SPECIÁL: JAK ŽÍT V ČASE EPIDEMIE
Rady a tipy, jak sladit rodinu, práci a školu
Podívala se na poslední téměř prázdnou lahev mléka. „Nech mi tam, aby mi zbylo do kafe,“řekla. Přítel tedy poslechl a mléko ani nepoužil. „Hm, tak z tohohle si kafe neudělám, super, dík,“řekla po chvíli, co vzala lahev zas do ruky. Jenže mléka tam bylo pořád stejně. Po pěti minutách se diskuse o zbytku mléka přelévá do hádky o stinných stránkách tchyní.
Naprosto typický příklad (z vlastní zkušenosti autora) bouchnutí „papiňáku“, který bublá uprostřed čtyř stěn. Dnes Češi zahajují třetí týden vyhlášené karantény.
A ještě nějakou dobu to potrvá. Podle psychologů nás právě teď čeká mentálně nejtěžší období koronavirové izolace.
Držet režim, neotvírat hádky
Podle posledních statistik je více než miliarda lidí na světě doma. Je to zkouška vztahů, výdrže s dětmi, rodiči, prarodiči.
V Číně ihned po uvolnění karanténních opatření rapidně stoupl počet rozvodů. Tamější politici přitom čekali babyboom. Mýlili se. Číňané vzhledem k nejistým ekonomickým výhledům neměli na početí dětí náladu, navíc se v ložnici spíše hádali. Hrozí podobná eskalace karanténního stavu i u vás doma?
„Až 35 procent zaměstnanců pracuje na home office. Pokud to je možné, vyhýbejte se proto dlouhodobě nakumulovaným problémům a hledejte to, co vás spojuje, a ne rozděluje,“říká Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Známý psychiatr Radkin Honzák připomíná: „I v karanténě se uplatní pravda mořských vlků: Loď nepoznáš na klidné vodě. Chybou vztahů je, že si partneři přejí přetvořit toho druhého do ideálního stavu, a to nejde, i kdyby oba chtěli.“
A Honzák ještě dodává: „Většinou zjistíme, že se příliš neznáme, Coco Chanel dokonce mluvila o moderních vztazích jako o takzvaném věšáku na iluze.“A Honzák radí: „Je dobré hned u snídaně říct: Víš, že dnes bezvadně vypadáš?“
Což se snadno řekne, ale hůře provede...
Základní předpoklad klidné domácnosti rovná se dodržování rutiny. Čím déle jsme zavření, tím je to důležitější. „Mít režim. Tedy vstávat tak, jak jsme zvyklí, věnovat určitý čas práci nebo škole,“říká Harsa.
Honzák souhlasí: „Je absolutně nezbytné nerozbít režim a vstávat se sluncem a večer neponocovat. Režim je významný nejen pro náladu,
ale také pro imunitu, která vyžaduje sedm až devět hodin spánku.“
Někteří zaměstnanci ostatně budou doma nejspíš až do 11. dubna.
„Právě pocit z nevyplněné budoucnosti spouští ponorkovou nemoc,“říká pro BBC americký vědec Paul C. Rosenblatt, jenž „ponorku“vědecky zkoumal a zveřejnil o tom několik studií. „Postupně postihne v karanténě všechny. I ty nejpozitivnější a nekreativnější lidi,“dodává k současné situaci Rosenblatt.
Nožem na tchyni
Už v prvním týdnu české karantény se začaly objevovat policejní záznamy o domácích konfliktech. Třeba v Českých Budějovicích vykázali policisté z domu pětapadesátiletého muže, který nadával své ženě a vyhrožoval jí i její matce s nožem v ruce. „Na lidi i jejich chování má dopad aktuální situace. O to víc by se každý měl snažit být k ostatním tolerantní a ohleduplný,“okomentoval to mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner.
Česká Třebová! A bude ticho
Směrem k partnerům (ale i k dětem) je důležité mít realistické požadavky. Nehodnotit, nekritizovat, nenapravovat. To vše jsou spouštěče konfliktu v ponorkovém dusnu.
„Je dobré si stanovit slovo pro oddechový čas. Tedy když začne být dusno a zdá se, že by debata mohla přerůst do konfliktu, citlivý člen společenství zavolá třeba: Česká Třebová! nebo jiný dohodnutý signál a všichni se na minutu odmlčí a pak se mohou klidně vrátit k tématu,“radí Honzák.
Důležité je umět být sám, zavřít se stranou – a stejně tak klíčové je, aby to partner toleroval a nebral jako urážku. Zároveň je potřeba dodržovat i jiné sociální kontakty. „Je důležité komunikovat s přáteli po sociálních sítích,“dodává Harsa.
Nejlepším způsobem útěku však podle expertů zůstává zeleň, procházky, fyzická aktivita. Jenže i to má nevýhodu: jak sluneční paprsky hřejí víc a více, vycházejí izolovaní Češi ven častěji, a pak to dopadá jako třeba na cyklostezce u Klecan u Prahy, kde to v sobotu připomínalo peloton Tour de France. Takže už venkovní aktivity byly na hraně povoleného shlukování.
Když ponorkovou nemoc, která samozřejmě není oficiální lékařskou diagnózou, zkoumal zmiňovaný vědec Rosenblatt s kolegy z Minnesoty, popisovali ji jako „vrcholné pocity nespokojenosti být na jednom místě, neklid, nudu, podrážděnost a neustálou potřebu přerušit stereotyp, do které se postupně přidává agresivní chování.“
To jsou prý stavy, které zažívají třeba stovky dní osamocení astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici. V sedmdesátých letech dokonce údajně vytáhl jakýsi sovětský
Citlivý člen společenství zavolá třeba: Česká Třebová! nebo jiný dohodnutý signál a všichni se povinně odmlčí na minutu.
kosmonaut ve vesmíru zbraň na kolegu kvůli malichernému sporu o jídlo.
Ponorkovou tíseň dobře znají vědci na vzdálených a opuštěných antarktických stanicích. Není to tak dávno, co na Antarktidě pobodal pětapadesátiletý ruský výzkumník svého kolegu, protože mu prozrazoval závěry knih, které četl.
Šlo o vůbec první pokus vraždy v historii kontinentu.