Ve 37 letech. Biatlonové sbohem paní Nezničitelné
„Byla by dokonalou učitelkou. Má přirozenou autoritu,“řekla Gabriela Koukalová o Kaise Mäkäräinenové, promované pedagožce
Poprvé uvažovala o loučení už v roce 2015. Pak i po olympiádě v Pchjongčchangu. Jenže v létě 2018 na Instagram napsala: „Přátelé přicházejí a odcházejí. Ale já? Nikdy! Já zůstávám.“
Už to neplatí.
Kaisa Mäkäräinenová ukončila v 37 letech biatlonovou kariéru.
Dlouho si nebyla jista, zda to opravdu má udělat. „Rozhodnutí se rodilo během sezony, ale uzrálo až před posledními závody v Kontiolahti,“líčila. Po šestnácti sezonách opouští scénu, na níž patřila k neodmyslitelnému „inventáři“.
První velký glóbus získala v roce 2011 ještě nečekaně. Od té doby neopustila světovou špičku. Další dva přidala v letech 2014 a 2018. „Nikdy bych nevěřila, že se mi to povede i v pětatřiceti,“řekla.
Víc než tři velké glóby přitom vybojovala
v historii jediná biatlonistka, Švédka Forsbergová. „I proto si těch svých budu jednou vážit ještě víc než dosud,“usoudila Finka.
Zatímco ve Světovém poháru stála 85krát na stupních vítězů, na vrcholných akcích zimy se trápila. Má z nich jediné zlato ze stíhačky na mistrovství světa 2011. A olympiády? Nula medailí, nejlépe šestá.
Jako by ji tam opakovaně srážela snaha být vždy perfektní. „Pokud pak nejdou věci podle jejího plánu, těžce se s tím Kaisa srovnává,“podotkl šéftrenér Marko Laaksonen.
Mäkäräinenová nezastírala, že sebevědomí nebývala její silná stránka. Což se odráželo při střelbě.
„S biatlonem jsem začala relativně pozdě, až ve dvaceti. Přišla jsem z běhu na lyžích, proto jsem bývala mnohem nervóznější na střelnici než na trati. Kolikrát jsem vnímala, že jsem příliš nervózní. A bála jsem se: Tohle skončí průšvihem.“
Když se jí naopak dařilo, byla při tiskových konferencích na rozdávání. Požádala o dva borůvkové čaje s medem, spořádala k nim banán a až neuvěřitelně dlouho povídala.
V Kontiolahti zažila v roce 2003 své první biatlonové tréninky. „A právě tady i končím. Je to mé osudové místo. Neloučím se způsobem, jaký bych si přála, když na tribunách nejsou fanoušci, ale tuto věc jsem ovlivnit nemohla.“
V závěrečné stíhačce doběhla čtvrtá, posledních pár metrů jela se slzami dojetí v očích. „Bojovala jsem s nejlepšími až do samého konce,“řekla a opět se rozplakala.
Co udělá dál? S životním partnerem Jarkkem chtějí založit rodinu. Také získá mnohem víc času na své koníčky. A těch je tolik. Má ráda architekturu, italskou kuchyni a kulturu, Alpy, čerstvě utržené květiny, zahradničení, finské filmy, knihy, latte macchiato, kočky, pletení i háčkování.
Patrně se nestane trenérkou na plný úvazek, ale mohla by pomáhat jako mentor mladých biatlonistů v Kontiolahti. A učit ve škole. Na Pedagogické fakultě vystudovala matematiku a fyziku. „Byla by dokonalou učitelkou. Vyzařuje z ní přirozená autorita,“prohlásila o ní kdysi Gabriela Koukalová.
Biatlon, který tak milovala, jí bude v Joensuu denně připomínat dřevostavba, kde jsou s Jarkkem doma.
Na její skleněné dveře totiž umístili imitaci pěti biatlonových terčů.