Souček: V Londýně jsem nadšený
West Ham hraje o záchranu, on se zranil. Přesto je Tomáš Souček po prvním měsíci z angažmá v Londýně nadšený.
Vždycky platil za držáka, kterého jen tak něco neskolí a klidně jde na hřišti přes bolest. Všechno pro tým! Ale tentokrát to nešlo. A zrovna v takovou sváteční chvíli. K vzteku!
Zápas na stadionu Liverpoolu, posledního vítěze Ligy mistrů, si chtěl Tomáš Souček vychutnat a užít, místo toho musel ve třetím utkání za West Ham odkulhat krátce po pauze. Po měsíci v Londýně, kde reprezentační záložník (zatím) hostuje ze Slavie a kde včera oslavil pětadvacetiny, se na pohádkové cestě objevil první zádrhel.
„Už před poločasem jsem šel dvakrát za sebou do skluzu, při druhém mě píchlo a poslední minutu jsem už jen odchodil,“posteskne si do telefonu. „Modlil jsem se, ať už rozhodčí pískne a je přestávka. Pak jsem to chtěl přece jen ještě zkusit, začal jsem druhý poločas a čekal na zázrak. Marně.“
Poslyšte, byl vy jste vůbec někdy zraněný?
Byl, ale už je to dávno. Před čtyřmi lety jsem se zranil přesně v den, kdy trenér Uhrin skončil ve Slavii a nahradil ho pan Šilhavý. Tehdy jsem byl mimo asi čtyři zápasy, od té doby nic, až teď. Zlobí mě přitahovač kyčle, blíží se nám klíčové zápasy – a já u toho nebudu.
Jak moc vás to štve?
Hrozně. S Liverpoolem jsme měli šanci urvat aspoň bod, šel jsem dolů za stavu 1:1 a musel jen koukat, jak zápas ztrácíme. Teď pár utkání vynechám, ale věřím, že kluci je zvládnou a já se co nejdřív připojím.
Za tři týdny, jak říkal kouč David Moyes?
Od doktorů jsem slyšel: teď to bude tři dny stejné, pak by měl opadnout otok a bolest by měla ustupovat. Věřím, že to tak bude – snad je úpon jen natažený a není v něm trhlina. To ukážou další vyšetření.
Co ukázal první měsíc ve West Hamu?
Sám jsem nečekal, jak moc mi to tady přiroste k srdci. Když jsem byl ve Slavii, říkal jsem si, že mi nic nechybí, že jsem nejšťastnější. Ale když jsem přičichl k Premier League, došlo mi, že to může být fotbalově ještě daleko lepší. Od první chvíle na mě Anglie udělala dojem a pořád se to stupňuje.
Co to znamená?
Že jsem tu hrozně šťastný. Jak poznávám zázemí, lidi okolo týmu, fanoušky, soupeře... Zahrál jsem si proti Liverpoolu, Manchesteru City, užil si zápasy před padesáti tisíci diváky, všechno to na mě působí den ode dne víc. Slavia byla v Česku jasně nejlepší, úplně ve všem. A tady je to ještě o tři kroky dál.
Třeba? Něco extra při léčbě zranění?
Vidíte, to zrovna ne! Slavia je v regeneraci na podobné úrovni. Fyzioterapeuti, maséři, doktoři, to všechno tam fungovalo bez chybičky. Ale třeba tréninkové centrum: ve West Hamu máme jen pro áčko čtyři hřiště, dvě posilovny...
Proč dvě?
Jednu pro zraněné hráče, jednu pro zdravé. V areálu je restaurace, kde nám udělají snídani i oběd. Obrovský komfort, koukal jsem na to s otevřenou pusou, ale když jsem se bavil se spoluhráči, říkali, že ostatní týmy v Premier League mají zázemí na ještě vyšší úrovni. Divili se, že na Slavii takové podmínky nejsou, když jsme hráli Ligu mistrů – tady to má i juniorka.
Plníte si sen? Premier League jste chtěl hrát odmala.
A stupňovalo se to poslední dva roky, kdy se mluvilo o tom, že bych mohl někam přestoupit. Anglie byla číslo jedna a pořád si stojím za tím, že West Ham byla ze všech nabídek nejlepší varianta.
I když jste třetí od konce, na sestupové pozici?
I tak. Premier League, tým s velkou historií, skoro nejlepší fanoušci v lize, nádherný olympijský stadion a ještě jsem hned od prvního zápasu skočil do základní sestavy.
Tušil jste, jak rychle vás kouč Moyes hodí do vody?
Nečekal jsem, že nastoupím už po třech dnech, to přiznávám. Ale jinak jsem věřil, že hrát budu, protože už když se přestup řešil, s trenérem jsem si volal. Říkal mi, že šanci určitě dostanu.
Co vám pak běželo hlavou, když vás West Ham představoval před domácím zápasem s Liverpoolem?
Říkal jsem si, že je to jako v pohádce. Nádhera! Tleskal mi vyprodaný stadion, lidi z klubu mi říkali, že z šedesáti tisíc je pětapadesát tisíc permanentkářů. Když jsem před ně nakráčel, hned jsem vycítil, že mě berou.
Proto jste rukama naznačil zkřížená kladiva, která má West Ham ve znaku?
To mi v klubu poradili: Když to uděláš, bude to fajn, lidi to milují. Občas
se takhle už i zdravím s fanoušky, když na sebe narazíme ve městě. A tenhle týden to na mě ukázal i policista.
Prosím?
Zastavili mě na nějakou namátkovou kontrolu, jeden mě poznal a udělal to gesto. Kluci v kabině se pak z legrace ptali: Neukazoval spíš pouta, jako že tě chce zavřít?
Když už rozumíte vtípkům, domluvíte se na všem?
Pomohlo mi, že jsem na angličtinu chodil v Praze, ale úplně všechno ještě nezvládám. Třeba teď, když jsem zraněný, se bavím s doktory a slyším slovíčka, která člověk běžně nepoužívá. Úpony, přitahovače, to jsou pro mě novinky.
Potřebujete překladatele?
To zase ne. V klubu jsou dva tři lidi, kteří se o hráče starají – pomůžou s bydlením, s autem... Já mám k ruce mladého kluka, který na mě mluví pomalu a jednoduchou angličtinou. A když se bavíme na hřišti nebo u kafe, rozumím většinou v pohodě. Když ne, použiju internetový překladač. A když něco špatně vyslovím, je z toho sranda.
Kabina ve West Hamu funguje? Říká se, že v cizině jede každý sám na sebe.
To jsem taky slyšel, kluci z reprezentace mě na to připravovali. Proto mě hodně překvapilo, že tady je legrace s každým včetně trenéra. Se spoluhráči zajdeme po tréninku na kafe v tréninkovém centru, prostě pohoda. Třeba ukrajinský záložník Jarmolenko mi říkal, že takovou partu nikde nezažil.
S ním jste nejlepší kamarád?
Když jsem poprvé přišel do kabiny, hned volal: Kámo, pojď si sednout sem! Takže mám skříňku vedle něj a Poláka Fabianského, jsme takový východní sektor.
Proč jste si vlastně vzal na dres osmadvacítku?
Dvaadvacítka, kterou jsem měl ve Slavii, byla obsazená. Nabízeli mi devítku, ale ta je spíš pro útočníky. Tak jsem skočil po čísle dvacet osm, zalíbilo se mi.
Co kromě čísla jste musel změnit?
Musel jsem se naučit řídit na levé straně (smích). Občas trošku zmatkuju, ale čekal jsem to horší. Přítelkyni Natálii a malou Terezku tady mám od začátku s sebou, takže v tom žádná změna není. A fotbalově? Radek Černý, který dřív v Premier League chytal, mi ve Slavii říkal: Suku, ty jsi pro Anglii jako dělaný. Líčil mi, jak lidi milují, když nic nevypustíte a dáte do každého souboje všechno. Takový jsem celý život a jsem rád, že to tady v Anglii funguje. V tom se měnit nechci.
Žasnete, kam jste se to dostal?
Jestli mě něco pořád ohromuje, tak hvězdy, proti kterým hraju. Už když jsem se na reprezentačních srazech bavil s klukama, kteří hrají venku, říkali mi: Budeš hrát Ligu mistrů každý týden. Bral jsem to s rezervou, ale měli pravdu. A já si to neskutečně užívám.
Bez nervů?
Ty už opadly, když jsme hráli ve Slavii Ligu mistrů. Nervy nemám, jen chci dát do každého zápasu všechno a hrát pořád. Byl jsem jedině trochu nesvůj z toho, když jsem v prvním zápase proti Brightonu měl hrát hned za útočníky.
Velký nezvyk?
Rozhodně. Trenér mi říkal: Dáváš dost gólů, umíš oběhat velký prostor, zkusíme to. Se spoluhráči jsme probírali, jak to budeme hrát, snažil jsem se, co to šlo, ale když jsem proti Liverpoolu hrál blíž středu hřiště, cítil jsem se líp.
Kouč vás pokaždé hodně chválil, oceňoval, kolik toho naběháte. A když jste se zranil, bylo vidět, jak je mrzutý.
To mě hřeje a hlavně mi to pomáhá. Když vidím, že mě trenér pochválí a spoluhráči mě berou, cítím se na hřišti líp, víc si věřím.
Nezaskočilo vás, že i v Premier League běžecky vyčníváte?
Trochu jo. Na druhou stranu v Lize mistrů to tak bylo taky. Tady se nad tím pozastavil náš fitness trenér – když jsme se šli po utkání vyklusat, hned hlásil, kolik jsem toho naběhal, a kluci jen zírali a volali: Wow!
Probírali jste i to, že o vás Tomáš Řepka, bývalý stoper West Hamu, řekl, že jste přeceňovaný?
Slyšel jsem to, ale nechci se k tomu moc vyjadřovat. Tomáš Řepka je sparťan, já slávista, je jasné, že v tom, co říká, hraje roli rivalita. Nechci vyvolávat nějaké kontroverze, koukám sám na sebe – ne na to, co se o mně říká nebo píše. Víc než o něm jsme se bavili o Radku Kováčovi a Luďku Mikloškovi, toho berou ve West Hamu jako velkou osobnost. A připomínali mi i Honzu Laštůvku, se kterým jsem byl ve Slavii.
Nebudete tam v létě znovu?
Věřím, že se nám podaří zachránit, pak by mě West Ham podle dohody koupil nastálo. Nenervuju se, beru to jako výzvu: když pomůžu vykopat záchranu, vybojuju si i smlouvu a zůstanu v Premier League další čtyři roky. Můžu snad mít lepší motivaci?