Animujeme dál. I na ostrůvku v Africe
Zatímco hrané produkce musely zastavit výrobu, animátoři pokračují. Včetně studentů FAMU a vedoucí tamní katedry Michaely Pavlátové. „V zásadě nám stačí počítač,“vzkazuje filmařka.
Koronavirus se na filmovém průmyslu citelně podepsal. Výjimky však existují. „Naše milovaná animace je neobyčejně pracná, pomalá, v případě celovečeráků není ani levná, prostě samé nevýhody. Jedna z výhod je relativní nezávislost. Pro nás se toho zatím tak moc nezměnilo, jsme v dobrovolné pracovní izolaci pořád,“shrnuje režisérka.
Posluchači katedry animace FAMU pracují na svých cvičeních a filmech tak jako předtím. „Samozřejmě i oni pociťují omezení. Karanténa ovlivnila například cvičení animovaného dokumentu, který je založený na zvukové nahrávce, rozhovoru s lidmi a až pak se animuje. Ale studenti to určitě vynalézavě vyřeší, nebo se proces otočí, nejdřív vznikne animace a pak se k ní nahraje výpověď,“doufá Pavlátová.
Sama stále pokračuje na svém animovaném celovečerním snímku, termíny a objem práce se prý nemění. „Z domova jsem pracovala i dřív. Moje nekonečné díky patří našim animátorům, kteří stále dojíždějí každý den do studia Alkay. Obdobná situace je i ve studiu Gaoshan na ostrově Reunion, kde se náš film také animuje. Ano, virus dorazil i tam, na nepatrný ostrov vedle Madagaskaru,“podotýká.
Se studenty na dálku konzultuje, ale ví, že hlavní konzultace se odehrávají mezi nimi navzájem. „Hodně si pomáhají, jsou soudržní i po absolutoriu, kamarádí se s animátory z jiných škol. Mám radost, že naše malá komunita tak pěkně drží pohromadě,“těší Pavlátovou.
Umění zkratky
Během vypjaté doby si znovu uvědomila, že animace má jednu velkou výhodu a sílu: „Umí se vyjádřit zkratkou, přesně a zhuštěně. Jako haiku. Umí být vtipná, což není nutnost, ale možnost. A když si to dobře a úsporně vymyslíte, můžete udělat velmi rychle reflexi na současnou situaci. Něco jako dělal Pavel Koutský ve svých krátkých politických minifilmečcích No comment, které byly v České televizi. Takže jsem tuto myšlenku nasadila do hlavy jedné šikovné osobě a třeba my animátoři společně cosi vytvoříme.
Režisérka Vzkaz filmařům
Michaela Pavlátová říká, že animátoři pracují na rozdíl od filmařů dál, protože potřebují hlavně svůj počítač.
Chtěla jsem dodat – Když teď máme chvíli času – ale tu my nemáme nikdy,“směje se.
Studenti FAMU mají za sebou úspěšné období od cen v Annecy po studentského Oscara pro Dceru. „Vždy měli skvělé filmy, které bodovaly na festivalech, jen se o tom nepsalo. Dcera od Darji Kaščejevy je výjimečná, její nominace na Oscara samozřejmě přinesla slávu největší, což je fajn, protože je na nás trochu lépe vidět. Vyhlídky jsou vždycky podobné, chce to jen talentovaného studenta, skvělý nápad, provedení, produkci i distribuci a šťastnou soustavu hvězd,“věří Pavlátová, že současné omezení spanilou jízdu českých nadějí nezastaví.
Tím spíše, že jim vesměs stačí jakýkoli slušný počítač. „V zásadě to platí. V zásadě ano. Filmy, i ty animované, se dají vymýšlet jednoduché i složité. Někdy chcete dělat projekt, na který potřebujete techniku, herce, spolupracovníky, animátory. Potřebujete lidi a peníze. Ale čím jednodušeji si film vymyslíte, čím méně toho potřebujete, tím jste volnější a film má větší šanci, že vznikne, že ho dokončíte,“vysvětluje.
Pavlátová navíc věří, že i po éře domácího streamování se lidé vrátí do kin či na festivaly. „Myslím, že po období izolace budou lidi hladoví po společenství, po sdíleném zážitku, takže optimisticky očekávám zvýšenou návštěvnost všech veřejných akcí.“