Řeka plná technologií
Štvanickou elektrárnu a jiné technické památky na Vltavě představí nová webová aplikace
„Nastává obleva a voda v řece začíná stoupati. Z toho důvodu byla zastavena práce na okopu skály v řece a vorová propust byla otevřena. Z horních vrat odstraňují se lávky a před vraty prosekává se led,“uvádí stavební deník v zápisu ze 13. února 1912.
Oskenovaný dokument detailně popisuje průběh výstavby zdymadla, které vznikalo v letech 1907 až 1912 na Štvanici vedle domku plavidelníka od architekta Františka Sandera. Jde o jednu z mnoha zajímavostí z webové aplikace, která je k dispozici z internetového prohlížeče na webu lvvc.cz.
„Vývoj aplikace trval jeden rok a pracoval na něm tým osmi zaměstnanců Fakulty stavební ČVUT v Praze. Do řešení jsme zapojili také sedm studentů. Významná pro nás byla spolupráce s externími specialisty státního podniku Povodí Vltavy, Povodí Labe, Ředitelství vodních cest ČR a Státní plavební správy,“říká o vzniku projektu docent z ČVUT Pavel Fošumpaur.
Aplikace je velmi podrobným průvodcem po stavebních a technických památkách na Labi i Vltavě. Jen v blízkosti Štvanice je uveden například odkaz směřující k podrobnostem o Rudolfově štole, která zásobuje Stromovku říční vodou a bylo tak možné zřídit hned několik rybníků.
PRAHA Dřevěné kolo vydrželo 60 let
Podrobně zmapované jsou i dva jezy v blízkosti vltavského ostrova. A další velkou zajímavostí je i štvanická vodní elektrárna. Voda v ní roztáčí trojici Kaplanových turbín. Dílo tam vznikalo v letech 1908 až 1914.
V době vzniku šlo o jednu z prvních celobetonových staveb v metropoli. Podle mluvčího z Povodí Vltavy Huga Roldána měla elektrárna na svou dobu úctyhodný výkon. „Hned po svém dokončení v roce 1913 dokázala pokrýt celou čtvrtinu spotřeby elektřiny veřejného osvětlení hlavního města a od roku 2002 je objekt štvanické vodní elektrárny prohlášen kulturní památkou,“uvádí Roldán.
Provoz elektrárny je dnes zcela automatizovaný a je dálkově monitorován z centrálního dispečinku vltavské kaskády ve Štěchovicích. Jedna z prvních průmyslových vodních elektráren byla před více než sto lety zprovozněna s Francisovou turbínou o třech oběžných kolech na jednom hřídeli.
Původní technologie sloužila dokonce i s dřevěným ozubeným kolem až do roku 1973. Pak byl ale objekt kvůli značnému opotřebení technologie vyřazen z provozu, a dokonce se už ani nepočítalo s obnovením výroby elektrické energie. Vodní vpusť proto byla zabetonována, chmurná prognóza se ale nenaplnila.
Již začátkem osmdesátých let se začalo mluvit o obnovitelných zdrojích energie a první myšlenky tehdy směřovaly právě k oživení různých zapomenutých vodních elektráren. V letech 1984 až 1987 byl pro původní objekt na Štvanici vytvořen projekt na – pohledem techniky – zcela novou vodní elektrárnu. Hlavní architekt města Prahy si však tehdy přál udržet nejen vnější vzhled původní budovy z minulého století.
Šlo také o zachování původní kamenické výzdoby i dalších zajímavých detailů na secesní budově. Proto bylo nutné hlavní technologické zařízení včetně vtoků a výtoků umístit do strojovny pod terén a pod hladinu Vltavy.
Uspořádání pro nové technologické vybavení vedlo k mnohem větším rozměrům strojovny, která v podzemí přesahuje půdorys chráněné historické budovy.
Zatím poslední úpravou prošla podle odborníka z ČVUT elektrárna teprve nedávno. „Modernizace byla ukončena loni. Nové turbíny a generátor umožnily významné zvýšení účinnosti soustrojí o dalších deset procent. Turbíny s instalovaným výkonem 5,67 MW jsou schopné zásobovat domácnosti téměř v celé městské části,“říká Fošumpaur.
Každý, kdo je lačný po informacích o vodních dílech na Vltavě, může na lvvc.cz najít kromě návštěvy Štvanice inspiraci k dalším pražským i mimopražským výletům. Přímo na území metropole je také velmi důkladně, a to včetně historických snímků, zmapováno okolí Troje či Smíchova.
Elektrárna z 80. let stojí i v Modřanech
Málokdo by další vodní elektrárnu pravděpodobně hledal v Modřanech, kam z centra metropole návštěvníky dovede kromě tramvaje i cyklostezka. Elektrárna má výkon 1,65 MW a v její blízkosti stojí také plavební komora, jez a sportovní propust. Celé vodní dílo Modřany vzniklo v letech 1979 až 1987 za účelem
zlepšení plavebních podmínek v modřanské úžině a prodloužení plavby na Berounce až k Radotínskému přístavu. Takzvané vzdutí modřanským jezem je přímo na Vltavě 9,1 km dlouhé a sahá až k vývaru vodního díla Vrané nad Vltavou a 1,5 km proti toku Berounky.
Podle docenta z ČVUT je možné narazit na zajímavosti i v samém centru metropole. „Velkým pražským unikátem na Vltavě je bezesporu plavební komora Smíchov, provizorně zprovozněná téměř před 99 lety 21. května 1921 a definitivně na počátku plavební sezony 1922,“říká Fošumpaur.
Unikátní rovněž je, že jde o nejvytíženější plavební komoru ve střední Evropě, kterou každoročně propluje zhruba 26 tisíc plavidel a je v provozu celý rok sedm dní v týdnu.
„Štvanice zásobuje elektřinou téměř celou městskou část.“
Pavel Fošumpaur Fakulta stavební ČVUT