Kde je Brusel? Evropa v krizi dost tápe
Evropské země chtějí činy, ne ideologii.
Je to nějakých šest týdnů, kdy eurokomisařka pro zdravotnictví Stella Kyriakideová odpovídala na otázky ohledně nového koronaviru. „Respektujme fakta, nepodléhejme strachu,“uklidňovala veřejnost. Zdůraznila, že počet nakažených je nízký. Neměla obavy. Stejně tak klíčoví unijní činitelé. Brusel na společný postup členských zemí netlačil. Podle toho to vypadá. V jednu chvíli pak Španělé povolali do ulic armádu, zatímco v laxním Irsku si ještě lidé vesele popíjeli v barech. V Německu platila odlišná pravidla v šestnácti spolkových zemích. Teď je vše jinak.
Počet nakažených roste v Evropě strmým tempem, zavírají se školy, restaurace i obchody. Úměrně tomu přibývá hlasů, podle kterých unijní politici hrozbu podcenili. Navzdory
BRUSEL
varovným hlasům epidemiologů. Dlouho mlčeli nejen oficiální lídři EU, jako je šéfka Komise Ursula von der Leyenová či předseda Evropské rady Charles Michel, ale i představitelé klíčových členských zemí, Emmanuel Macron a Angela Merkelová. Vypadalo to, jako by byli zahleděni do své narýsované agendy. Řešili klimatické změny a imigrační krizi. Koronavirus zůstal stranou zájmu.
Německá kancléřka nechala vše komentovat ministra zdravotnictví Jense Spahna. Bruselský list Politico se pozastavil nad tím, proč se po dlouhou dobu skrývala ve své „koronavirové ulitě“. Merkelová odpověděla, že situaci „pozorně monitorovala“. Potíž je v tom, že evropské země potřebují jasnou koordinaci víc než monitoring. Zřetelný vzkaz, co si počít.
Nejhlasitěji zněla kritika Bruselu z Itálie, kterou nákaza zasáhla nejvíc. Země žádala Brusel o zprostředkování dodávek zdravotnického vybavení, nedostala ho. „Mysleli jsme, že koronavirus je evropský problém a žádá evropskou odpověď – nedočkali jsme se,“stěžoval si Maurizio Massari, italský představitel při EU. Pomůcky Italům nakonec dorazily – z Šanghaje. Evropští lídři v té době nesdíleli italský „alarmismus“, do jejich zemí ještě nákaza s takovou intenzitou nedorazila. Proto pojímali problém podle starých šablon. Ursula von der Leyenová se dokonce vymezila proti zavírání hranic. Mnoha lidem se zdálo neuvěřitelné, že více než stoupající počty nakažených ji zajímalo údajné porušení evropských pravidel. Společnou unijní strategii sice připravuje, ale nakažených přibývá.
Uzavírání hranic se nelíbí ani francouzskému prezidentu Macronovi. Jeho rezervovaný vztah k probíhající nákaze dokumentuje i to, že ještě v neděli podpořil uspořádání lokálních voleb po celé Francii.
Pod tlakem okolností sice jmenovala von der Leyenová odpovědnou pětici eurokomisařů, kteří mají nákazu řešit, jednají evropští ministři zdravotnictví, zřízen byl unijní fond ve výši 37 miliard eur. A Leyenová nakonec navrhla i zákaz vstupu cizinců do unie na 30 dnů. To vše jsou podle kritiků užitečné kroky, které ale přicházejí dost opožděně. A v Evropě chybí přesvědčivý politik, který by je vzal za své. „Koronavirus je důležitá zkouška evropské důvěryhodnosti,“upozorňuje Maurizio Massari...