Proč letos víc fouká silný vichr
Orkány o síle přesahující 180 kilometrů za hodinu bývaly v Česku výjimečné. Teď je tomu jinak.
Emma, Sabine, Eberhard nebo Kyrill, v tuzemsku foukalo vždycky. Podle statistik Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) jsme se za uplynulých třicet let setkávali s extrémně silným větrem průměrně jednou za dva roky. Podobných epizod sice zásadně nepřibývá, když už ale zafouká, stojí to v posledních letech za to. Větry jsou silnější, než bývaly dříve.
Od roku 1990 se Českem prohnalo celkem 17 větrných smrští, které v nárazech dosahovaly síly orkánu. Obrat „v nárazech“je přitom důležitý.
Prvních jedenáct orkánů nepřekonalo sílu 180 kilometrů za hodinu. Mezi šesti nejmladšími naopak vítr pokořil tuto hranici pětkrát.
Období extrémů začíná s rokem 2007, kdy se přes Česko přehnal orkán Kyrill. Jde o vůbec nejsilnější větrnou smršť, jakou země zažila za poslední tři dekády. Kyrill také zatím jako jediný zdolal hranici 200 kilometrů za hodinu. Na Labské boudě meteorologové tehdy naměřili v nárazech 208 km/h.
O rok později přišla Emma se silou 194 kilometrů v hodině, loňský Eberhard byl o dva kilometry za hodinu silnější. Letošní Sabine tak působí se svými 180 kilometry za hodinu na Sněžce ještě docela obyčejně. Kdyby se ale nad Českem prohnala v devadesátých letech, byl by to rekord.
Země mezi Azory a Islandem
„Orkán je definován jako vítr o průměrné rychlosti 118 kilometrů v hodině, tedy nikoliv v nárazech. To je však především při starších klimatologických měřeních před automatizací těžko hodnotitelné,“vysvětluje Lenka Crhová z oddělení všeobecné klimatologie ČHMÚ. Meteorologové proto s jistotou nevědí, zda ve všech sedmnácti případech šlo o orkány dle oficiální definice.
Proč jsou větrné bouře silnější, nemá podle odborníků zatím jednoznačné vysvětlení. Jako první se samozřejmě nabízí globální oteplování, které se často projevuje extrémními klimatickými jevy. Je to ale složitější. „Souvislost mezi globálními změnami klimatu a silou větru není zcela prokázaná, i když o tom studie existují,“vysvětluje Romana Beranová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.
O tom, jak silný vítr u nás bude, rozhoduje tlaková výše nad Azorskými ostrovy a tlaková níže nad Islandem. Čím je mezi nimi větší rozdíl, tím víc fouká.
Klimatické změny se na cirkulaci vzduchu v atmosféře prokazatelně projevují, jenom trochu jinak. „Zatím můžeme říci, že přibývá situací se západním prouděním. To znamená, že hlavně v zimním období častěji fouká ze západu, to znamená od moře. Častěji se k nám tedy dostává teplý a vlhký vzduch. To také ovlivňuje, že zimy jsou teplejší,“uvádí Beranová.
Stromy náchylné k pádu
Bez ohledu na příčiny nakonec platí, že každý silný vítr způsobuje značné škody. Tradičně největší nebezpečí představují polámané stromy. „Nejnáchylnější k lámání jsou měkké dřeviny. Rizikové jsou například vrby a jasany, z jehličnatých stromů je to třeba douglaska,“vysvětluje Adam Chudják ze společnosti Lesarb company.
Důležitější než samotný druh je ale zdraví stromu. V kmeni by neměly být dutiny, varovným signálem je hmyz hnízdící ve stromě. „Důležitým ukazatelem jsou také houby. Pokud člověk na stromě najde houbu, kterou nezná, existuje vysoké riziko, že je strom infikovaný,“doplňuje Chudják.