Příliš pomalá pomoc

Oživení může být rychlé, nesmíme ale všechno zavřít. Choďte do práce, vyzývá šéf komory Dlouhý

Ohlášený balík vládní pomoci pro podnikatelskou sféru je dobrý, úlevy pomáhají, v některých případech však všechno brzdí nadměrná byrokracie. Tam, kde to jde, by se firmy měly snažit udržet výrobu. Usnadní to restart české ekonomiky, až epidemie odezní. Mohla by mu napomoci i nahromaděná odložená spotřeba domácností.

Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý říká, že v pesimistickém scénáři může ekonomika propadnout o deset i víc procent. Pokud ale vláda postupně začne současná opatření změkčovat, jak nyní naznačuje, dá se čekat pokles o čtyři až šest procent. „A stále optimisticky chci věřit, že následné oživení bude rychlé,“říká Dlouhý v rozhovoru pro MF DNES.

V jaké situaci jsou aktuálně české firmy? Udrží je vládní opatření nad vodou?

Samozřejmě každé vládní opatření je dobré a má i velký psychologický efekt. Celkově mohou vylepšit očekávání do budoucna. V mnoha případech však ještě ta rozhodnutí nemají konkrétní podobu. A také dlouho trvá, než podnikatel konkrétní úlevu pocítí. Například odklad záloh byl automatický, to už pomohlo. Naopak o bezúročné provozní úvěry či kompenzace náhrad mezd v rámci kurzarbeitu je třeba žádat. Máme signály, že zúřadování žádostí jde pomalu. Trvá dlouho, než podnikatelé dostanou podpůrné prostředky na účet.

Opět tedy byrokracie, se kterou podnikatelé bojují léta...

Z hlediska krátkodobé pomoci nejvíce ohroženým to nyní vnímám jako největší problém. Živnostníkům, které zasáhla opatření kvůli koronaviru, by měla pomoci výplata 15 tisíc měsíčně, kterou vláda ohlásila ve čtvrtek. Ale opět: vy musíte o něco požádat, někdo to musí schválit. Není to ani povzdech, jestli máme byrokracii pomalou, nebo rychlou, ale byrokracie tam nutně musí vstoupit do hry, žádostí nebude málo, tím se všechno prodlužuje.

A co tedy „vrtulníkové peníze“pro všechny, jak třeba navrhuje ekonom Filip Matějka, deset tisíc pro každého? Pomohlo by to ekonomice, nebo by ji to poškodilo?

Je to takový trumpovský přístup. Každé posílení agregátní poptávky je dobré, ale nejsem si jist, že by bylo dobré k tomu přistupovat v tomto okamžiku. Ale mohli bychom to zvážit, až odezní epidemiologická opatření, která teď ekonomiku přibrzdila. Lidé teď odkládají svou spotřebu, kupují jen to nejnutnější – potraviny, drogerii, hygienické zboží, možná pohonné hmoty nebo nejnutnější opravy. Ale až se ekonomika rozběhne, bude tu nahromaděná poptávka. A jde o to, aby se mohla realizovat. Bude tu část lidí, kteří teď nemají příjem, jen podporu, a ti nebudou mít za co nakupovat. V tom okamžiku by peníze z „vrtulníku“mohly pomoci.

Jaká část ekonomiky je nyní zmrazená? A jak dlouho může v tomto stavu přežít?

To je obtížné spočítat. Některé sektory jsou velmi ohrožené v řádu tří týdnů – to je hlavně pohostinství a činnosti v oblasti nemovitostí. Lidé nebo firmy pronajímají nemovitost, na kterou si vzali půjčku, kterou splácejí z nájmů. A když jim teď nájemci neplatí, dostávají se do velkých problémů. V dalším sledu jsou ubytování, obchod a doprava – „kritická“doba je tam kolem deseti dvanácti týdnů.

A co průmysl?

Průmysl je obecně odolnější. Ale uvnitř sektoru je to hodně strukturované. Některým firmám, třeba z oblasti automobilového průmyslu, nyní klesla poptávka v zásadě na nulu, protože velké automobilky – nejen v Česku, ale i v Evropě – na nějakou dobu zavřely. A to jsou firmy, které zaměstnávají třeba pět set lidí a jsou zavřené taky. Ona kritická doba tam může být jen několik týdnů. Proto jsem se vymezil proti výzvě odborového svazu KOVO, aby se všechny životně nedůležité výroby zavřely na dva nebo tři týdny. Naopak, všude tam, kde to – při zabezpečení všech zdravotnických a dalších nařízení – jde, je třeba, aby výroba pokračovala. Vyzývám všechny, aby chodili do práce, abychom tu situaci trochu uklidnili, abychom se nebáli.

Scénář „na tři týdny vše zavřít a pak pokračovat“tedy není správný?

Ale my nevíme, jestli epidemie opravdu odezní, když na tři týdny všechno zavřeme. Když se podíváme na různé přístupy řešení pandemie, patříme spíše k té skupině zemí, kde se postupuje přísněji. Zatím se zdá, že se v těchto zemích zvládá nákaza lépe. Ale to neznamená, že bychom měli sklouznout do extrému a zavřít úplně všechno. Není jisté, jestli za tři týdny bude epidemie ustupovat, abychom mohli ve společnosti i v ekonomice všechna opatření uvolnit. A jsme i závislí na tom, co se bude dít za hranicemi. Takže říci, všechno to zavřeme a za tři týdny bude dobře, to by bylo velmi riskantní.

Ještě se vraťme k podporám pro firmy a živnostníky. Je to dostatečné?

Je otázka, co může vláda dál nabídnout. Dopady koronaviru do ekonomiky budou v řádech stovek miliard. Něco z toho, zhruba třetinu, může absorbovat samotná ekonomika, tedy finanční aktiva firem. Je to velmi rozdílné, na některé podniky to dopadá tragicky, ty budou potřebovat pomoc, jiné to ustojí. Další stovky miliard bude dodatečná potřeba likvidity, nějakého objemu peněz, dejme tomu do poloviny tohoto roku. Z toho jenom menší část pokrývají opatření vlády. Osobně se domnívám, že každé další opatření, které vláda schválí, bude dobré. Ale teď bych se týden nebo deset dní spíše soustředil, aby se zúřadovalo to, o čem se již rozhodlo, aby se podpory co nejrychleji dostaly k lidem.

A co ta zbývající část?

Je tu ještě další balík, může to být až ke třem stovkám miliard, které stejně vláda neobsáhne. S tím se bude muset popasovat ekonomika a budou se k tomu muset nějak postavit i banky. Samy už říkají, že jsou ochotné se víc bavit s klienty, že jsou připravené více restrukturalizovat jejich úvěrovou angažovanost, netlačí okamžitě k insolvenci. Jde tedy o to, jak celý finanční sektor bude přistupovat k odkladům splátek úvěrů, k restrukturalizaci dluhů. Přál bych si, aby se banky přechodně v tomto směru zavázaly k nějakým pravidlům chování. Ostatně taková pravidla se už dříve v některých zemích během některých krizí používala. Máme prostor ke zvýšení zadluženosti, ale samozřejmě ten prostor není nekonečný.

Ale na druhou stranu, nebudou se firmy bát sáhnout si na provozní úvěr – byť s garancí státu – protože budou mít obavy, zda budou mít šanci ho splatit? Jinými slovy, že si dnes vůbec nedokážou představit, že se jim poptávka někdy vrátí, tak podnikání raději úplně zavřou už teď.

Už jsem mluvil o tom, že v některých případech mohou peníze přijít pozdě. To by na existenci řady firem mohlo mít fatální vliv. Ale do budoucna spoléháme na to, že tu bude nahromaděná, zadržovaná tuzemská poptávka, která přijde na trh. Je tedy třeba udržovat nejen kupní sílu, ale jak jsem říkal, také maximum výrob v chodu. Je důležité, aby měl kdo realizovat ten restart ekonomiky. Před krizí jsme se chovali celkem obezřetně, podniková ani osobní zadluženost není příliš velká, alespoň ve srovnání s jinými zeměmi. Takže zadluženi tolik nejsme, ale řada rodin z nízko-, ale i středně příjmových skupin funguje bez významnějších úspor. A podobně i mnoho malých podnikatelů nemá velké finanční rezervy. Proto je třeba poskytovat náhrady mezd, proplácet ošetřovné a podobně.

Co by restart domácí ekonomiky mohlo ještě zbrzdit?

Česko je sice relativně zdravá ekonomika, ale zároveň také velmi otevřená. Hlubší zadluženost a ukazatelé z mezinárodních finančních trhů indikují, že může po skončení pandemie celosvětově chybět likvidita více než v předcházejících krizích. S nedostatkem peněz se může potýkat spousta zahraničních hráčů na trzích, na které vyvážíme, což by mohlo poškodit naše podniky a celou ekonomiku. S tím však politika české vlády nehne, byť by byla sebelepší.

Povede současná situace z těchto důvodů k utlumení nebo ke konci globalizace, jak ji dnes známe?

Vždy jsem podporoval celosvětové otevření trhů, potlačení protekcionismu, volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. To vše vedlo k ekonomickému vzestupu. Umožnil to mimo jiné také prudký rozvoj technologií. A také překotný rozvoj finančních produktů, což nás už před 12 lety přivedlo k jedné krizi. Nicméně globalizace má i své stinné stránky. Počínaje ekologickými dopady přes nárůst příjmové nerovnosti. Globalizace sice vytáhla stovky miliónu lidí v rozvíjejících se ekonomikách z chudoby, ale zároveň se významně rozevřely nůžky mezi nejbohatší a střední třídou v nejrozvinutějších zemích. Teď se ukázalo další negativum v podobě naprosto volného pohybu osob, globalizace patrně urychlila šíření viru.

A jak na to budou jednotlivé státy reagovat?

Spousta zemí nyní asi získá nový pohled na to, jaká výroba má ze země odejít za levnějšími náklady za hranice. Nechávám stranou Trumpův přístup, který chce vrátit výrobu, aby Američané měli práci. To u nás problém není. Ale budeme se muset zamyslet nad tím, zda je strategické ponechat na tržních silách, kam se přesune výroba léčiv či zdravotnického materiálu. Je opravdu nutné, aby se léčiva vyráběla v Číně? Měli bychom si nyní říci, co má zůstat globální a co by mělo být spíše lokální. Rozhodně se ale nepřikláním k tomu, že by za koronavirus mohl schengenský prostor. Ten by měl být v každém případě zachován. Lidé by do Itálie na lyže jeli, i kdyby museli na hranicích ukazovat pas a prošli by celní prohlídkou, prostě i kdyby žádný Schengen nebyl.

Dojde tedy v určitých oblastech k nárůstu protekcionismu?

To bych si nepřál. Jedna věc je posílení strategických výrob a přehodnocení toho, co je strategické, co by se mělo vyrábět doma včetně zdravotnického materiálu. A druhá věc je obecný protekcionismus. Bylo by nešťastné, kdyby jedním z důsledků koronaviru byl další nárůst protekcionismu ve světě. To by Česku neprospělo.

Jaký dopad tedy bude mít krize kolem koronaviru na strukturu české ekonomiky? Zůstane Česko i dál autolandem?

Byli jsme otevřenou ekonomikou už v první vlně významné industrializace v 19. století, tehdy ještě jako součást Rakouska-Uherska. A to nejen uvnitř monarchie, ale i navenek. Byli jsme otevření a těžili jsme z toho. Podobně i za první republiky. Patřili jsme k otevřeným ekonomikám dokonce i v tom celkově uzavřeném systému centrálního plánování. Otevřenou ekonomikou jsme teď a budeme i nadále. Pokud bychom nebyli, znamenalo by to, že se významně zhoršily podmínky ve světě. A to by bylo pro blahobyt našich lidí špatně. A pokud chceme snížit naši závislost na automobilovém průmyslu, musíme mít jasno, čím ho nahradit. To však nesouvisí s koronavirem, vrací nás to k hospodářské politice vlády před pandemií.

Vláda plánuje schodek státního rozpočtu ve výši 200 miliard korun. Bude to stačit?

Záleží na tom, jak dlouho potrvají opatření a utlumení ekonomiky, které dnes zažíváme. A jak to bude vypadat kolem nás. Rozumím tomu, že vláda asi chtěla nastavit nějakou hranici, a zřejmě vychází z propočtů ministerstva financí. Beru to jako dané číslo. Také se musíme ptát, jak to financovat. Vláda chce, aby ČNB směla nakupovat vládní obligace, to je asi vzhledem k situaci správně, ale doufám, že to bude jenom pro toto krizové období. Také opakuji, že zatím máme polštář na to, aby se zvýšila naše zadluženost.

Objevují se teď predikce, že česká ekonomika může letos spadnout až o deset procent. Jaký propad čekáte vy?

Stejně jako v případě schodku to bude podmíněno tím, jak dlouho bude ekonomika utlumena. V tom pesimističtějším scénáři, že by se útlum v dnešní podobě protáhl za Velikonoce a dál, tedy že automobilky nebudou dál vyrábět nebo že se budou otevírat jinde než u nás, tak se propad o deset procent, možná i víc, nedá vyloučit. V „normálním“scénáři, kdy vláda začala naznačovat, že postupně začne současná opatření změkčovat, se dá čekat pokles ekonomiky o čtyři až šest procent. A stále optimisticky chci věřit, že následné oživení bude rychlé.

Byrokracii vnímám jako největší problém z hlediska krátkodobé pomoci nejvíce ohroženým.

Až se ekonomika rozběhne, bude tu nahromaděná poptávka. A jde o to, aby se mohla realizovat.