Ištvanův další pomníček

Bombastická razie olomouckých státních zástupců na antimonopolním úřadu v Brně před rokem skončila stejnou blamáží jako v roce 2013 na Úřadu vlády. Není už nejvyšší čas hnát chybující návladní k odpovědnosti?

Pro úspěšné trestní stíhání nestačí jen znalost trestního práva, ale i dalších právních odvětví.

Před rokem, 7. března 2019, udělalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vedené Ivo Ištvanem razii na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Mířila na vedení úřadu a také na předsedu poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka. Akci státní zástupci spojili se stíháním korupce na radnici Brno-střed v letech 2014 až 2018, kdy ji vedlo hnutí Žít Brno v koalici s hnutím ANO.

Zde jde o obvyklou trestnou činnost spojenou s veřejnými zakázkami na úrovni městské části. Tedy nikoli o vytouženou akci, která by napravila reputaci olomouckých státních zástupců po debaklu na Úřadu vlády v červnu roku 2013, jehož výsledkem je řešení milostného trojúhelníku bývalého premiéra a spory o to, zda Jana Nečasová Nagyová zaplatila daň z kabelek.

Zachránit pověst Vrchního státního zastupitelství Olomouc měl zátah na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže spojený s akcí v Brně-střed tím, že bývalý místostarosta Jiří Švachula byl člen rozkladové komise, což je poradní orgán pro řešení rozkladů (odvolání) proti rozhodnutí úřadu. Švachula byl i galerista, přesto se nekonala razie mezi moravskými výtvarníky. Motivace

je jasná: využít mediální tažení proti korupci a rozjet velký případ, aby si olomoučtí návladní napravili neúspěch z razie na Úřadu vlády. Obě akce mají společný bombastický začátek a malé výsledky.

Razie na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se účastnil osobně vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan. To je nezvyklé, při policejním zásahu zpravidla státní zástupce není nebo se ho účastní dozorový státní zástupce, kterému je věc přidělena. Přítomnost šéfa vrchního státního zastupitelství dokládá jeho velká očekávání.

Učit se, učit se, učit se

V případu se projevila dlouhodobá bolest státního zastupitelství a policie. Pro úspěšné trestní stíhání nestačí znalost trestního práva, ale i dalších právních odvětví. V tomto případě práva správního, podle něhož jsou referenti vázáni pokyny vedoucích úředních osob, které podepisují rozhodnutí. Policisté například zjišťovali, zda do práce úředníků nezasahovali jejich nadřízení. Pokud podepisuje a vydává svým jménem rozhodnutí nadřízená úřední osoba, je ale samozřejmě oprávněna určovat jeho obsah. To, že z toho někdo vyvozuje nesprávný postup, je stejná chyba, jako by soudce byl kriminalizován za to, že rozhodl podle svého vlastního úsudku a neřídil se tím, co mu připravil jeho asistent.

Je v rozporu se správním právem, když státní zastupitelství zjišťuje, zda místopředsedkyně úřadu neovlivňovala podřízené úředníky. Jde totiž o rozhodnutí její, nikoli jejích podřízených. Ti připravují podklady a koncept rozhodnutí. Dojde-li k rozporu mezi názory úředníků, rozhoduje ten, kdo podepisuje rozhodnutí. Předseda a místopředsedové úřadu mohou dávat podřízeným příkazy.

Policie prověřovala na úřadu různé spisy, prováděla takzvané rybaření. To je termín pro to, když si státní zastupitelství vytvoří příběh o údajné trestné činnosti, ale nemá důkazy. Snaží se je pak získat pro potvrzení své představy. Užívají se odposlechy či domovní prohlídky s nadějí, že se něco najde. Připomíná to rybaření muškařením – neustálé nahazování s tím, že se snad něco chytí. Státní zastupitelství nemá důkazy o trestném činu na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Využilo jen možnost díky prohlídce prostor úřadu získat spoustu informací v naději, že něco najde.

Čekání na dalšího sólokapra

Z razie na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže žádná sláva pro olomoucké vrchní státní zastupitelství nebude. Jeho původní představa o údajné možné manipulaci ve prospěch společnosti Kapsch u zakázky na mýto vzala za své, když zjistilo, že rozhodnutí úřadu ve věci samé byla pro Kapsch nepříznivá. Předseda úřadu jako druhoinstanční orgán v jednom případě potvrdil zákaz pro ministerstvo dopravy uzavřít smlouvu s vítězem výběrového řízení na mýto do skončení kontroly dané zakázky úřadem. Zákaz uzavřít smlouvu je obvyklé dočasné opatření úřadu. V dalších rozhodnutích předseda úřadu rozhodl v neprospěch Kapsche. Rozhodnutí jsou zveřejněna. Do správního spisu mohou nahlížet účastníci s protichůdnými zájmy, čímž vykonávají vzájemnou kontrolu.

A korunu všemu nasadily soudy, které rozhodnutí úřadu v neprospěch Kapsche zrušily. To dokazuje právní složitost zakázky na mýto. Ale zcela se zhroutila konstrukce státních zástupců, kteří těžko mohli trestat úřední osoby na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za případné jednání ve prospěch Kapsche, když mu úřad nevyhověl. A toto rozhodnutí zrušil soud, takže by snad státní zastupitelství mělo stíhat soudce, když naopak společnosti Kapsch vyhověli. A zde i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pochopilo, že úspěchu nedosáhne. A soustředilo se na vrabce v hrsti, tedy na kauzu Brno-střed, kde má lepší vyhlídky na úspěch.

Ovšem není správné zapomínat na paralelní razii na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a také na razii na Úřadu vlády v roce 2013. Touha olomouckých státních zástupců po úspěchu je obrovská. Neponesou-li ale odpovědnost za své opakované chyby, je jen otázkou času, kdy se zase o nějakého sólokapra pokusí. I když to s ním nakonec dopadne… jako vždycky.