Případ Ježek. Jak velký sparťan dezertoval
Před pražským hotelem Palace zastavil nablýskaný Lincoln Continental a ze zadních dveří vystoupil chlapík s bonvivánským úsměvem a lehce ztmavenými brýlemi. Na hlavu nasadil klobouk, nechal si otevřít hotelové dveře a portýrovi vrazil do ruky stovku. Zelenou stokorunu s Hradčany na jedné straně a družstevnicí s hutníkem na druhé.
Byl pátek 9. srpna 1991 a Boris Korbel dorazil z Ameriky, aby dokončil historický byznys.
A taky nejdrzejší přestup tuzemských fotbalových dějin. Zaprvé: koupil Slavii. Zadruhé: ze Sparty s sebou přetáhl Václava Ježka, českého trenéra 20. století.
Na včerejší derby se legendární Ježek díval z nebe (zemřel v srpnu 1995), ale jistě musel být shovívavý k přeběhlíkům, kteří – stejně jako on – utekli na druhou stranu barikády.
Bývalý sparťanský režisér Stanciu v dresu Slavie.
Ve Slavii vychovaný záložník Dočkal jako kapitán Sparty.
I slávistický trenér Trpišovský si ve Spartě leccos prožil, obránce Kúdela zrovna tak a zraněný slávistický stoper Hovorka patřil ve Spartě k juniorským vůdcům.
Fotbaloví konzervativci kroutí hlavou, ostatní už si zvykli. Více než staletá nevraživost mezi nejslavnějšími kluby sice trvá dál, ale přeběhlíkům se odpouští o něco rychleji. Ježkovi se neodpustilo.
Ten to schytal. Na Spartě mu spílali, ve Slavii ho nikdy nepřijali.
„Táta neodešel z trucu, ale za snem budovat velkoklub,“před lety vzpomínal Ježkův syn Pavel.
Přesně tak to bylo. Korbel, bohatý emigrant z Anaheimu, totiž nejprve oslovil Spartu. Byl připravený nasypat do klubu tolik milionů, kolik se do něj vejde. Chtěl dostat Spartu do absolutní evropské špičky, bojovat o poháry, tvořit trendy. Václav Ježek, trenér mistrů Evropy z Bělehradu, byl z toho nápadu nadšený. Mohl být u toho, aby se Sparta posunula mezi šlechtu.
Zato Slavia prskala. Daniel Pacek, který tehdy jako reportér Svobodného slova u hotelu Palace na Korbela čekal, vzpomíná: „Slávistický předseda Jiří Epstein mi řekl nezapomenutelnou větu: Proč čert vždycky s..e na větší hromadu?“
Jenže sparťané se postavili na zadní. Ježka poslali k šípku. S nápadem i s Korbelem. Tehdejší šéf Václav Mašek byl příliš opatrný. Bál se, že... Znovu citujeme: „Aby na Letné neudělal závodiště pro chrty.“
Plzeňský rodák Korbel byl nezvykle štědrý, do rozpočtu Spartě nabízel až 50 milionů korun ročně, což byla nevídaná částka. Staré gardě rovnou koupil nové dresy, aby svá slova potvrdil činy. Přispíval na plat amerického reprezentanta Tritschuha, prvního cizince v domácí lize. Natolik si byl jistý, že ho Sparta nemůže odmítnout.
Už kvůli Ježkovi, což byl sparťan jako poleno. Klub přece Ježek přivedl k šesti titulům ve třech různých dekádách! Pod jeho rukama – a pochopitelně v rudém dresu – vyrostli pánové Chovanec, Bílek, Hašek, Skuhravý a další esa národního týmu. Námluvy s přítelem Korbelem ovšem nevyšly: „Tátovi na Spartě zamykali šuplíky a dávali najevo, že ho tam nechtějí. Plebejské chování nesl těžce, on Spartu miloval.“
Miloval, leč opustil.
„Roli v tom hrála ješitnost, prestiž a samozřejmě peníze, kterými Korbel disponoval,“říká známý publicista Milan Macho, jenž kromě jiného sepsal poutavou knihu o derby Rivalové navěky. Několik stránek věnuje i případu Ježek, protože senzačnější přestup mezi Spartou a Slavií nikdy neproběhl.