Osud českého lovce nacistů

75 let od konce války. Jaroslava Ženatého poslali do nacistického lágru, aby se mohl pomstít.

Jak vypadal, je dnes dost obtížné zjistit. Příliš jeho podobenek se nezachovalo. Jisté je, že jméno Jaroslav Ženatý je hodné zapamatování. A to díky jeho působení během a hlavně po druhé světové válce. Z vězně německého gestapa se stal prakticky během pár hodin obávaným lovcem nacistů. Ale ani to netrvalo dlouho, kvůli rozpínavosti další, tentokrát komunistické totality se opakovaně ocitl znovu ve vězení. Dramatické osudy komisaře Ženatého ve 40. letech přibližují dokumenty z Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Ženatý k policii nastoupil v kritické době 30. let, jeho první štací se staly Litoměřice. Po okupaci pohraničí působil v Roudnici nad Labem. „V červnu 1939 jsem byl nikoli na svou žádost přeložen k policejnímu prezidiu v Praze,“popisoval svou kariéru.

Mladý úředník hovořil plynně šesti jazyky, to možná rozhodlo o jeho zařazení. „Přidělen jsem byl oddělení Press B, bývalému zpravodajskému, které fungovalo jako styčné s gestapem,“popsal zařazení Ženatý. Zde zpracovával požadavky gestapa na zjišťování adres, asistenci při domovních prohlídkách, zatýkání a zařazování uprchlíků do policejního věstníku.

Od přelomu let 1939–1940 spolupracoval s odbojem, například se skupinou Blaník. Pomáhal při sběru zpravodajských informací, shánění zbraní, dokázal sehnat i tiskařský stroj pro komunistické podzemí. Už v roce 1943 nachystali na Ženatého past. „Ve složitě sehrané partii jej unesli, představili se jako zástupci odboje a snažili se získat informace o jeho skupině,“uvedl historik Jiří Šolc. Zanedlouho skončil v Terezíně, v koncentračním táboře...

Z kořisti lovcem

Píše se rok 1945 a karty se začínají obracet. Bývalí konfidenti se stávají lovnou a vězni lovci. Tedy alespoň v případě Jaroslava Ženatého. Už 6. května uprostřed bojující Prahy si mohl připsat první úlovek. V pasáži na dolním konci Václavského náměstí se mu podařilo zatknout Jaroslava Nachtmana, agenta gestapa. Satisfakce to musela být ohromná, protože Ženatý den předtím ještě obýval celu terezínské Malé pevnosti, kam mu dopomohl právě Nachtman. Ženatého z vazby vysvobodili 5. května kolegové z pražského policejního ředitelství. A okamžitě nastoupil do oddělení B neboli státobezpečnostního policejního odboru – proto ona zmiňovaná akce „Nachtman“. „Od 8. května působil jsem službu v Petschkově paláci na žádost České národní rady a se souhlasem plukovníků Gorbona a Kuzněcova z kontrarozvědky III. armády,“vzpomínal později Ženatý. Na bývalé řídící úřadovně gestapa dostal zásadní úkol – soustředit dokumenty tajné policie a německých zpravodajských složek.

Už Ženatého první krok, ponechat si k ruce české policisty, kteří na gestapu sloužili v tlumočnické centrále a pomocných službách, vzbudil rozruch. Ženatý si ale přidělení 30 inspektorů a 80 uniformovaných strážníků vyvzdoroval. „Soustředili jsme důležitý spisový materiál, který, kdyby byl do konce zpracován, nahradil by zničené archivy gestapa. Zajistili jsme několik desítek konfidentů gestapa, SD a Astu, poboček armádní zpravodajské služby abwehr,“popsal svou činnost Ženatý.

Příliš senzitivní archivy

O Ženatého působení v Petschkově paláci se začal zajímat sekretariát ÚV KSČ a jeho tajemník Rudolf Slánský. První setkání s politikou skončilo zatčením, byť jen na dva týdny. V červnu 1945 se policista znovu dostal na svobodu. A čekalo ho pozoruhodné shledání. Předvolal si jej šéf Obranného zpravodajství komunista plukovník Bedřich Reicin a major Karel Vaš, pozdější neblaze proslulý „rudý“prokurátor. „Zajímali se o mou činnost a poznatky o práci gestapa. Zejména je zajímaly informace o výsadkářích,“popsal rozhovor Ženatý s tím, že mu nabídli spolupráci. Odmítl.

Ženatý krátce nato odjel do Wiesbadenu v americké zóně Německa. Nastoupil zde jako pobočník generála Bohuslava Ečera, šéfa československé komise pro stíhání válečných zločinců.

Když na podzim 1945 jel na rutinní cestu do Prahy, skončil opět za mřížemi. Zatýkali jej sice policisté, ale obratem předali lidem z komunisty ovládaného Zemského odboru bezpečnosti. Obvinění bylo absurdní – spolupráce s gestapem, předstírání odbojové činnosti, machinace se spisy německé tajné policie. Boj o Ženatého osud se vzápětí přenesl na půdu Ústavodárného národního shromáždění. Komunisté přece jenom ještě neměli absolutní moc. Politický tlak pomohl, že se Ženatý ocitl na svobodě. Záhy prozíravě odešel do exilu.