Rozhovor: Co bude s Kometou
Majitel Komety Libor Zábranský o záludné krizi, krácení platů, uzavření ligy, Eratovi či Plekancovi. Vyplatí se 10 let staré Audi Q5?
Před patnácti lety Libor Zábranský vyzvedl brněnskou Kometu ze smetiště a jal se z kupy šrotu vytvářet báječně šlapající nablýskanou mašinu.
Než ji náležitě hospodářsky pozvedl, oprášil kdysi slavnou značku a dvakrát s týmem dobyl Masarykův pohár, víckrát se ocitl v zapeklitých situacích.
Do největší patálie ovšem zabředl v roce 2020. Zlověstně se šířící nákaza zmrazila jeho podnikání. Uvrhla ho do tísnivé nejistoty.
Místo koumání nad sestavou a taktikou pro třaskavé čtvrtfinálové bitvy se Spartou v minulých dnech domlouval s hráči krácení platů.
Zvažoval další úsporná opatření nebo nechal koupit stroje na šití roušek a pomáhal zajistit jejich rozvoz.
Třebaže se holohlavý obr za jistých okolností dokáže naštvat, ba dokonce rozzuřit, při rozhovoru pro MF DNES působil klidně. Zdá se, že jako většina sportovců přijímá krizi bez divokých vášní. Ví, že musí dělat nepopulární kroky. Ví, že spousta lidí se potýká s mnohem mučivějšími problémy.
„Každý člen představenstva obchodní společnosti má podle zákona povinnost plnit roli řádného hospodáře,“říká. „Chránit firmu před úpadkem, před vnějšími vlivy, před poškozováním dobrého jména... Všichni si teď musíme odtrhnout od pusy. Stejně jako naši partneři nebo fanoušci. Nemůžeme rozhazovat na platech, když jiní zastavují provozy nebo propouštějí. A nejde jenom o škrty, ale taky o solidaritu a lidskost.“
Doba vám přináší spoustu nesnází. Dokážete si přesto uvědomit, že vaše starosti nejsou na světě ty nejdůležitější?
Bylo by smutné, kdybych vám tu kvůli svým starostem plakal. Ve světě se řeší daleko horší věci. Zároveň vím, že dopady pandemie na Kometu a na hokej budou dalekosáhlé a přitom se jejich rozměry těžko dají odhadovat. Příštích šest měsíců naznačí, co se stane s celým profesionálním, výkonnostním i mládežnickým sportem.
Sledujete s obavami, jak se daří vašim blízkým a známým?
Každý v první řadě dává pozor na svou rodinu. Naše jedenáctiletá dcera má jako autista jiný režim. Není jednoduché pro ni najít zábavu. Naštěstí máme zahradu, kam může vyběhnout. S mou paní dělá úkoly do školy. Syn přiletěl z Kanady a já ho ještě neviděl, protože je v karanténě. Rodiče mají svůj věk, stejně jako tchán s tchyní. Radši se nevídáme. Máme obavy o zdraví. Ale musíme vydržet. Jako všichni ostatní.
Proč sportovci zpravidla přijímají kalamitu bez hysterie, třebaže jim ničí kariéry?
Sám jsem měl dost zranění a ve třiceti jsem musel ze dne na den skončit. Hokejista může při každém zápase nebo tréninku třeba dostat pukem do obličeje a iks týdnů pak se zlomenou čelistí cucá brčkem obědy. Nebo si utrhne vazy v koleně a vynechá celou sezonu. Uvědomujeme si, že se pohybujeme v rizikovém prostředí. Sportovní angažmá jsou méně jistá než třeba ta herecká, než úřednická místa ve státní správě. Obvykle jsme OSVČ, nikoliv zaměstnanci. I proto se s pohromami vyrovnáváme snáz.
Vaše podnikání v Kometě neobnáší pouze hokej, že?
Máme tři mateřské školky. Čtyři restaurační provozovny. Celý proces se zmrazil. Matka Kometa má široký záběr, jsou v ní nadační fondy. Pořádáme hokejové víkendy a příměstské tábory. Už lidem vracíme zálohy. Každý den počítáme ztráty. Fanshop máme pronajatý od fyzické osoby, teprve uvidíme, zda nám sleví z nájmu. Čeká mě spousta politických jednání v rámci města a kraje. Hlavně jde o arénu, kterou nemůžeme využívat jako sportoviště ani jako dějiště kulturních akcí. Potřebujeme zmírnit ekonomické dopady, abychom mohli fungovat dál.
Minulý týden jste zkoušel najít smír s klíčovými hráči Komety ohledně platových úspor. Zvažoval jste výpověď smluv kvůli zásahu vyšší moci?
Ne, tenhle tah považuju za krátkozraký a laciný. Klukům jsem nevyhrožoval. Jsem pyšný, že jsme se se všemi dohodli a že oni neberou domluvu jenom jako finanční ústupek. Kometa se o ně nějakou dobu starala a všichni chceme, aby přežila, tak musíme změnit přístup, což je pro mě příjemný vzkaz.
Obával jste se, že některé případy dospějí k soudu?
Ne. S jádrem mužstva mám dlouhodobý a blízký vztah, denně jsme se potkávali v šatně. Spousta kluků mi tyká. Každý klub má jiné možnosti, ale většina hokejistů si uvědomuje, co by znamenalo, kdyby se teď rozhodli manažery dusit.
Přesto musí Zaťoviče, Němce či Holíka bolet, když nechají na stole statisícové částky, ne?
Musí. Bolí nás to všechny. Ukázal jsem jim na tabuli propočty a částky, jak nás pandemie zasáhne ekonomicky. Oni přišli o prémie za play off, my zase o bonusy ze sponzorských smluv. Ztráta byla oboustranná. Za březen a duben jsme do toho šli v podstatě fifty fifty.
Takže jste do značné míry následovali doporučení svazu, který klubům navrhoval snížit vyšší gáže o padesát procent a nižší částky zachovat?
Ano. Na platy pod čtyřicet tisíc jsme nesahali. Potřebujeme, aby hráči byli v klidu. Aby věřili, že liga v září začne, dobře se na ni připravili. A mladí, kteří fakturují osmnáct nebo dvacet tisíc? Když odvedou zdravotní a sociální pojištění, nemají ani na jídlo, natož na bydlení.
Jak hluboko jste za březen a duben v minusu?
Můžeme kalkulovat se dvěma vyprodanými domácími utkáními v sérii se Spartou. S většinou partnerů máme nastavený motivační systém prémií – čím dál jdeme, tím víc jsou vidět. Pro Kometu je od konce května stěžejní období v prodeji permanentek. Do půlky června jich bývá pět a půl tisíce pryč, což letos nebude. Věřím, že v září začneme hrát. Věřím, že permanentky nakonec prodáme – ale později.
A ta částka?
Pohybujeme se okolo dvanácti milionů korun. Jenže kvůli zastavenému provozu bude ztráta narůstat. Díky přístupu kluků, dalším omezením a jednání s představiteli města a kraje to zvládneme. Zároveň se v krizi snažíme nějak pomoct.
Jak?
Pan hejtman nás požádal, abychom kraji zapůjčili auto s řidičem na rozvoz roušek. Vyčlenili jsme tři auta a tři zaměstnance. Město chce pomoct třeba samoživitelkám, takže jsme se nabídli, že by pro ně jedna naše restaurace vařila obědy. Jde o ochotu prospět společnosti. Naše mateřinky jsou zavřené, učitelky i paní ředitelka jsou doma, a tak zkoušíme vymyslet, jak využít prostory, ve kterých stejně platíme nájem. Náš nadační fond se stará o sto padesát rodin, v nichž žijí děti s poruchou autistického spektra. Nakoupili
jsme stroje a šijeme roušky, abychom jim je mohli rozeslat.
To je od Komety hezké.
Pozor, nechci si dělat reklamu. Jen popisuju dění v klubu. Když nemůžeme bojovat o titul, chceme se zapojit do dění. Jsme připravení udělat, co je v našich silách.
O penězích za březen a duben jste se s hokejisty dohodl. Co další měsíce?
Ty jsou ještě důležitější. Někteří kluci jsou podle ustanovení ve svých kontraktech vypláceni i mimo extraligovou sezonu. Právě s nimi jsme se domlouvali, jak teď do srpna ušetřit, jak ty sumy převést do prémií v dalším období.
Čekáte, že se krize ještě prohloubí?
Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby nás koronavirus stejně omezoval třeba dalších šest sedm měsíců. Hrát bez diváků? Nepřichází v úvahu. Jen bychom tratili. Příjmy z televizních práv jsou směšné, naopak příjmy ze vstupného jsou pro nás naprosto klíčové. Doufáme, že pokryjí náklady na platy hráčů. Podstatné bude, jak se vyvinou shromažďovací pravidla. Sport bude patřit mezi poslední oblasti lidské činnosti, které se vrátí do normálního režimu. Takže asi nemůžeme počítat s tím, že nám v srpnu na přátelák přijde pět tisíc diváků.
Upínáte se k zářijovému startu extraligy?
Věřím, že sezona se rozjede podle plánu. Začaly by nám nabíhat sponzorské peníze za reklamu na mantinelu, na ledě, na dresu. Zatím nemůžeme prodávat permanentky. Míříme do neznáma, na což jsme se museli připravit. Mou povinností je ochránit Kometu. Přece jsem ji před patnácti lety nezachraňoval, aby nám ji teď sestřelil koronavirus. Musím myslet na budoucnost. Pro hráče je to teď tvrdé, ale zasaženi jsou ve společnosti úplně všichni.
V případě Komety nejde jen o borce na soupisce áčka, že?
Určitě ne. Řešíme nákladovou úlevu do srpna, která se týká veškerých zaměstnanců klubu. Zatěžují nás dlouhodobé smlouvy, například pronájem arény, na který teď nemáme jak vydělat. Samostatnou kapitolou je mládež. Do rozvoje dětí investujeme 23 milionů ročně, platíme kvalifikované trenéry, pro které teď nemáme práci.
Je v ohrožení brněnská líheň talentů?
Nejhorší by bylo šetřit na dětech. Jenže není snadné najít lidsky správný přístup k šetření, aby členové komeťácké rodiny nepřišli o prostředky na základní životní potřeby. Tyto otázky řešíme denně.
Ještě k hokejové mládeži, utrpí péče o ni?
Situace by mohla zpozdit proces výchovy nadějí, nejen v Brně. Bude pak záležet na přístupu měst, krajů a státu. Uvědomujeme si, že při rozdělování finanční podpory přijde sport na řadu až jako poslední. Ale k pohybu dětí musíme dospět. Až se zažehnají zásadní potíže, sport nebo kultura budou potřebovat podporu z veřejných zdrojů. Důležitou roli sehraje Národní sportovní agentura a její šéf Milan Hnilička.
Jaká je situace u vás?
Máme asi 25 trenérů mládeže, kteří jsou OSVČ. Co s nimi, když bude hala dál zavřená? Budeme na ně mít peníze? Nebo půjdou na pracák? Kdybychom upadli do platební neschopnosti, zdaleka se nejedná jenom o třicet profíků, ale taky třeba o pět set dětí.
Na platy pod čtyřicet tisíc jsme nesahali. A mladí, kteří fakturují osmnáct nebo dvacet tisíc? Když odvedou zdravotní a sociální pojištění, nemají ani na jídlo, natož na bydlení.
Pokračování na protější straně
Pokračování z protější strany
V jaké fázi se nacházíte v jednání se sponzory?
Dlouhodobí partneři s námi zpravidla od června prodlužují smlouvy na další sezonu. Jenže všichni jsou teď opatrní, těžko se můžeme potkávat a jednat. Tam vidím jeden obrovský otazník.
Musíte počítat taky s krajní variantou?
Ano. Může tam být nula. Doufám, že tak nedopadneme. Obvolal jsem několik partnerů – a teď už i přátel – kteří mi řekli: „Něco bude, jen nevíme kolik.“A pak jsou klíčoví sponzoři jako DRFG nebo Heineken. Na všechny bude mít krize drtivý dopad. Všichni dělají škrty, stejně jako my. Můžou se z různých důvodů zpožďovat platby. Neumím odhadnout, co se bude dít, což je pro mě neskutečně složité. Přesto si nedovedu představit, že bychom nechali Kometu nebo celý český hokej padnout.
Balancujete na hraně, jak neodsoudit své podřízené k osobnímu bankrotu a zároveň udržet Kometu v kondici?
Mám výhodu, že se dovedu na věc podívat taky hráčskýma očima. U kluků, kteří tolik nevydělávají, mě nejdřív ze všeho zajímalo, jaké mají úvěrové zatížení, hypotéky a leasingy. Od toho jsme se odrazili. Co se týče zaměstnanců, snažím se pro ně najít novou náplň. Třeba ledaři si zatím vybírají starou dovolenou, po ní se uvidí, co si počneme dál.
Dovedete odhadnout, jak se po krizi v Česku změní hokejové poměry?
Záleží na spoustě věcí. Třeba na režimu na hranicích. Co se stane, když naši hokejisté nebudou moct vycestovat do zahraničí?
Zůstanou v extralize?
Teď neberu borce z NHL, ze které by pro ně mohli poslat soukromá letadla. Ale co KHL, finská, švédská a švýcarská liga? V srpnu tu může být řada volných českých hráčů, kteří se nedostanou ven. Na druhou stranu se cizinci nemusí dostat do republiky, což by se u nás týkalo Petera Muellera, z čehož mám velké obavy. Peter je hodně fixovaný na rodinu, na podzim se jim narodilo miminko.
Jak jste s ním domluvený?
Pro mě je naprosto klíčový hráč. Před odletem do Denveru mi říkal, že pro něj nepřipadá v úvahu nějaký přestup do KHL. Že je šťastný v Kometě. Platí si tu byt. Mám s ním nadstandardní vztah jako s Martinem Eratem, Tomášem Plekancem nebo Martinem Zaťovičem.
Počítáte ještě s veterány Eratem a Plekancem?
Pleky u nás má smlouvu. Při našem jednání se zachoval fantasticky. Bydlí v Brně. V Kometě má jasnou roli – pomáhat nám s rozvojem mladých hráčů.
Co Erat?
Martin bojoval. Druhé léto po sobě si léčil záda, létal do Nashvillu na speciální injekce, do sezony naskočil pozdě. Zasloužil si obdiv, že se v osmatřiceti ještě snažil dostat zpátky. Místo toho na něj část lidí pískala, když se mu něco nepovedlo. Nedávno odletěl do Ameriky.
Pokusí se o další comeback?
Nedokážu si představit, že by potřetí za sebou chtěl s tím zraněním bojovat. Nechci za něj mluvit, ale myslím si, že na prvním místě teď bude rodina. Další pokus by nebyl dobrý ani pro jeho zdraví. Kolikrát jsem viděl, že se nemůže ani ohnout, aby si zavázal tkaničky u bruslí. A stejně šel na led. Diváci pak vůbec nevěděli, s čím se potýká.
Jaké další změny se v týmu chystají?
Nechceme dělat radikální zásahy jen kvůli koronaviru. Ale musíme vyřešit gólmanskou situaci. Po sportovní stránce si nemůžeme dál dovolit, aby se střídali Karel Vejmelka s Markem Čiliakem. Není to pro ně komfortní. Čilo už loni hostoval ve Zlíně, aby oba zůstali vytížení. Počítáme s jasnou jedničkou a jistou dvojkou.
Co obrana?
Rozloučili jsme se s beky, kterým končila smlouva. Třeba Tomáš Malec tu za deset let odvedl obrovský kus práce, ale čas se nedá zastavit. Šanci dostanou mladí.
A útok?
Hráči z první lajny Holík, Mueller, Zaťovič jsou pod kontrakty. Byl bych rád, kdyby tady za přijatelných okolností zůstal Ruda Červený. Všeobecně očekávám, že platy top hráčů po krizi půjdou přirozeně dolů. Drtivá většina klubů bude spořit.
Co shánění posil na volném trhu? Pokračuje, nebo ho pandemie ochromila?
Agenti už od ledna vyjednávají nová angažmá hráčům, kterým končí smlouva. Manažeři taky chtějí mít začátkem roku danou kostru na příští sezonu. Řada hokejistů už má podepsáno, jen to vyjde najevo až prvního května. Na tom se nic nezměnilo. Ale teď už všichni budeme opatrnější vzhledem k všeobecné nejistotě. Ono moc volných hvězd není. Z KHL se vrací Jakub Nakládal, ale my s ním ani jednat nezačneme, protože obranu máme postavenou. Chceme dát prostor mladým. S řadou z nich počítám do základní sestavy.
V minulém ročníku se v Kometě objevili Svozil či Brabenec. Představíte světu další šikuly?
Chceme dál zapojovat vlastní odchovance. Navíc jsou teprve na začátku procesu zrání profesionálního hokejisty, který postupně spěje k lukrativní smlouvě.
Čili jsou levnější?
Ano, musí si dva tři roky dělat jméno, aby si mohli říct o vyšší sumy. Zatím pro nás odvedou spoustu práce, jsou na ledě draví, oživí hru. A sníží nám náklady. Z kanadských juniorek se může vrátit třeba Filip Král...
... nebo váš syn Libor.
Třeba. Nikde není psáno, že veterány nepředčí a neřeknou si o výraznější roli.
Už se u Zábranských probíralo, kam se Libor junior po návratu z WHL vrtne?
Libor je Komeťák. K našemu logu má možná až moc horlivý vztah. O jeho budoucnosti se teprve budeme bavit, ale není vyloučeno, že se mu splní dětský sen a nastoupí v extralize za Kometu a že s Filipem Králem znovu utvoří dvojici, kterou dali dohromady už ve třetí třídě. Taky proto zadáky na trhu nehledám.
Do nové sezony tedy vtrhne omlazená Kometa?
Pro manažera je ideální, když může zabudovat do sestavy vlastní odchovance. Já jich navíc spoustu znám osobně, protože jsem je odmalička trénoval. Příběh by se hezky uzavřel, když bych nad nimi stál na extraligové střídačce. Vidím víc nadějných kluků v dorostu, rád bych jim dal šanci jako naposled Standovi Svozilovi nebo Kubovi Brabencovi. Chceme jim pomoct do úplné špičky jako třeba Martinovi Nečasovi.
Jak?
Já jim coby kouč najdu pozici a starší borci si je vezmou na starost na ledě. Když makají a jsou skromní, mazáci je podpoří. Kdo machruje a dělá nesmysly v zápasech, pomoci se nedočká.
Mohlo by nyní povážlivě přestárlou extraligu osvěžit nové hejno dravců?
Určitě ano. Jen je otázka, zda si je kluby vychovaly. Nedává smysl tlačit do sestavy kluky, kteří postrádají výkonnost. Taky je potřeba mít pro bažanty pořádné vzory – jako se například Kratěna, Broš a Tomajko ve Vsetíně učili od Jirky Dopity nebo Pavla Patery. Potřebujete lídry, kteří zavelí a všichni za nimi půjdou. My máme obojí – talenty i vůdce. Jen si nejsem jistý, jak jsou na tom ostatní kluby.
Schyluje se ve skromnějších časech k uzavření extraligy či k zavedení platových stropů?
Vždycky jsem hlasoval pro přímý sestup a postup, ale nikdy by mě nenapadlo, že se úplně vynechá play out, skupina o udržení. Z daného systému potom vznikl paskvil „Karlovy Vary“.
Ano, do utkání ve Vítkovicích v závěru základní části poslaly juniory, čímž ovlivnily boj o záchranu.
To je pro mě naprosto neomluvitelné! A dál to teď nechci komentovat. Podle mě se soutěž v této podobě nesmí hrát dál. Co se stalo, poškodilo samotný hokej. Ubylo zápasů pro partnery. Co se týká sezony 2019/2020, koronavirus představuje zkaženou třešničku na hodně špatném dortu.
Co uzavření soutěže?
V minulých měsících nebylo na pořadu dne. Je neuvěřitelné, jak se část veřejnosti nesmyslně vrhla na Jardu Jágra, který jenom racionálně vysvětlil situaci. Tvrdil, že by se systém měl upravit, v lecčem s ním souhlasím. Extraliga se ale v nejbližší době neuzavře.
Není to škoda? Například Litvínov vyhodil za posily pro záchranářské práce miliony, za něž mohl aspoň částečně přestavět obstarožní stadion.
Pravda, v uzavřené lize by se tohle nikdy nestalo.
Proto se ptám. Nestojí uzavření za úvahu, za nějakou ekonomickou analýzu?
V tomto ohledu nejsou kluby názorově jednotné. Je fakt, že se před námi na dvacítkách umístily země, ve kterých se hraje (v případě Švédska hrála) nesestupová soutěž. Jarda své rozumné vyjádření mediálně odskákal, podle mě úplně nezaslouženě. Naopak nechápu, jak si formát ligy mohou vynucovat hráči. Každopádně na dálku vidím, jak soutěž funguje ve Finsku, což je mi názorově blízké. Patnáct účastníků, podstatná je zdravá ekonomika klubu – příjem ze vstupného rovná se náklady na platy hráčů. Pro mě jako podnikatele a manažera je tento model nejlepší.
Copak vás ostatní šéfové klubů nepodpoří? Vždyť extraliga není jen sport, ale taky zábava a byznys.
Já bych jako jeden z prvních nějakou změnu přivítal. Dal bych větší důraz na dodržování licenčních podmínek, abychom se například v Litvínově nebo v Kladně mohli na stadionu profesionálně připravit na zápas. Nejsou rozcvičovny. Na několika zimácích navíc opakovaně nefungoval systém pro trenérskou výzvu. A nikoho to nezajímalo. Jak chceme dál v Česku posouvat sportovní kulturu? Na co si tady vlastně hrajeme? Kdybychom zvolili ekonomický model extraligy, nějakých pět hal nesplní licenční podmínky! Taky proto zatím k nějaké zásadní změně nespějeme. Bohužel.
Kdybychom zvolili ekonomický model extraligy, asi pět hal nesplní licenční podmínky! Taky proto zatím k nějaké zásadní změně nespějeme. Bohužel.