Virus je tu do deseti dnů, pomozte nám

Ředitelka domova pro seniory se nejvíc děsí nedostatku personálu. Brigádníci nestíhají.

Viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb Daniela Lusková říká, že dříve nebo později se virus dostane do mnoha domovů se seniory. Už na to připravuje svůj personál v Domově U Biřičky v Hradci Králové, který má 340 lůžek a 282 zaměstnanců.

„Nastane doba, kdy bude potřeba, aby kdokoli pomohl, a klienty budeme jen přebalovat a krmit,“vysvětluje v rozhovoru pro MF DNES Lusková.

Mnoho domovů pro seniory se už nyní potýká s nedostatkem personálu. Vaši kolegové hlídají děti, jsou nemocní, v karanténě nebo pozitivní. Kým budete tyto zaměstnance nahrazovat, aby domovy dál fungovaly?

Ono moc možností, kdo by mohl náš personál nahradit, není. Je to odborný personál, školený na péči o lidi, a v podstatě jejich náhrada se děje jedině tím, že nabíráme studenty nebo brigádníky. Hlásí se třeba dívky, které běžně dělají soukromě pedikúru, manikúru a jsou ochotny pomoci. Problém je, že i když těm lidem uděláme zácvik, tak nemají grif a zkušenost v péči o seniory. Abyste nahradili jednoho kmenového zaměstnance, potřebujete dva brigádníky. Představte si, že přebalujete dospělého člověka. Když nemáte grif a zkušenosti, jak jej polohovat, tak se s tím strašně mordujete. Proto musíme brát v potaz, že je téměř válečný stav. Potřebujeme kohokoliv, kdo bude ochoten pomoci. Tedy nejde říkat, koho potřebujeme. Kohokoliv.

To zní jako krizový scénář.

Je třeba si uvědomit, že už brzo pojedeme v režimu, kdy bude nutné jen to, aby ti lidé byli přebalení a dostali najíst. Bude potřeba kdokoliv, kdo toho člověka umyje, přebalí a dá mu najíst. Pak je otázka, jak to stát zabezpečí. Na první dobrou se nabízí, aby přispěchala na pomoc armáda. Ale máme v tuto chvíli dost vojáků, kteří by takto mohli pomáhat?

Kolik lidí v sociálních službách chybí?

Jsou lidé, kteří jsou na pracovní neschopnosti. Část zaměstnanců je v karanténě a samozřejmě někteří v současné situaci marodí účelově. V tuto chvíli máme patnáct procent kmenových zaměstnanců mimo. Polovinu z toho jsme okamžitě nahradili brigádníky. Větší problém ale je, že na seznamu lidí, kteří nastoupí v době největší krize (dnes třeba hlídají děti – pozn. red.), máme v tuto chvíli jen třetinu zaměstnanců. To je málo, potřebujeme mít alespoň polovinu, abychom zajistili chod domova.

Kde je tedy vzít?

Nikdy jsme se s takovou situací nesetkali a podle mého názoru bude potřeba, aby hejtmani či stát nařídili pracovní povinnost (upravuje ji zvláštní zákon – pozn. red.). My vyjednáváme průběžně se zaměstnanci, kteří jsou doma, zda by v krizi byli ochotni naskočit, ale zřejmě to nebude stačit.

Kdy přijdou největší potíže, které nastiňujete?

Od začátku března jako asociace připravujeme krizové scénáře vývoje koronaviru. Zpracovali jsme k tomu metodiku. Předpokládám, že většina se na tu situaci připravuje, vznikly seznamy lidí do krizových služeb a podobně. Já dávám ale deset dnů do situace, kdy tu nastane průnik nákazy ve velkém množství zařízení sociálních služeb. Byl by zázrak, kdyby se to nestalo. My v Hradci už v tuto chvíli přecházíme do nejtvrdšího scénáře. Přesvědčujeme lidi, aby nám přišli pomoci. Každý, kdo tu bude, dostane ochranné prostředky.

Máte dost respirátorů a roušek?

Sociální služby nejsou zabezpečeny těmi nejvyššími ochrannými pomůckami, tedy třeba respirátory nejvyšší třídy ochrany. Snažíme se přesvědčit kraje, aby pro nás deponovaly tyto respirátory nejvyšší ochrany. V okamžiku, kdy se nákaza dostane do nějakého zařízení, by tam někdo měl tyto pomůcky dovézt a vybavit lidi.

Jak zvládají senioři současnou situaci po psychické stránce?

Lidé se nehroutí. Ti lidé tady žijí vlastně ve svém světě. Od reality venku jsou odtržení. Oni vědí, co se děje, jaká je situace, že senioři jsou ti nejzranitelnější. Reálně se jich to nyní týká jen tak, že nesmí za vrata a nesmí k nim příbuzní. Oni vědí, že je třeba je ochránit, a berou to tak. Snášejí to tedy relativně dobře. Ve většině zařízení ještě nedošlo k omezení péče. Může ale nastat doba, kdy je prostě jen nakrmíme a přebalíme. To je třeba si přiznat.