Podpora euroskeptiků v EU strmě roste
Za dvě dekády se obliba evropských stran kritických k Bruselu zdvojnásobila
BRUSEL Psala se první polovina devadesátých let a italská Liga severu, předchůdce dnešní hlavní italské opoziční formace Liga, paběrkovala v evropských volbách s necelými sedmi procenty.
Nikdo partaj s vyhraněným autonomistickým programem a vytrvalým odmítáním Bruselu nebral úplně vážně. Podobně jako jejich tehdy už slavnější evropské souputníky, francouzskou krajní pravici, Národní frontu (FN) Marine Le Penové (na snímku).
Střih. Uplynulo necelých dvacet let a politická mapa Evropy se změnila k nepoznání. Výzkum citovaný britským listem The Guardian naznačil, že euroskeptické strany by dnes v Evropě volil nejméně každý třetí člověk. Podpora těchto stran se za uplynulé dvě dekády zdvojnásobila.
V první polovině 90. let byla podpora těchto euroskeptických formací z pravého i levého kraje politického spektra na zhruba 15 procentech. Nyní vzrostla na téměř 35 procent. Pro mainstreamové strany by to měl být budíček.
„Politici tradičních stran, které podporují evropskou integraci, by rozhodně neměli sedět se založenýma rukama a tvářit se spokojeně,“soudí Matthijs Rooduijn, politolog z Amsterdamské univerzity.
Varování pro mainstream
Nárůst podpory těchto stran je dlouhodobý a nezdá se, že by se trend měl v blízké době změnit.
Jejich program je možné zjednodušit do několika málo vět. Odmítají narůstající zbytňování bruselských pravomocí a oslabování role národních států. Euroskeptické strany kritizují dopady jednotné evropské měny na kondici evropských ekonomik. Kritické jsou tyto strany k přijímání imigrantů a také k přijímání liberálních zákonů, které vyhovují kulturním menšinám.
V širokém spektru těchto stran se vyskytuje jak euroskepticismus ve své tvrdé variantě, kdy například francouzská FN odmítá participaci země v eurozóně, tak i v lehčí variantě, v níž se objevují námitky proti jednotlivým evropským projektům, jako je tomu třeba u švédských Demokratů.
Podle analytiků přitom tyto strany nenasávají podporu jen kvůli svému programu, ale často také proto, že elektorát revoltuje vůči tradičním stranám. Lidé mají totiž pocit, že bruselské elity neřeší jejich problémy. Na kraji Evropy bobtná další imigrační krize, většina evropských politiků ale jedná s Tureckem – jejím spolupůvodcem – s těžko odůvodnitelnou servilitou.
V churavé zemi eurozóny, Itálii, bují nákaza koronavirem, ale Evropská unie se soustředí spíše na preventivní opatření než na okamžitou pomoc postižené zemi.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová je zahleděná do svých klimatických vizí, takže od ní rázné kroky už ani nikdo nečeká.
Před nějakými 15 lety se odvíjel vzestup euroskeptiků od rozšiřování EU, které nebralo v úvahu obavy obyvatel starých členských zemí. Prvním projevem nespokojenosti bylo odmítnutí návrhu evropské ústavy ve Francii a v Nizozemsku v roce 2005. Přišly další krize, které uzavírá brexit, odchod klíčové členské země.
Útěchou pro politiky v Bruselu může být fakt, že většina Evropanů si podle průzkumu už žádný „exit“nepřeje. Podle politologa Rooduijna chtějí, aby projekt Unie byl zachován, jen dodávají, že by měl víc zohledňovat názory voličů.