Helsinky zaslíbené

Emil i Dana Zátopkovi vstoupili mezi legendy

Bylo krátce po 18. hodině 27. července 1952. Maratonská brána olympijského stadionu v Helsinkách se právě otevřela a sedmdesát tisíc natěšených fanoušků čekalo, kdo jí proběhne jako první. Někteří to tušili.

Přece Satupekka! Takhle Emila Zátopka finští fandové přejmenovali. A měli pravdu. Třicetiletý Čechoslovák vběhl na dráhu naprosto osamocen, užíval si ovace zaplněného stadionu, mával publiku.

Už potřetí během týdne kraloval pod pěti kruhy. Helsinky se v tu chvíli staly olympiádou Emila Zátopka. A také jeho ženy Dany.

„Na tak úspěšné věci ráda vzpomínám,“vyprávěla před časem bývalá oštěpařka. Právě ona orámovala jejich nádherný finský příběh. A takový byl.

Zátopek přilétal na sever Evropy v roli favorita. Minimálně tedy závodu na 10 kilometrů, kdy od začátku vedl startovní pole tak, že ho další den v novinách vykreslili jako lokomotivu. Kilometr za kilometrem z vlaku postupně odpadaly vagony, až zbyl poslední – Francouz Alain Mimoun, největší sok.

I ten byl ale na Zátopka krátký. „Zátopek vbíhá do cílové rovinky, už jen 100 metrů, 40 metrů, 20 metrů, Emil je v cíli!“křičeli tehdy rozhlasoví reportéři.

První zlato bylo doma, hurá na druhé. O to Zátopek bojoval ve stejný den a ve stejnou chvíli, kdy jeho žena závodila v oštěpu.

„Měla jsem mít oštěp přesně v ten samý čas, jako on měl pětku, a hned jsem si říkala, že to bude nervák. Lidé budou řvát a já se budu pořád dívat, jak na tom Emil je, a nebudu mít čas se soustředit na svoji disciplínu. Byla jsem tam vedlejší osobou, neboť Emil zářil tak silně, že jsem nebyla vůbec vidět, takže si málokdo všiml, že Emil má manželku, která hází oštěpem,“popisovala Zátopková později.

Kvůli světovému rekordu v kladivu se atletický program protahoval, oštěp tak nakonec odsunuli až za zmíněnou pětku.

„Zalezla jsem si do šatny, abych se nerozrušovala. Jenom jsem poslouchala, jestli podle řevu poznám, když Emil vyhraje, nebo ne,“popisovala Zátopková.

Nepoznala. A tak když stadion utichl, vylezla z šatny. Na chodbě potkala sovětského trenéra, kterého se zeptala, jestli její muž vyhrál. „On se na mě zahleděl, jako když jsem spadla z nebe, protože nedovedl pochopit, že já, Emilova žena, jsem se nešla podívat,“smála se.

Sama krátce poté pelášila na start. Půjčila si od manžela zlatou medaili pro štěstí a prvním hodem poslala oštěp za 50 metrů – nový olympijský rekord.

„Až tehdy si lidé všimli, že jsem také ženou Emila,“popisovala. Jak hravý vztah mezi nimi byl? Na tiskové konferenci Zátopek o pár hodin později prohlásil, že jeho triumf na pětce ženu inspiroval. Reakce paní Dany? „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!“

O tři dny později Zátopek pohádkovou olympiádu dokonal.

Rozhodl se vyzkoušet maraton, který předtím nikdy neabsolvoval, byť na něj měl natrénováno, vždyť v přípravě běhal denně i třicet kilometrů.

Strategie byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po patnácti kilometrech se Zátopek Peterse zeptal, co si o závodu zatím myslí.

Brit na něj nevěřícně kouknul. „Tempo je dost pomalé,“zkusil Zátopka rozhodit. Ten pak prostě zrychlil, utekl všem. Od té doby jsou Helsinky olympiádou Emila Zátopka. A jeho ženy Dany.

Biatlonovou scénu opouští Francouz Martin Fourcade. Pětinásobný olympijský vítěz a třináctinásobný mistr světa se rozhodl v 31 letech ukončit kariéru. Poslední start absolvuje dnes ve finském Kontiolahti, kde se zároveň předčasně uzavře sezona Světového poháru. Fourcade vyhrál sedmkrát za sebou Světový pohár, až loňskou sezonou se protrápil a na trůnu ho vystřídal norský rival Johannes Thingnes Bö. S ním bojuje o další glóbus, o jehož majiteli se rozhodne dnes ve stíhacím závodě. (ČTK)