Už Edison si pouštěl říkanku o Marii přímo do hlavy

Nazývat Edisonův fonograf prapředkem „walkmanu“chce sice notnou dávku představivosti, ale vlastně to tak je. Na jednom historickém snímku z konce 19. století se u přístroje na židli rozvaluje nedoslýchavý Thomas Alva Edison s výrazem prokletého básníka, zatímco mu z uší trčí dva kabely.

To jsou ony – prabáby sluchátek, jimiž si přímo do hlavy pouštěl první nahrávku, říkanku o Marii a malém jehňátku.

Pokud by byl Edisonův vynález předzvěstí hudebního symbolu 80. let, nápad britské společnosti Electrophone z 90. let 19. století nám může vzdáleně připomínat jakýsi pra-iPhone: zákazníci si tehdy na ústředně za horentní sumu předplatili přenos z některého londýnského hudebního divadla přímo do telefonu. A samozřejmě – bez speciálních reproduktorů na uši by se ani tento technologický zázrak neobešel.

Leč pokrok klusal dál, a tak si francouzský technik Ernest Mercadier nechal v roce 1891 patentovat první zárodek „in-ear“sluchátek, která měla zpříjemnit život především telefonistkám na ústřednách. Dokázala totiž omezovat permanentní hluk z okolí.

A pak přišel Nathaniel Baldwin, o němž je známo, že to byl náruživý mormon a vyznavač polygamie, ale také, že roku 1910 vyrobil na kuchyňském stole moderní sluchátka pro americké námořnictvo. Spojené státy od té doby považují Baldwina za vynálezce sluchátek, jenže on sám považoval svůj objev za příliš triviální, než aby ho patentoval.

Z patentu na sluchátka tedy Američan nezbohatl, avšak „jeho“sluchátka jsou populární i po více než sto letech.

Nevěříte? Tak tedy, v roce 1958 vyrobil jistý Američan John C. Koss gramofon s prvními opravdu stereofonními sluchátky, čímž zařídil v poslechu hudby skutečnou revoluci. S designem se příliš nepáral a svému vynálezu vtiskl podobu Baldwinových sluchátek. Gramofon sice už dávno putoval do technologického nebe, ale bytelný, byť modernizovaný tvar Kossových sluchátek uvidíte na uších i dnes.