Jágr: Hokej dál miluju. Budu hledat smysl pokračovat
Překonával věkové rekordy, vyprodával stadiony, fascinoval (nejen) představením na Spartě. Taky proti sobě poštval část diváků, jimž se nelíbilo, že byl jedním z těch, kteří veřejně mluvili o uzavírání extraligy. Koneckonců i včera v Litvínově při souboji o vše na něj diváci pískali.
Když se dotkl puku, bučeli. Co bude s Jaromírem Jágrem dál? Jeho Rytíře čeká po sestupu účinkování v 1. lize. Bude klubový šéf, který včera ve 48 letech zakončil 32. sezonu mezi profesionály, u toho?
Vždyť dlouho opakoval, že hrát chce do padesáti.
Nejprve v žertu, postupně vážněji a reálněji. Včera však bezprostředně po velkém zklamání v Litvínově mluvil potichu a pomalu o své nejisté budoucnosti. „Bude záležet, jestli najdu smysl v hokeji pokračovat. Smysl hrát českou ligu,“přiznal smutně.
Co bude hrát roli?
Já opravdu nevím. Hokej dál miluju, jenže rok od roku to je pro mě náročnější. Býval jsem zvyklý, že klíčové zápasy hraju lépe, takže chuť mám určitě menší než před deseti lety.
Je toto vaše nejtěžší porážka v dlouhé kariéře?
Já jich zažil miliony, možná víc než jakýkoliv jiný hokejista, protože hraju hrozně dlouho. V kabině jsem klukům říkal, že jsem na ně hrdej. Měli jsme šanci do posledního zápasu, přitom nám ji nikdo nedával. O sestupu nerozhodla prohra v Litvínově, ale jedenáctizápasová série porážek. To bylo jako sněhová koule, která se nedá zastavit lusknutím prstu. Proto když slyším všechny ty odborníky, kteří se diví, jak můžeme takhle prohrávat a pak zase vyhrávat... To je sport! Kdo tohle říká, ve sportu v životě nic nezažil.
Samozřejmě pár minut po konci utkání je to těžké vše zanalyzovat, ale... Co jste mohli udělat lépe? Sehnat posily?
Volní hráči nebyli. Kluby nám nabízely výměny, ale požadovaly naše dva nejlepší hráče Austina a Strnada, to jsme si nemohli dovolit. Po bitvě je každý generál.
Jste majitel i klíčový hráč. Jak moc vám osobně záleželo, abyste Kladno v extralize udržel?
Nečekal jsem, že ve 48 letech budu hrát zápas o všechno. Je to daleko fyzicky a psychicky náročnější než play off. Tohle byla bitva gladiátorů, kdy jeden musí minimálně na rok zemřít. Moje zodpovědnost byla z pozice majitele a hráče daleko větší. Vůči klubu, fanouškům, sponzorům... Není to vůbec jednoduché, ale kdyby bylo, dělá to každej.
Můžete se ale za rok vrátit díky přímému postupu.
Že je ten systém teď, neznamená, že bude příští rok. Majitelé extraligových klubů budou hlasovat a nás se to už netýká.
Tušíte, co dál?
Vůbec. Absolutně nemám tušení. Musíme si sednout a probrat strategii. Nemáme ani moc podepsaných hráčů...