Dobrodružství nalézaná všude kolem
Tři nové knižní tituly z dílny českých autorů potěší milovníky historie, humoru i přírody.
Vídeňský sen 60%
Druhým dílem pokračuje Křišťálový klíč – sklářská epopej od Vlastimila Vondrušky. Časově je Vídeňský sen situován do první čtvrtiny 18. století a dějově dál rozvíjí spletité osudy podnikatelského rodu Heřmanů.
Ze severních Čech se podíváme především do Vídně, kam se odstěhuje majitel Falknovské hutě Leopold. Pod vlivem své ctižádostivé a sobecké manželky se snaží dostat do „vyšší“společnosti, ale štěstí mu to nepřináší. O něco lépe jsou na tom jeho bratři Matyáš a Johann, zatímco sestra Hedvika trpce platí za lásku. Své místo na slunci více či méně úspěšně hledají i jejich děti.
Tradičně silné – ať už v kladném, nebo záporném slova smyslu – jsou zejména ženské postavy románu, především Anna a Vilemína, které se ve světě ovládaném muži dokážou díky svým schopnostem obchodně uplatnit. A mladičké vídeňské šlechtičny mají k ctnostnému životu hodně daleko.
Ona a já 60%
Stejným směrem – tedy za vídeňským snem, přesněji řečeno do předválečné reality rakouské metropole – vysílá na svatební cestu své hrdiny Miroslav Macek.
Poměrně plytký příběh o tom, jak se stát „manželem snadno a rychle“, je však okořeněn kouzelnými historkami vypravěčova otce, žertovnými spory matky a jejího lékaře i kouzlem novomanželky, expertky na dobré pití a milovnice hezkých šatů i šperků.
A nebyl by to bonviván Macek, aby čtenáře nezavalil líčením skvostných pokrmů, v nichž si libuje nejen čerstvý novomanželský pár, ale i tělesně předimenzovaní svatební svědci, nebo popisem kvalit jednotlivých druhů vína. Vtipem a náladou připomíná kniha slavného Saturnina, jehož úspěšné pokračování právě Miroslav
Macek napsal pod názvem Saturnin se vrací.
Dveře do zahrady 60%
Kdy je myš mokrá jako myš? Co dělají brambory v květinovém záhoně? Jak se chovat, když v lese potkáte koně? A jak se píská na žaludovou píšťalku? Tímhle a spoustou dalších věcí se zabývá v útlé sbírce půvabných fejetonů Lydie Romanská. Své zaujetí přírodou, ať už ji pozoruje v zahradě ze skleněných dveří svého domku, nebo ji objevuje na krátkých cestách po vlasti, vtěluje do slov až básnicky vytříbeného jazyka. Je to milé čtení. A připomíná, že za krásami není nutné cestovat kamsi na druhý konec planety. Stačí se dobře dívat kolem sebe.