Viroví jezdci z Apokalypsy

Koronavirus nás ekonomicky strašlivě oslabí, přinese moc a moc mrtvých, ale nezahubí nás, vzpamatujeme se z něj. Co nás ale může spolehlivě zničit, je ideologie, slepota, fanatismus a nenávist.

Také se vám stalo, že jste si večer sundali brýle a pečlivě je vložili do nabíječky na mobil? Nebo se vám přihodila nějaká jiná koronablbost? „A to ta karanténa teprve začala – a už mi hrabe,“posteskl si kamarád Pepík, když mi tento zážitek vyprávěl. Ujistil jsem ho, že se rozhodně nemůže prsit nějakou obzvláštní silou svého „hrabání“.

Jeho příběh sice nepostrádá prvky originality, leč konkurence je silná. Pokud ji chce překonat a udělat díru do světa, musí hodně přidat a vzít si příklad ze zkušenějších. Nejlépe z těch, kteří svou mimózností obohacují celou společnost.

Hlavně zahrozit k Východu

Jako třeba senátor a bývalý prezidentský kandidát Pavel Fischer, jenž nám přispěl značně svérázným výkladem vlastizrady. Na Twitteru doslova napsal: „Klanět se čínským rouškám koupeným za české miliardy hraničí s vlastizradou.“Neuvedl, kde nějaké klanění viděl. Nelze jistě vyloučit, že na ulici zahlédl kohosi, kdo se klaněl čínským rouškám, třeba položeným na lavičce nebo spadlým na chodníku. Ale pokud za vlastizradu považuje obyčejné projevy vděku, je to přinejmenším na studený obklad. Možná i na ledové střiky.

Jestliže to nevypustil jen ve slabé chvilce zatemnění, ale myslel to opravdu vážně, měl by své obohacení chlapsky dotáhnout do konce a vysvětlit zdravotníkům, hasičům, policistům, úředníkům a vůbec všem lidem, jak hnusnou čínskou věc mají na obličeji. Měl by na ně apelovat, aby se těchto ochranných prostředků štítili, měli je v trvalém opovržení a nezapomněli vždy ráno a večer hrdě zahrozit směrem k Východu, aby naši žlutí nepřátelé věděli, že jejich rejdy jsme prokoukli a plijeme jim do tváří.

A když se pěstí netrefí zahrozit přesně k Číně, nevadí. Hlavně když je to k Východu. Jejich hrozba dopadne aspoň na Rusko, pro něž je škoda každé facky, která padne vedle.

Adepti na Darwinovu cenu

To ví velmi dobře i další aspirant na ledové obklady, bývalý europoslanec Jaromír Štětina. Ten v nenávistné obsesi vůči Rusku zašel už tak daleko, že dokonce přirovnal ruskou zdravotní pomoc Itálii k obsazení Krymu: „Ruská armáda pošle do Itálie svou jednotku. Bojovat proti koronaviru. Je to stejně rafinované jako metoda zelených mužíčků. Bude to první jednotka ruské armády na území Evropské unie.“

Také Štětina by měl jít edukovat nepokrokové italské zdravotníky a umírající pacienty, kteří nestoudně vítají mrzkou a zákeřnou pomoc ruských ďáblů. Při své ideologické nevyspělosti si Italové zřejmě neuvědomují, jakou ideologickou zradu páchají, když kvůli něčemu tak nízkému, jako je záchrana lidských životů, vyjadřují Rusku vděk.

Štětina to ve své ideologické zaslepenosti dotáhl až k vysoké laťce fanatismu nastavené španělskými feministkami, které se nespokojily s pouhými slovy a svou hloupost prokázaly rovnou činem. Přes důrazná varování odborníků a úřadů uspořádaly v Madridu na Mezinárodní den žen shromáždění, na němž šířily hesla naučená od svých politrukyň, zášť i koronavirus. Čímž se staly žhavými adeptkami na letošní Darwinovu cenu.

Shromáždění se účastnily i socialistické celebrity, například manželka španělského premiéra Pedra Sáncheze Begoňa Gómezová (už onemocněla) nebo ministryně pro rovnoprávnost Irena Morenosová, jíž byla nemoc taktéž diagnostikována, stejně jako jejímu partnerovi, místopředsedovi vlády a lídrovi strany Podemos Pablu Iglesiasovi. Kolik lidí je kvůli tuposti aktivistek nyní nakaženo a kolik z nich zemře, asi těžko někdo spočítá.

Jisté je nyní jen to, že Španělsko je v situaci virové katastrofy, zemřelo tam na nákazu už o hodně více lidí než v celé Číně, márnice jsou zoufale přeplněné. Například v Madridu je tolik obětí, že pověstný ledový palác (Palacio de Hielo) byl změněn v dočasnou márnici, kde jsou těla uchovávána do doby, než budou kapacity je pohřbít či spálit v krematoriu. Ale přes všechen strach z koronaviru, tahle nemoc nás nezničí. Ano, ztráty na životech budou. A možná ne malé. Ekonomické ztráty můžeme už teď očekávat strašné. Pokud však nedovolíme, aby nám úplně „hrabalo“, vyhrabeme se z toho. Vyhrabeme se z této patálie s menšími i většími chybami, kterých se dopouštějí všichni bez rozdílu od Číny přes Dálný a Blízký východ, Afriku, Evropu až po Ameriku Jižní i Severní. Vzpamatujeme se. COVID-19 nás nezničí.

Co nás však může spolehlivě zničit, je stará známá temná čtyřka: ideologie, slepota, fanatismus a nenávist. Možná právě tohle jsou dnes jacísi moderní jezdci z Apokalypsy, kdo ví. A kamkoli vstoupí, přinášejí vždy rozdělenou společnost, tupost, nesváry, zkázu, šílenství, ale i boje, války, hladomory a smrt. Tedy něco ještě daleko horšího než jakkoliv děsivý virus. Bojujme tedy proti koronaviru, ale ještě mnohem více proti téhle odporné čtyřce.

Kolik lidí je kvůli tuposti španělských feministek, jež uspořádaly na MDŽ shromáždění, nakaženo a kolik z nich zemře, asi těžko někdo spočítá.