Pandemie, nástroj propagandy

Čína rozehrála velkou hru. „Bratrskou“pomocí v jiných státech se pokouší zlepšit image vlastního režimu a současně naznačit, že její systém je nadřazený těm ostatním.

Včínské kulturní tradici se říká, že krize představuje také příležitost. Perfektní zhmotnění této pozoruhodné myšlenky máme nyní jako na dlani. Inu, aby ne. Žijeme v globalizovaném prostředí, kde navíc realita čas od času dohání katastrofické filmy. Kasovní trháky s příběhy o civilních letadlech cíleně narážejících do mrakodrapů nebo o smrtících epidemiích, co se v pár chvílích rozšíří celou planetou. Tyto fabulace „koření“postavy zodpovědných funkcionářů s nezodpovědných chováním; hlavně aby jejich ego či pohodlnost stereotypu nedošly úhony.

Dnes nás tedy fikce dohnala a dost pochmurná muzika se line sálem, přičemž každý tančí podle vlastního vkusu či možností. Výhody to však svým způsobem má. Snáz než kdy jindy se pozná, kdo je kdo. Ale současně se samy nabízejí i informace o tom, v čem tkví podstata moderní civilizace. Třeba když ekonomičtí hodnostáři v tisku víceméně vyzývají, aby se kašlalo na lidské životy: hlavně aby (jim) dál šlapalo hospodářství.

Prostě je-li z něčeho patrná provázanost krize s příležitostí, tak právě z pandemie koronaviru. Stala se příležitostí pro kdekoho v našem křehkém a rozporuplném světě.

Jednomu dala jen šanci přežít. Jinému navíc i možnost pohádkově zbohatnout prodejem zboží, u kterého si díky okolnostem může hnát cenu jak bičem nahoru. Dalšímu pak ke všemu skýtá ještě možnost utužit již tak velikou osobní moc.

Úsilí maďarského premiéra Viktora Orbána, toužícího kdysi úzce spolupracovat s Čínou – stopnout parlament, řídit zemi dekrety a vojskem obsadit strategické firmy – mluví za vše. A rozhodně nejen v Podunají. Což je celkově dost temná situace, kterou perfektně charakterizuje názor již dávno mrtvého francouzského filozofa Michela Foucaulta: „Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“

Tučné šance nabízí krize automaticky též propagandě. „Koronuje“ji doslova na královnu. S „malou“propagandou víc než kdy jindy přicházejí nejrůznější nedocenění panikáři či paranoici na sociálních sítích, kteří si jako vždy vystačí s tím, že za pandemií stojí židobolševici, zednáři nebo UFO.

Dobrou příležitost si bohužel nenechávají ujít především daleko těžší váhy. Íránské teokracii se stalo zřejmé, že za virem stojí Velký americký satan. On je původcem veliké úmrtnosti Peršanů. Obdobné postoje naznačují i někteří vrcholní představitelé Číny, prokázaného „rodiště“patogenní mutace. Velmoci měřící se Spojenými státy permanentně síly v boji o vedoucí úlohu v novém, rodícím se světovém pořádku.

„Lidové války proti koronaviru“se Peking chopil s vervou. Je to pro něj opravdu příležitost. Neví se sice s úplnou jistotou, jak to v „zemi původu“COVID-19 reálně vypadá, jelikož tok informací z říše středu – a nyní dvojnásob – je významně usměrňován.

Ovšem to není na překážku, aby se Čínská lidová republika neprohlásila vítězem. Nechlubila se v podstatě rychlým potřením neviditelného nepřítele. Což se zatím vskutku zdá poněkud sporné. Nicméně současně musíme v zájmu objektivity uvést, že kromě přísné izolace desítek milionů osob udělali Číňané též velkorysá lékařská opatření, na něž se Západ nezmohl. V uzavřených regionech tak urychleně zahájili stavby dalších nemocnic a do postižených oblastí byl soustředěn volný civilní nebo vojenský odborný personál.

Paralelně rovněž odstartovala rozšířená výroba relevantního medicínského materiálu. Zčásti dnes zřejmě (za nemalé peníze) vyváženého do zahraničí v podobě jakési variace na „bratrskou pomoc“reprezentující dovnitř i vně Číny propagandistickou hru, v níž je zastírána vina tamějšího režimu na počátečním rychlém šíření infekce. A zároveň je tak předváděna údajná superiorita vlastního zřízení nad ostatními, méně dokonalými, jimž se přece sluší pomoci. Například takovému Íránu, kde vliv nejlidnatější země světa očividně sílí rovněž v souvislosti s tuhými americkými sankcemi.

Překrytí přešlapů

Dostalo se také na země střední a východní Evropy, což může kromě dalšího souviset s faktem, že Čína byla loni Evropskou komisí prohlášena za „systémového rivala“.

Dalších dobrých důvodů k tak okázale prezentovanému dobrodiní se jinak nabízí kupa. Některé dokonce samy. Vedle skvělého byznysu se třeba v České republice hodí vylepšit si image. Překrýt kouzelným pláštíkem požadované veřejné vděčnosti našich politiků případné vzpomínky obyvatelstva na skandály kolem (mizení) podivných čínských poradců v blízkosti našich vrcholných představitelů. Anebo na arogantní urážky či výhrůžky stran našich oficiálních vztahů s Tchaj-wanem.

S trochou fantazie můžeme nastolit ještě jeden grandiózní čínský cíl. Rozehrávání dlouhodobé hodnotové soutěže, v níž nejde o nic menšího, než zda je košer „ideál“systematického elektronického sledování a kádrování občanů. Technologicky pokročilé pojetí toho, čemu zmíněný filozof Foucault říkal „Dohlížet a trestat“.

Čína rozehrála hru, v níž jde o to, zda je systematické elektronické sledování lidí košer.