Vir píše výsledek voleb

Přepište dosavadní odhady, všechna mudrování o volebních šancích a další vládě. Volby v příštím roce pravděpodobně rozhodne emoce vzešlá z dnešní koronavirové krize.

Čtení tohoto textu předpokládá jistou míru politického cynismu. Anebo politického realismu, jak je komu libo. Protože i ve dnech, kdy jde spoustě lidí o zdraví a některým i o život, politika nespí. A nejde jen o politiku zosobněnou několika ministry s ustaranými obličeji, oznamujícími další opatření v boji s virem. Je tím míněn běžný politický stroj a jeho provoz, tedy partaje, sekretariáty, strategie, marketéři, spin doctoři…

Kdo z politiků vládních i opozičních tvrdí, že každý krok, každý výrok učiněný v těchto těžkých dnech nezvažuje a nepřizpůsobuje podle toho, jak ho asi ocení veřejnost, a jak tím pádem pomůže jemu a jeho straně, je pokrytec. Obrovské emoce, doprovázející krizi kolem epidemie koronaviru, si nemůže dovolit podcenit nikdo z politiků. Tím, jak se hrozba bezprostředně týká každého z nás, svým efektem přebíjí i migrační krizi nebo metanolovou aféru.

Je málo pravděpodobné, že by se koronavirus podařilo bez jakýchkoli reziduí porazit v řádu týdnů nebo nižších jednotek měsíců. Spíš se s ním v nějaké podobě a nějakém rozsahu budeme potýkat déle, tento rok, snad i příští. Podzimní krajské volby to ovlivní nepochybně: každý hejtman si vyslouží přesně takové ostruhy, jak akční, organizačně schopný, statečný, vstřícný či prozíravý byl v boji s nákazou. Ale dost pravděpodobně virus napíše i výsledek parlamentních voleb na podzim příštího roku, protože žádná jiná, srovnatelně silná emoce už tu dnešní nepřebije.

Po „Čapáku“neštěkne pes

Nemalou šanci dává současná situace minoritní vládní ČSSD, bojující o přežití. Předseda Jan Hamáček je sice ve stínu premiéra, byť by měl dnes jako ministr vnitra dominovat, ale zvládne-li bezpečnostní aspekty dnešní krize, lidé si to třeba zapamatují. Ještě víc možná kulturní sféra, pokud agilní Lubomír Zaorálek vylobbuje třeba dotace pro soukromá divadla, aby bez publika nepadla. Nebo jestli matky samoživitelky a další potřební budou mít pocit, že v této těžké době našli zastání u ministryně práce Jany Maláčové.

Prioritně tu jde ale samozřejmě o Andreje Babiše. Už několik let se spekuluje, co by mohlo oslabit preference a volební výsledky hnutí ANO. Všemožné kauzy jeho předsedy typu Čapí hnízdo či eurodotace měly efekt nulový. Pak se sázelo na ekonomiku, tedy že Babišovo rozhazování peněz narazí na konec příznivého cyklu. Nebo neumětelství některých ministrů, jako byli Taťána Malá, Marta Nováková či Vladimír Kremlík, když Babiš tolik kritizoval, jak nám dříve vládla nemehla. Případně masové nepokoje, podporované elitami a kulturní frontou.

To všechno je teď pasé, ani pes už po tom neštěkne. Nenastane-li překvapení, třeba v podobě zázračné a rychle a plošně aplikované vakcíny, volby rozhodne právě emoce vzešlá z aktuální koronakrize. Emoce proto, že běžný volič není s to věcně či dokonce odborně posoudit, jak vláda v boji s virem obstála. K orientaci mu slouží jen rámcové srovnání se zahraničím, jak jsme na tom s nakaženými či mrtvými v přepočtu na množství obyvatel, ale hlavně ryze osobní a zcela iracionální pocit. Tedy zda vláda a krizový štáb působily energicky, odvážně a zároveň citlivě, anebo naopak vystupovaly zmateně, váhavě a jen doháněly vývoj.

A v tomto ohledu, zdá se, Babiš zatím boduje. Od začátku krize Češi udávali v Evropě kurz – jako první zakazovali lety z Číny, rušili sportovní podniky, zavírali školy či hospody. Být v čele vlády nějaký hloubavý myslitel, asi by mnohem více váhal, jak který krok omezí svobodu. Babiš coby manažer a rozený střelec se s podobnými ohledy moc nepáře.

A do karet mu hraje i jistá náhoda – že obvyklá sestava, kterou prakticky denně vídáme na krizových brífincích, působí docela věrohodně a vstřícně: erudovaný epidemiolog Prymula, ustaraný „hezounek“, ministr zdravotnictví Vojtěch, neutahatelný vicepremiér Havlíček, švejkovsky dobrosrdečný ministr Hamáček. A spolu s nimi jako vždy trochu chaotický Babiš, kterému se moc líbí v roli zachránce národa. Že vláda svůj part krizového managementu státu zatím nehraje tak zle, postřehla i opozice. A chtíc nechtíc se s tím musela bolestně vyrovnat. Ještě minulé pondělí v televizní diskusi místopředseda ODS Martin Baxa tepal vládu, jak jedná zbrkle. V téže diskusi už přitom na telemostu předseda KDU-ČSL Marian Jurečka kabinet chválil a nabízel mu pomocnou ruku.

Marketéři ODS to nepochybně vyhodnotili jako státotvornější postoj – a v úterý už Petr Fiala vyhlašoval, jak ODS podporuje kroky vlády. A další modří politici se skoro předháněli ve výrocích, jak je vláda akční, jak si Česko vede dobře a jak je skvělé, že se politici přestali hádat. Ne že by to snad byly již nějaké předvolební námluvy, ale i tak to znělo jako z říše snů.

Být v této chvíli stratégem opozice určitě není snadná věc – balancovat mezi neviditelností a rolí poštěkávajícího ratlíka, kousajícího do nohy vládu, jež řeší reálnou krizi. Ale i od Babiše by bylo nerozumné spoléhat se na to, že ho vlna koronaviru sama doveze k drtivému vítězství ve volbách. Nikdo dnes neví, co bude za týden. Předchozí průšvihy i zásluhy jsou smazány, píše se úplně nová story. A v ní by se v hodně nepříjemnou zápletku mohla rozrůst nějaká zdánlivá banalita, aktuálně třeba neschopnost včas zajistit dostatek roušek a respirátorů.

Být v čele vlády hloubavý myslitel, asi by mnohem více váhal, jak který krok omezí svobodu.