají mě Maledivy, kde je velká pohoda. Líbí se mi Bali, zaujala mě oblast Ubud, kde se dá jít do džungle. Pak bych rád na Nový Zéland a do Austrálie, ale s tím musím počkat, protože nemůžu na delší dobu vypadnout z tréninku.
Vydáte se na Zélandu na pochod s batohem?
Určitě. Všude toho chci poznat co nejvíc. Nemůžu jenom ležet. Na Havaji jsem projel celý ostrov, na Seychelách si prohlížel malé ostrůvky, navštěvujeme města, vyrážíme na túry k vodopádům, šnorchluju, lezu na hory. Chci vidět všechno, co na daném území žije a roste.
V Česku máte nový dům, že?
Ano, akorát nám ho dostavují. Vrátíme se do hotového, což je bezva. Těším se, že pozvu kamarády a rodinu na grilování. Vidíte, to je další příjemná věc. Člověk pořád musí hledat nějaká pozitiva.
Věřím, že brzo zase budeme ve špičce. Víc našich hráčů je pod delšími smlouvami s vysokými platy.