Podvod s „týranými“psy
Některé spolky vybírají peníze i na zvířata, která neexistují. Zneužívají soucit nic netušících lidí.
Feně Kofi by bylo teď deset. Jestli ještě žije, není jasné. Jisté je jen to, že byla před třemi lety u Znojma ukradena. Od domu jejích majitelů ji odvezla žena z Vranovska, protože fenka byla podle ní týraná. A po týdnu ji majitelé našli na Facebooku jednoho psího spolku.
„Hned jsem tam volala. Paní mi ale řekla, že o ničem neví a tohle že není náš pes. A já jsem zůstala štajf,“vzpomíná majitelka psa Gabriela Hradecká.
Později se však Kofi objevila v nabídce k adopci pod jménem Diana a s čipem na jméno spolku. „Od té doby mě zablokovali na sítích, v e-mailech, neodpovídali na telefony,“dodává Hradecká. Kde je pes teď, nikdo neví.
Spolku se prý zaběhl a ač jeho pracovníci tvrdili, že Hradecké nepatřil, použili její fotografii ze sociálních sítí při pátrání. Jediným, byť slabým zadostiučiněním je, že žena, která za krádeží psa stála, dostala pokutu tři tisíce korun od přestupkové komise.
Krystalicky čistý byznys
Případ Kofi dobře ilustruje, jak může někdy v Česku fungovat domnělá záchrana zvířat. Ve skutečnosti o žádnou záchranu jít nemusí, ale o krystalický byznys.
MF DNES tento týden upozornila, že některé spolky zneužívají naivity veřejnosti a prezentují příběhy údajně nalezených zvířat, byť správně takové zvíře by měly hlásit obci, která se o něj musí postarat. „Na sociálních sítích jsem se několikrát setkala s žádostí podobných organizací o finanční podporu od veřejnosti. V takových případech jsem se snažila soucitné komentáře obohatit dotazy na to, co přesně taková organizace dělá a jak? Odkud pocházejí psi a kam jsou pak umístěni a za jakých podmínek?“říká veterinářka Julie Lásková.
„Často jsem se setkala s tím, že mé dotazy nebyly žádoucí, konkrétních odpovědí se člověk nedočká. Od klientů mám ale informace, že se sem vozí toulaví psi až z Rumunska a zde se pak prodávají, nebo se psi bez původu a bez majitele údajně vyvážejí do Německa, kde je větší kupní síla,“popisuje veterinářka.
Na místě je nutné uvést, že existuje řada spolků, které se zabývají ochranou zvířat na profesionální úrovni. Ale i jim tito podnikavci kazí pověst. „Provozuji útulek a každou chvíli k nám přijde kontrola z veteriny, magistrátu nebo hygieny. Pak tu máme některé spolky, které vůbec tohle podstupovat nemusí a jen vydělávají peníze,“říká třeba předsedkyně Ligy na ochranu zvířat Dagmar Kubištová.
Hlavně sehnat zvíře, jakkoli
Nekalá praxe některých „ochránců“vypadá následovně: stačí sehnat psa – z množírny, z nezvládnutého chovu či romského ghetta, nebo dokonce ukrást. Když už zvíře mají, mohou tvořit emotivní příběh plný lží o záchraně, zveřejnit ho na sociální síti a vybírat peníze od naivních lidí. Když peníze vyberou, psy prodají za několikatisícové adopční poplatky. Jenže pak je tu praxe, že týraní psi, na které se vybírá, vůbec existovat nemusí a může jít jen o smyšlenou báchorku na sociální sítí.
Redaktorky MF DNES jeden případ, kdy nebylo možné prezentovanou fenku navštívit, zmapovaly. Před několika týdny se na facebookových stránkách s názvem Psí štěstí objevil smutný příběh dvouleté Jitřenky a jejích pěti štěňat.
„Jitřenka je kříženka (mini)ovčáka, kterou nějaký dobrák odložil v lese s pěti štěňátky, která jsou zhruba týden stará. Potřebují péči, lásku, teplo. Na veterině byl při sonu břicha Jitřence objeven jakýsi útvar, asi dva až tři centimetry velký. Dostala injekci, která vyvolala stahy dělohy, budeme hlídat, jestli se dočistí. Pokud ne, hrozí možnost zánětu, sepse a v nejhorším i smrti. Pokud chcete pomoci štěňátkům i statečné mamince, můžete tak učinit na účet...,“stojí ve facebookovém příspěvku. Textu dominují fotky Jitřenky se štěňaty choulícími se uprostřed lesa.
Podobných příběhů se každý týden na sociálních sítích objeví desítky. Všechny obsahují dojemný příběh nalezeného či zachráněného psa, několik fotografií a číslo bankovního účtu, kam je možné zaslat nějaké peníze.
Jenže ne vždy je jasné, zda peníze skutečně na psy putují. Někdy nejsou totiž účty ani transparentní. „Na Facebook napíšou, že nějaký pejsek, který třeba ani neexistuje, potřebuje operaci za 30 tisíc. Lidé v domnění, že pomáhají, posílají peníze a oni místo tří desítek tisíc vyberou několik stovek tisíc. Pak dál psy dají za adopční poplatek. U nás je adopční poplatek 500 korun, některé spolky však požadují tisíce,“vysvětluje Dagmar Kubištová z Ligy na ochranu zvířat.
Virtuální Jitřenka
To, jestli je Jitřenka jen virtuální, se snažily zjistit i redaktorky MF DNES. Vydávaly se za zájemkyně o štěňata. První problém nastal při hledání kontaktu na Psí štěstí. Nejedná se totiž o žádnou registrovanou organizaci. Na webových stránkách je pouze e-mail a na Facebooku číslo na Slovensko, které bylo opakovaně hluché. Jedinou možností bylo zaslat zprávu přes Facebook. Ani tam však podrobnější informace o Jitřence nebylo možné získat.
„Omlouváme se, ale navštívit je nepůjde. Jitřenka byla se štěňátky nalezena v lese. Štěňátka jsou malinkatá a nejsou ještě možné návštěvy,“zněly odpovědi. Spolek pouze upozornil, že je možné zaslat peníze na jeho účet, či materiální pomoc na adresu P. O. Boxu v Praze. K tomu ve zprávách přistálo číslo na Petru H., která měla poskytnout bližší informace. To se však nestalo. Opět pouze sdělila, že pejsky možné vidět není.
O dva týdny později se redaktorky znovu pokusily o shledání s Jitřenkou a navrhly adopci štěněte. Odpovědi se však dočkaly opět jen na Facebooku. „Nepouštíme k nim lidi. To by chtělo přijet přes sto lidí. Pustíme k nim až rodinu...,“zněla odpověď. To, kde Jitřenka se štěňaty je, se MF DNES zkrátka nedozvěděla.
Takové jednání je však přesně v rozporu s doporučením, která dávají veterináři i veterinární správa. Radí totiž, aby chov štěňat lidé navštívili minimálně dvakrát, a je třeba vidět i jejich matku a sledovat jejich chování. „Pokud se prodávající z nějakého důvodu vymlouvá, že návštěva není možná, či spěchá, a proto musí pejska předávat u silnice, rozhodně by neměli zájemci štěně kupovat,“potvrzuje mluvčí SVS Petr Vorlíček. Psí štěstí na žádosti o odpovědi na dotazy redakce do dneška konkrétně nereagovalo.
Falešná pomoc
Problém posledních let je i dovoz psů z východních zemí, třeba Slovenska či Rumunska, kteří končí v péči a nabídce některých spolků. Podle veterinární správy byl odstrašujícím případem třeba transport před šesti lety.
V té době se totiž v Rumunsku mezi toulavými psy výrazně šířila vzteklina, přesto se zvířata vozila k nám. Případ skončil až u soudu kvůli šíření nakažlivé nemoci a také proto, že převoz nebyl u veterinární správy nahlášen. „V Rumunsku byla skutečně před pár lety situace taková, že nezbývalo než tam mnohé psy utratit. Bylo tam totiž v populaci bezprizorních psů tolik vztekliny, že opravdu nebyla jiná možnost. Dnes už je však situace v Rumunsku úplně někde jinde, protože tam začali očkovat,“uvedl šéf Státní veterinární správy Zbyněk Semerád a dodal, že je nesmysl sem psy z Východu vozit.