Opozice v milionové pasti
Lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář začal tlačit na opoziční strany, aby už „něco“udělaly. Jenže společný předvolební postup je takřka vyloučený. Opoziční šéfové se tak musí bát Minářova hněvu a odvety.
Hlavní postava Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář pochází z Vodňan. Možná se tam jednou vrátí a dostane dobře placenou manažerskou funkci ve firmě Vodňanská drůbež ze svěřenského fondu Andreje Babiše. Za odměnu. Čím dál víc se totiž zdá, že Minář pro šéfa hnutí ANO odvádí neocenitelné služby. Zvlášť poté, co se teď – obrazně řečeno – rozhodl namísto kuřat podříznout krky některých lídrů opozice.
Minář začal po koronakrizi víc než na vládu premiéra Babiše tlačit na opozici. Chce od ní prý slyšet, co dělá pro to, aby ANO v příštích volbách do Sněmovny porazila. Opakovaně přitom její šéfy vyzval ke spojování, což je ale z různých důvodů prakticky vyloučeno. Ti se tak ocitají pod dvojím tlakem.
Na jedné straně jsou čím dál chabější čísla v průzkumech ve srovnání s Babišovým hnutím. Na straně druhé hrozba, že jim může Minář s Milionem chvilek pořádně zatopit, pokud nezačnou tancovat, jak píská. Pojďme si to projít postupně.
Pár hodin před úterními demonstracemi Milionu chvilek zveřejnily Novinky.cz rozhovor s Mikulášem Minářem. Kupodivu nebylo hlavním sdělením, co všechno dělá Babiš špatně, ale že „nám i těm, kteří na demonstrace chodí, dochází (s opozicí) trpělivost a část lidí má pocit, že to nemá smysl“.
Ještě přímočařejší byl Minář pro čtvrteční HN v interview s titulkem „Pro další akci na Letné není ten správný čas. Teď se soustředíme na opoziční strany“. Kromě jiného tam úterní demonstrace hodnotil slovy: „Myslím, že se podařilo říct, co bylo třeba. Nejen poukázat, jak vláda zneužívá moc, ale i přesunout pozornost na opozici, protože je míč na její straně. Měla by jasně říct, co chystá. Jestli má plán, jak vyhrát volby a složit vládu,“prohlásil Minář.
„Ukazuje se, že demonstrace sice jsou důležité, ale samy o sobě problémy spojené s vládou Andreje Babiše zvrátit nemohou. Od opozice chceme vidět tah na branku, a aby dala lidem naději, že to bude lepší. A jsem už trochu rozčarovaný, protože to zatím moc nevidím,“dodal.
Dále pak Minář odmítl možnost svého vstupu do politiky, ačkoli by si prý „skoro přál, aby si opoziční strany myslely, že vstup do politiky zvažuji“. Možná by je to prý totiž „podnítilo k tomu, aby s něčím přišly. Už se přece skutečně musí něco změnit.“Lídr Milionu chvilek doplnil, že jsou s předsedy ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 i STAN domluveni na schůzce v příštím týdnu.
Pro opoziční šéfy to musí být noční můra. Možná si i řada z vás vybaví momentku z loňského listopadu, kdy Minář u stolu cosi kázal a politici mu až nábožně naslouchali, za což někteří sklidili posměch i z vlastních stran. Mnohem horší pro ně však je, že splnit, co si od nich přeje Minář, Milion chvilek a spříznění novináři, nejsou lídři opozice nejspíš schopni.
Byť o tom někteří mluví, jako třeba předseda STAN Vít Rakušan po zveřejnění posledního nelichotivého volebního modelu agentury STEM, podle kterého mělo ANO 33,7 procenta, zatímco Piráti 12,8, ODS 11,4, lidovci 6,1 procenta a Starostové s topkaři byli pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Sněmovny. „Zcela v souladu s výzvou spolku Milion chvilek pro demokracii hodláme do roka a do dne, tedy do letošního listopadu, přijít s vizí pro postup v parlamentních volbách 2021.“
Jenže ten samý Rakušan o možnosti vytvoření společného volebního bloku hovořil už loni v červenci. Do chvíle, než s tím coby s vlastní myšlenkou přišel šéf ODS Petr Fiala, načež Piráti hned jasně řekli, že se ničeho takového účastnit nechtějí.
Pak se začalo mluvit spíš o formování menších bloků. Například lidovců se STAN či ODS s lidovci. Zatím ani z toho nedopadlo nic, pokud nepočítáme některé ad hoc koalice v jednotlivých regionech pro podzimní krajské volby. To ale nemá na celostátní směřování takřka žádný vliv.
Je to tak z několika důvodů. Zaprvé jde o potřebných pět procent, o které se zvyšuje hranice pro vstup do Sněmovny za každého účastníka předvolební koalice. Na to před posledními volbami dojel třeba společný projekt KDU-ČSL a STAN. Především lidovci totiž měli strach, že by společně 10 procent nepřekročili a ze Sněmovny by vypadli, Starostové zase nechtěli být „jen“na jejich kandidátkách.
Zadruhé jsou na překážku osobní ambice jednotlivých lídrů (Petr Fiala se například vidí jako šéf celé „demokratické opozice“a kandidát na příštího premiéra) a zároveň některé vyloženě osobní animozity (zkuste se v ostatních stranách zeptat, kdo by se chtěl spojovat třeba s Miroslavem Kalouskem).
Zatřetí pak samotná ideová rozdílnost jednotlivých stran a uskupení, kvůli které někteří členové jednotlivých partají budou spojení s jinou stranou či hnutím ze zmíněného bloku vždy odmítat. Babiš Nebabiš.
Tohle všechno si alespoň ti bystřejší lídři opozice musí uvědomovat. Stejně jako riziko, že když Minářovi nevyhoví, strhnou na sebe hněv jeho i davu demonstrantů, kteří ho následují.
Pokud si nechtějí naběhnout na vidle dalším marným pokusem o spojování a následným krachem jednání před volbami, moc možností nemají. Jednou z nich je začít říkat to, co v počátcích akcí Milionu chvilek Andrej Babiš. Tedy, že pokud se to Minářovi a spol. nelíbí, ať jdou do politiky a ve volbách sami předvedou, co umějí.
Lídři opozice si musí uvědomovat riziko, že když Minářovi nevyhoví, čeká je hněv davu.