Varyšovo zoufalství je debut i epitaf zároveň
Hledat nějaké vodítko v knize, kterou autor dokončil těsně před svým dobrovolným odchodem ze života, samozřejmě svádí. V případě novinky Na vrcholu zoufalství, kterou Vojtěchovi Varyšovi posmrtně vydalo Nakladatelství Petr Štengl, jde však o mnohem víc než jen o jakýsi testament.
Vojtěch Varyš, který vedle dalších redakcí působil i jako komentátor MF DNES, byl nezařaditelnou individualitou. Čiší to z jeho glos, recenzí i komentářů, které právem i neprávem pravidelně nadzvihávaly jejich cíle i čtenáře samotné. Shodnou se na tom i všichni ti, kteří jej měli šanci poznat blíže, ideálně nad sklenkou „moravského kohouta“.
Svou románovou prvotinou však za sebou zanechává víc než jen dopálené divadelní principály či ohromené kavárenské povaleče. Na vrcholu zoufalství čtenáře doslova uvrhne do života jistého Alsase. Okoralého, nespoutaného cynika, pro kterého je zářez na pažbě milostných avantýr stejně důležitý jako čárky na účtence.
Nedejbože generační výpověď
Varyš nám s ironií, nadsázkou a notnou mírou bonvivánství a chvastounství představuje život v pražských zařízeních třeba z přelomu prvních dvou desetiletí tohoto století. Ač jsou jména postav i hospod upravená, nejednomu čtenáři se je podaří rozklíčovat a společně s autorem se tak propadne třeba do vlastních vzpomínek.
Vít Kořínek, autorův druh, v doslovu naznačuje, že Varyšovo dílo může být provokace, návod, manifest, utopická vize dekadentního města, dopis na rozloučenou nebo snad „nedejbože“generační výpověď. Je to přitom vlastně od každého trochu.
Varyš do Alsasových úvah zaplétá vlastní cynické postřehy, střílí si z přepjatých intelektuálů, doktorandského živobytí, zbytnělé svátosti disentu a možná i sám ze sebe. Jen ve chvílích, kdy děj prokládá textem o sebevraždě, který si Alsas doma předčítá za bezesných nocí, čtenáře zamrazí.
Varyšovo útlé dílo se zcela vymyká současnému tuzemskému psaní („s českou literaturou nemá smysl moc ztrácet čas“) a už jen proto stojí za pozornost. Navíc je psáno čtivě, svižně a vtipně; pod každou sebemenší provokativní narážkou totiž v druhém sledu vibruje, jak erudovaný a sečtělý autor knihy byl.
Nejen proto je velká škoda, že Varyšova prvotina zůstává zároveň i jeho epitafem. I když asi právě proto je taková, jaká je. Na vrcholu zoufalství Vojtěch Varyš