V Sigmě strávil 50 let, jenže zítra (17.00) proti ní poprvé nastoupí doma v Olomouci jeho vnuk Lukáš Kalvach.

Komu bude Jiří Vít fandit?

Na novosadském hřišti mezi paneláky olomouckého sídliště, kde v sedmdesáti trénuje brankáře a masíruje divizní fotbalisty, pozdraví Jiří Vít chlapíky popíjející pivo, přeskočí plot jako junák, posadí se na dřevěnou lavici a vypráví. O dlouhých cestách v autě s Karlem Brücknerem, téměř padesáti letech v Sigmě a především o Kalvim. Tedy o vnukovi Lukáši Kalvachovi, který pronikl do reprezentace a zítra poprvé nastoupí v rodné Olomouci jako tahoun Plzně bažící po titulu.

Budete mít rozpolcené srdce?

Já rozpolcený asi moc nebudu, i když na jednu stranu jsem sigmák a na druhou malej Plzeňák, protože tam mám vnuka. Bude to pro mě trošku těžší, ale myslím, že to dopadne dobře pro oba.

Jenže to moc nejde. Plzeň potřebuje v nahánění vedoucí Slavie vyhrát a Sigma také, aby se protlačila do skupiny o poháry.

Já bych bral aj tu remíz, ale škoda, že nejde rozdělit šest bodů, každému po třech.

Jaký je Lukáš vnuk?

Začínal jsem s ním chodit na tréninky od benjamínků. Jak je na hřišti skoro nemluvící, tak byl takový odmala. Věčně fotbal, fotbal, fotbal.

Žádné maléry?

Bezproblémové dítě. Se školou neměl problémy.

Nevěřím.

Maximálně okno rozbité kopačákem. Pořád práskal balonem. Pod stromek byl pro něj nejlepší dárek, když dostal míč a takové branky z umělé hmoty metr krát metr. Za sezonu zlikvidoval troje. Normální kluk, akorát ho víc bavil fotbal.

Díky vám, dědečkovi, sigmácké legendě?

Dost jsem se mu věnoval, protože byl první vnouče. Měl jsem z něj radost, a když to ještě mělo fotbalové geny, kopalo to, sotva to začalo chodit, tak jsem si říkal: Škoda toho nevyužít.

Do branky jste ho nestavěl?

Kolikrát to zkoušel, ale víc ho to táhlo ke tvoření hry, střílení gólů.

Jak snáší porážky? Dokáže je hodit za hlavu rychle?

Ne. Když si voláme po zápase a já mu povídám: Bylo to dobrý, buď rád za bod. On nechce moc vykládat a jen poví: No, ale... Je vidět, že nad tím dost přemýšlí. Nedá to moc najevo, je uzavřenější, ale porážky ho trápí. Asi jako každého člověka, který dělá sport.

Jste nervózní při jeho zápasech?

Neměl bych to říkat, ale jsem. Odcházím od tabletu, od televize. Sleduji všechny plzeňské zápasy.

Poznáte na něm rychle, že se