Zlo, které řádí v hlavách i v berlínských ulicích
Vrací se německý spisovatel Volker Kutscher a zdárně mu sekunduje dvojice autorů z anglosaské jazykové oblasti.
Lunapark 70%
Gangsterovi a příslušníku SA se jeho děsivá praktika – vycucnout mučeným obětem oko – tentokrát nevyplatila. Oko bylo skleněné a udusilo ho, navíc jeho mrtvé tělo kdosi rozmlátil. Komisař Rath v šestém příběhu od Volkera Kutschera nevěří, že případ má politický podtext související s komunisty, jak je přesvědčena tajná policie, s níž se nerad, ale nutně zaplétá. A vracejí se mu i hříchy minulosti, od podsvětí dostane úkol sám spáchat vraždu. Navíc ve spárech SA na chvíli uvázne i Rathova žena Charly a rodinnou situaci komplikuje i jejich pubertální svěřenec, který se zhlédl v Hitlerjugend. Dusnou atmosféru Berlína na jaře 1934 autor opět vystihuje s bravurou a znalostí doby, i když místy je šestisetstránkové líčení poněkud zdlouhavé. Stejně jako předchozí Kutscherovy romány, i Lunapark vydala Moba.
Sběratelé zla 60%
Také thriller Angličana Marka Griffina startuje hodně ostře: „Na židli uprostřed místnosti kdosi naaranžoval mužské tělo jako nějaký hrůzostrašný exponát.“Utažený pásek kolem krku, rozříznuté břicho. Holly Wakefieldovou přivolá na pomoc detektiv Bishop, neboť jako forenzní psycholožka je odbornicí na sériové vrahy, a rozvíjí se děj, v němž není nouze o napětí ani hrůzu. Trochu zarazí třeba Hollyina záliba sbírat předměty vztahující se k brutálním pachatelům, ale žena má k tomu důvod. Její minulost totiž nebyla právě jednoduchá. Vydal Host.
Lhář 75%
Stejné nakladatelství přichází s románem Američanky A. F. Bradyové, pozoruhodnou psychologickou studií o sociopatickém mladém advokátovi Caineovi, obhajujícím vrahy a pedofily, jemuž je úspěch před soudem nade vše a výčitkami svědomí se rozhodně netrápí. Ale co má dělat, když je sám obviněn z vraždy? Mrtvou je jeho bývalá milenka, navíc nevlastní dcera státního zástupce, s nímž se nejednou střetl v soudní síni a jenž ho jako jediný dokázal porazit. Na Caineovi je vlastně všechno prolhané, včetně jeho jména a minulosti, kterou si hezky vyfabuloval, aby se dostal do „vyšší“společnosti. Až příliš pozdě dochází k závěru, že vše, co ho potkalo, si zasloužil: „Nemůžu z toho vinit nikoho jiného než sebe.“