Je fajn být chvíli na výsluní
Hrdina Nedotknutelných Omar Sy má hlavní roli ve filmu Zapomenutý princ, který přichází do našich kin.
Ve filmu, jejž natočil oscarový režisér Umělce Michel Hazanavicius, hraje Omar Sy milujícího otce, jenž se snaží pro dospívající dceru zůstat princem z jejích pohádek.
Příběh jako by vznikl přímo pro vás: coby otec víte, jak je důležité dětem vyprávět pohádky, coby herec znáte role hrdiny.
Máte pravdu, ale upřímně, víc mě zaujala postava otce. Přesně vím, jaké to je, nechat svou dceru dospět a jak důležitá etapa v životě to je. Byl jsem rád, že to můžu vyprávět a oslovit další otce, na které to teprve čeká! Po filmu I dva jsou rodina mě zastavovali muži na ulici a říkali mi, jak je ten příběh zasáhl. Takové rozhovory jsou velmi příjemné. A u natáčení Zapomenutého prince jsem měl stejný pocit.
Jak jste reagoval, když vám roli nabídl Michel Hazanavicius?
Právě proto byla nabídka tak zajímavá. Vždy mám chuť zkusit něco, co jsem ještě nedělal, potřebuji, aby měl projekt aspoň trochu ambice a byl originální! A když mi zajímavý příběh nabídne zajímavý režisér, to je ještě lákavější, navíc se odehrává v princově světě fantazie.
Točili jste spolu poprvé, potřebovali jste se vzájemně poznat?
To bylo opravdu nezbytné: poznat se navzájem a pokud možno hodně rychle! S Michelem to bylo dost snadné, od začátku jsme byli zajedno, jaký film chceme natočit. A věřte mi, to dost pomůže! Naučil jsem se s ním spoustu věcí: je to neuvěřitelně přesný režisér, až maniak, pokud jde o detaily. Neustále mě tlačil, abych věci dotahoval a hledal v sobě způsoby, jak lépe využívat svých hereckých schopností.
Zapomenutý princ obsahuje spoustu speciálních efektů, ale to vás asi nepřekvapí, když jste je zažil už díky své práci v Hollywoodu.
To je pravda, ale přiznám se, že na začátku jsem pokaždé stejně ztracený. Od Jurského světa po Volání divočiny mi vždy znovu musí vysvětlit, jak to mám dělat. Protože hrát, když proti vám není nic než zelené plátno, je vážně těžké.
Neskrývá se v Zapomenutém princi za nálepkou rodinné komedie pro děti také úvaha o povolání umělce – chvíle slávy a potom zapomnění, když se na scéně objeví někdo mladší?
V tom mladším vidím především toho, kdo mi odvede dceru. Myslím, že se na to dívám hlavně jako táta. Ale v naší práci tomu tak prostě je, je to osud, se kterým se musíme smířit. Ano, jednou přijde někdo mladší, ale to nevadí, zase budou jiné role! Už sice neběháte tak rychle, nevypadáte tak dobře, ale existují taky pěkné postavy dědků, ne? Nemyslím si však, že by nějaký herec mohl zabrat místo svého kolegy. Samozřejmě, může se stát, že na vás zapomenou, ale to je něco jiného. Všechny nás to čeká. Takže tahle otázka mě neděsí, akceptuji řád věcí. I tak je fajn, že jsme mohli být chvíli na výsluní!