Nyní je konečně prostor vést děti k samostatnosti

Dětská psychoterapeutka a pedagožka Jana Divoká v rozhovoru připomíná, že i děti by měly mít pocit, že dokážou v této krizové situaci nějak přispět k řešení.

Co pomůže rodinám vyrovnat se s danou situací?

U dětí a rodin je zřejmě rozhodující, jak se k situaci postaví. Pokud se jí zmocní a byť malým způsobem přispějí například šitím roušek či jinou aktivitou, může to k celkovému prožívání situace a semknutí rodiny velice pomoci. Důležité je, abychom dětem umožnili zažít pocit, že k řešení situace přispěly.

Kolik dát dítěti vlastního prostoru a kolik mu toho naplánovat?

Já jsem pro zlatou střední cestu a stanovit si záchytné body. Je dobré dodržovat pravidelný režim, co se týče stravovacích návyků. Nechat dítěti také časový prostor na učení a rozplánovat si učení s dítětem na určité bloky. Ale děti jsou různé. Některé vydrží celý den u jednoho projektu a strukturu dne nepotřebují. My rodiče dětem často hledáme kroužky a volnočasové aktivity. A máme pocit, že když jim nic nenaplánujeme, tak je to špatně. Možná je teď naopak prostor na to, učit je samostatnosti.

Máme nějak limitovat čas trávený na internetu či u televize?

Nejsem zastánce přísného omezování – bývá často zdrojem konfliktů. Ale spíše než abychom vymýšleli zákazy a příkazy, vymýšlejme, jak je od elektroniky přirozeně převést k jiné aktivitě. Zapojme je i do běžných činností – třeba je přizvěme k vaření.

Ve stísněném prostředí mohou vznikat konflikty. Jak spolu mají partneři probrat některé záležitosti, když bydlí třeba v malém bytě a nemají soukromí?

Nemusíme se tvářit, že jsme perfektní. Někdy nám to prostě ujede. Děti si tímto způsobem mohou zvykat na to, že výměny názorů jsou v životě normální, obzvlášť když si to dospělí dokážou vyříkat. Když potřebujeme vyslovit něco, co není dobré říkat před dítětem, můžeme to zkusit večer nebo si to napsat třeba přes chat, i když je to trochu absurdní. Ale spousta lidí si textovými zprávami toho řekne víc a snad i s menší emocionální náloží. (kris)