Nejen kouř. Uhelky slouží i stavebníkům

Spalování uhlí končí. Zároveň však dojdou i některé materiály.

Uhelná elektrárna neprodukuje jen elektřinu, teplo a kouř z komínů. V průběhu výroby vznikají také produkty, bez nichž by se sotva obešli výrobci cementu a betonu či stavebníci, například při budování dopravní infrastruktury. Ročně se jich v Česku vyprodukuje přes 12 milionů tun, zájem přitom roste od odběratelů z tuzemska i ze zahraničí.

Energetici si uvědomují, že jim tyto vedlejší produkty – tedy hlavně popílek, elektrárenská struska či energosádrovec – mohou přinést dodatečný byznys. Prodej je pro ně výhodnější, než kdyby je někde nechali „ležet ladem“. A to platí nejen pro velké provozovatele elektráren a tepláren, jako jsou ČEZ a EPH, ale také pro menší městské teplárny.

„Současný zájem o tyto produkty převyšuje naši možnou kapacitu dodávek,“říká Pavel Donát ze společnosti ČEZ Energetické produkty. Firma proto nyní ve svých elektrárnách, kde se nepředpokládá brzké odstavení, modernizuje distribuční centra, aby si zájemci mohli odebírat větší množství popílku či energosádrovce.

Jde například o elektrárny Prunéřov 2 či Tušimice u Kadaně na severozápadě Čech. Posuzuje také přepravu po železnici, protože někde už naráží na limity okolních silnic.

Orlík se zpevňuje

Dvě třetiny objemu vedlejších energetických produktů představuje popílek, který šetří přírodní suroviny, například kamenivo či slínek při výrobě cementu. Využívá se také jako materiál pro stavbu komunikací nebo třeba při výrobě zámkové dlažby.

Popílek přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů a má lepší trvanlivost a pevnost, která však „nabíhá“pomaleji. Ukázalo se to u hráze Orlické přehrady, kde se při stavbě v 50. letech použilo velké množství popílku. Podle odběru vzorků z roku 2011 je hráz stále pevnější.

I energosádrovec, jako produkt odsíření, nahrazuje přírodní materiál. Je navíc mnohem čistší než přírodní sádrovec. Používá se například při výrobě sádrokartonových desek, sádry nebo při výrobě omítkových směsí.

„Energosádrovec se řadí mezi strategické suroviny. Přírodní zdroje sádrovce jsou nedostatečné a těžba neekologická,“říká Donát.

V obou případech jsou navíc přírodní suroviny dražší, normy nicméně obvykle neumožňují výlučné použití „náhradního“řešení.

Materiálu ubývá

Postupný odklon od uhelných zdrojů ovšem znamená, že těchto materiálů bude stále méně. „Materiálu ubývá. Škoda každé tuny, která ‚padne‘ vedle,“říká Roman Snop, který se v ČEZ EP zabývá výzkumem.

Podle něj už nyní chybějí tyto materiály pro stavebnictví ve Velké Británii či v Německu. Stavebníci mají v takovém případě v zásadě dvě možnosti.

Buď budou odrýpávat staré složiště, což ale nejde ve všech případech, nebo budou materiál vozit ze zahraničí, zejména z Asie, kde je uhelných elektráren zatím dost. Jenže doprava s sebou nese další ekologickou zátěž.

V ČEZ EP se proto hledají vhodné lokality, kde by se ukládal popílek, a to způsobem, aby nedošlo k jeho znehodnocení. Deponát – směs popílku a energosádrovce – jako rekultivačního tělesa namísto bývalé těžby už totiž nelze moc využít.

„Přemýšlíme o tom, že bychom si udělali cíleně nějakou větší zásobu. Nejen krátkodobě, aby se potkala výroba (hlavně v zimě) s odběrem (spíše v létě). Ale také do budoucna, až dojde k ukončení provozu elektráren,“říká Donát.

Kdy výroba v uhelných elektrárnách skončí v Česku, zatím není jasné. Uhelná komise, kterou vedou ministři Karel Havlíček a Richard Brabec, nyní připravuje tři různé scénáře ústupu od využívání uhlí. Střední cesta počítá s tím, že útlum uhlí by nastal od roku 2035 do roku 2045.

Ve Velké Británii chtějí uhlí opustit nejpozději v roce 2024, už nyní ale mají uhelky mizivý podíl na výrobě elektřiny. Loni byl jejich podíl na energetickém mixu dvě procenta, ještě v roce 2014 přitom dodávaly 30 procent elektřiny. Německo chce poslední uhelku zavřít nejpozději v roce 2038.

Popílek se využívá také jako materiál pro výstavbu komunikací.