Šedesátiletý Lendl očima legend
Ivan Lendl očima čtyř legend O víkendu mu bylo 60 let. Jak ho vylíčili Connors, McEnroe, Sampras a Agassi?
Poslouchej, Ivane, chováš se jako číča! pokřikoval John McEnroe přisprostle na Ivana Lendla v listopadu 1979 při utkání v Miláně. Devatenáctiletý český tenista ztratil úvodní set 1:6 a působil odevzdaně, ramena měl svěšená. „Začni se snažit, ty ňoumo.“„Jseš srab, chlape!“Zaskočený Lendl si postěžoval řediteli turnaje na urážky božsky nadaného grázlíka z New Yorku.
Ale především se jimi nechal vyburcovat. Aspoň tak to Američan vylíčil ve své knize Serious: „Pořád se divím, že jsem ho nenechal dokončit zápas jako úplného blbce. Vždyť on najednou začal bojovat tak, jak jsem ho ještě neviděl. Tak jsem ho rozpálil, že mě porazil!“
Dá se předpokládat, že též políčky od McEnroea coby svérázné výchovné prostředky formovaly duši šampiona. V sobotu bylo Lendlovi šedesát. MF DNES se pokusila přiblížit části jeho kariéry skrze svědectví čtyř světových jedniček – McEnroea, Jimmyho Connorse, Peta Samprase a Andreho Agassiho – zachycená v jejich životopisech.
Strašidelný robot
První dva jej na ATP Tour cepovali coby ostří mazáci. Zprvu jej považovali za strojového suchara s divným přízvukem a mluvili o něm pohrdavě. Druzí dva jej poznali jako obávaného veterána, jenž jim ukázal, co všechno musí podstoupit, aby se vyškrábali na vrchol.
„Vypadal jako strašidelný robot,“tvrdil McEnroe. „Měl pověst packala, který se v klíčové chvíli hroutí.“
„Prý se mu špatně hrálo ve Wimbledonu, protože byl alergický na trávu. Možná byl a možná proto na něm nikdy nezískal titul. Zvláštní je, že ho tyto potíže netrápily na golfových hřištích,“rýpl si do něj Connors v díle The Outsider.
„Ivan si bral na každý zápas úplně nové tričko. Bylo legrační sledovat ho, jak sedí v šatně před velkým mačem a marní čas odstraňováním visačky z knoflíku,“přidal drobný postřeh Sampras v autobiografii Champion’s Mind.
Asi nejpodivnější příhodu z roku 1987 zařadil Agassi do knihy Open.
„Ve Stratton Mountain se mi dařilo. Lidi mi fandili, přijali mě za svého. V semifinále mě čekalo číslo 1. Lendl. Na můj zatím největší mač přiletěl táta z Vegas. Hodinu před začátkem se Lendl procházel po šatně a měl na sobě jen tenisky. Když jsem ho viděl tak uvolněného a nedbale nahého, věděl jsem, co mě čeká. Prohrál jsem ve třech setech. Odcházel jsem povzbuzený, protože jsem vyhrál druhou sadu. Půl hodiny jsem si dával nejlepšího borce na světě, na čemž můžu stavět. Cítil jsem se dobře! Tedy až do chvíle, kdy Lendl na tiskovce řekl, co ho zaujalo na mé hře: Účes a forhend.“
McEnroe a Connors nejdřív přivandrovalce z komunistického Československa – hlavně na grandslamech – poráželi a posmívali se mu.
Ani později se s ním nikterak nepřátelili. Štvala je záliba „Ivana Hrozného“střílet míče sokům na tělo, když stáli na síti. Úpěli pod jeho drtivou palbou ze servisu a forhendu. Jak se však jejich bilance s dříčem z Ostravy obracela (McEnroe nakonec 15–21, Connors 13–22), oceňovali jeho zarputilost a oddanost povolání. „Jakkoli se mi příčí Lendla chválit, přiznávám, že se stal velkým šampionem, za což svým způsobem vděčí mně. Dohnal jsem ho k tomu,“poznamenal McEnroe a myslel především na srdcedrásající finále Roland Garros 1984, kde promarnil vedení 2:0 na sety a nechal soupeře dosáhnout na jeho první grandslamovou trofej po předchozích čtyřech ztracených finále. „Postupně se mi Lendl začal líbit,“připustil Connors. „Respektoval jsem jeho talent, kondici a přípravu. Reprezentoval novou vlnu. Působil mechanicky a postrádal šmrnc, ale stejně byl skvělý hráč. Nakopal mi zadek v mnoha zápasech, ale ne ve dvou, na nichž záleželo nejvíc – ve finále US Open 1982 a 1983. Na ně si dobře pamatuju.“
O sedm a půl roku mladšího rivala poté už zdolal pouze dvakrát. A na podnicích „Velké čtyřky“už nezískal další z drahocenných pohárů. I proto, že narážel na Lendla, jehož kdysi označil za zbabělé kuře.
Unavit Lendla? Leda sám sebe
Vyprávění dvou rebelů a výtržníků je třeba brát s rezervou. Ve vlasti je provázela mocná popularita. Vášnivým pojetím strhávali davy, tropili skandály, zatímco se málo oblíbený emigrant Lendl soustředil na práci.
Jistě, svým břitkým smyslem pro humor asi kdekoho ranil. McEnroe jej proto dokonce obvinil ze šikany obyčejných pěšáků na okruhu. Jenže třeba Sampras ho hájil. „Hodně lidí překvapím, ale Ivan, o němž se říkalo, že je studený čumák, byl silnější rival a lepší, vřelejší přítel než Connors,“stojí v jeho životopise.
Jako mladík dokonce dostal pozvání do Lendlova rozlehlého sídla v Connecticutu. Žasl nad jeho přepychem i nad železnou vůlí, s níž ryzí profesionál dodržoval denní režim (vstával v šest) nebo šlapal na kole i v té nejodpornější slotě.
Partie s Lendlem sloužily nastupujícím hvězdičkám na sklonku osmdesátých let jako ty nejtěžší prověrky tělesné i duševní odolnosti.
„V semifinále US Open jsem zase prohrál s Lendlem. Dotáhl jsem ho do čtvrtého setu, ale je na mě příliš silný. Zatímco jsem se ho snažil unavit, unavil jsem sám sebe. Nedokážu udržet krok s hráčem jeho kalibru. Musím najít někoho, kohokoli, kdo mě připraví na podobné bitvy,“vzpomínal Agassi.
Floutek z Las Vegas si pak najal kondičního trenéra Gila Reyese a makal jako galejník. I díky Lendlovým lekcím si vybudoval skvělou fyzičku a posbíral – stejně jako on – osm grandslamových trofejí.