Týden v tranzitu: Alžír nepustil domů 1 500 lidí
Skoro patnáct set Alžířanů nyní daleko od domova vydýchává, co se s nimi stalo. Mají za sebou zkušenost, jakou prožil Tom Hanks ve filmu Terminál, kdy musel žít v tranzitu newyorského letiště. Jim se to přihodilo v Istanbulu.
U Hankse to bylo kvůli převratu, který mezitím, co letěl, začal v jeho zemi. V jejich případě za to mohl koronavirus, ale jen nepřímo.
Ten hlavní důvod zněl, že doma je kvůli epidemii nechtěli. A tak davy Alžířanů tábořily na letišti řadu dnů. Byly tam rodiny s malými dětmi a spousta lidí, kteří se narychlo vraceli domů po operacích v tureckých nemocnicích. Měli smůlu, stihli se dostat jen do tranzitu.
Vysvětlení bylo dost neuvěřitelné. Alžírsko vzkázalo, že kvůli koronaviru zavřelo své nebe pro letecký provoz, aby se virus netahal z ciziny. Ale uzavřelo ho klidně i pro své občany. Zatímco jiné země vysílaly zvláštní lety, které svážely vlastní občany z celého světa, Alžírsko pro své lidi v Turecku nenatočilo ani vrtuli.
Dokonce ještě víc, bránilo jim aktivně v návratu: turecká média uváděla, že aerolinky Turkish Airlines nabídly alžírské vládě, že trosečníky z istanbulského letiště naloží a přeletí s nimi do Alžíru. Děkujeme, nechceme, zněla odpověď z Alžíru. Bylo to zvláštní, protože Alžírsko již předtím uvedlo, že repatriovalo asi sedm a půl tisíce svých občanů z ciziny. Ti jsou nyní v povinné karanténě ve vyprázdněných hotelích na alžírském pobřeží Středozemního moře. Na patnáct set „tureckých“Alžířanů je momentálně ve vyprázdněných kolejích poblíž Černého moře.
Alžířané se na istanbulském letišti začali hromadit 17. března. Letadlo, které je mělo přivézt do Alžíru, neodletělo, protože ani nepřiletělo. V jednu chvíli měly spoje oficiálně zpoždění 60 hodin. To jsou dva a půl dne, což už je rarita. Nakonec z nich bylo nekonečno. Kdo někdy letěl, ví, že mu po odbavení zůstane příruční taška, v níž většinou nikdo nemá náhradní prádlo, oblečení, kartáček či dostatečnou zásobu léků na delší období.
V jednu chvíli bylo také na letišti dost dusno, protože několik set Alžířanů zahájilo pod eskalátory mezi dvěma terminály protestní demonstraci. Byli dost zoufalí, měli za sebou už několik dnů živoření, často bez prostředků – a bez jakékoliv vyhlídky na řešení. Zasáhla letištní policie a ochranky, padaly i rány. Musela přijet i ambulance.
Pak přišel zásah úplně jiného druhu. Správa letiště, jež patří k jedněm z největších na světě, turecký Červený půlměsíc, Turkish Airlines a autobusový dopravce Havas spojily síly, aby každý den nakrmily uvázlé Alžířany a poskytly jim další pomoc.
Pak se ukázalo, že ve stejné situaci je i dalších pět set lidí, převážně Jordánci, Tunisané či Uzbeci.
Turecká vláda vyjednávala s alžírskou, ale když se pořád nic nedělo, musela věc vyřešit sama. A tak kolona autobusů postupně odvezla Alžířany do města Karabük u Černého moře, kde nyní žijí ve vyprázdněných kolejích a čekají, až jim jejich vlastní vláda dovolí vrátit se domů, na což měli od začátku právo.