Můj vnouček Kalvi
dobře vyspal a zápas mu sedne?
Třeba proti Slavii jsem věděl, že to nebude ono. Domácí po něm tvrdě šli, protože věděli, že plzeňskou středovou trojku musí otupit. To pro něj bylo nepříjemné, ale pokud chce něčeho dosáhnout, musí se holt i s takovým způsobem hry vypořádat.
Zatím si vede v Plzni náramně, dostal se i do reprezentace.
Když byl v béčku Olomouce, trenér Chromý mi říkal, že z něho něco bude, že je to dobrý. Teď jsme s Novými Sady hráli proti Otrokovicím, byl se tady dívat Ladislav Minář (sportovním manažer Sigmy) na svého syna a povídal mi: Lukášovi hrozně pomohlo, že byl v Táborsku. Ale já jsem se o hostování v Táborsku dozvěděl, až když jsem se vrátil z mistrovství Evropy z Francie, já byl hrozně rozlícenej, proč tam dali jako jediného jeho. S odstupem času musím uznat, že mu to vážně moc pomohlo.
A pak naskočil v Sigmě do ligy ve velkém stylu. Když přišla nabídka z Plzně, radil se s vámi, nebo vám to jen oznámil?
Neoznámil mi to, bylo to tajuplné. Kolikrát jsem ho naťukl: Prosím tě, když přijdu na Sigmu, pořád slyším, že máš někam jít. A on: Ne, ne. Moc toho nenamluví. Až pak na druhý pokus se to uskutečnilo, napoprvé to nevyšlo, Olomouc řekla, že ho ještě nepustí. Potom za mnou přišel a sdělil mi to, ale já už věděl od jeho manažerů Radima Königa a pana Brulíka, že se něco chystá.
Bude se ještě zlepšovat pro evropský fotbal?
Ještě není starej, předpoklady pro to má. Však sám říká: Kroos hraje taky v Realu Madrid a nemá žádnou velkou rychlost. To byl jeho vzor. Třeba taky jednou jak on dokáže hrát v super evropském klubu.
Jako defenzivní záložník je ceněný pro výstavbu hry. Co se vám na vnukovi líbí na hřišti nejvíc?
Fyzický fond. Hraje všechny zápasy devadesát minut, trenér o něm musí vědět, že je na tom dobře. Teď k tomu má přidanou fotbalovost. Já mu vytýkám: Víc střílej, buď sobečtější!
Letos vás poslouchá. Pět gólů je solidních.
Musí myslet i na čísla.
V Sigmě se hráči často předrží. Lukáš udělal další krok včas, že?
Nevím, jak to vyhodnotila Olomouc, nabídek na hráče bylo, myslím, víc. Houska odešel do Boleslavi, pak se vrátil. Hráči to zkoušeli. Zároveň měl jít s ním Jemelka. Byla to věc managementu Sigmy a přišlo to v pravý čas.
Zato vy jste spjatý s Olomoucí, se kterou jste postupoval z divize až do ligy, což je ojedinělé.
Našemu ročníku se podařilo po padesáti letech postoupit do ligy. To mi nikdo ze srdíčka nevyrve. To bylo nejkrásnější, co jsem mohl zažít. No a pak byla krásná jízda Evropou s trenérem Brücknerem. Dotáhnout do Olomouce skvělé soupeře a sehrát s nimi kvalitní utkání. S Juventusem jsme v Turíně sice prohráli 0:5, ale bylo to pro nás ponaučení. Odehráli jsme kvalitní zápasy proti Hamburku, Realu Madrid a dalším týmům.
Obrátil se vám život vzhůru nohama, když si vás trenér Brückner vytáhl jako maséra nejdřív k reprezentační jednadvacítce a pak k áčku?
Pro mě to byl důležitý moment. Nebudu nic nalhávat: bylo to k lepšímu. Viděl jsem hromadu stadionů, měst, zápasů. Strávil jsem s tím pěkných dvacet let. Nejde zapomenout.
Koho z reprezentantů jste měl na masérském lehátku nejraději?
Neměl jsem problémy se žádným hráčem – Pavlem Nedvědem, Petrem Čechem, Honzou Kollerem, Milanem Barošem, Tomášem Rosickým, Jardou Plašilem či Bořkem Dočkalem. Nechci na nikoho zapomenout. Výjimeční hráči. Jako Hanák si myslím, že se ve světě neztratíme a dokážeme se přizpůsobit a porovnat s každým. Vždyť já měl lepší kariéru jako masér než jako brankář.
Jak vás vlastně napadlo dělat maséra?
V Sigmě jsem měl na starosti brankáře, a když se jezdilo na zahraniční zájezdy, tak trenér brankářů nejel. Pak mě trenér Brückner jednou napověděl: Udělej si masérský kurz a budeš jezdit. No a tak se stalo. Jeden masér onemocněl a jak jsem se z vesnické kopané dostal do ligy, tak jsem se jako masér dostal z Olomouce až do reprezentace.
Od Karla Brücknera to byla dobrá rada.
Výborná! Tenkrát byla doba taková, že se na zahraniční zájezdy vždycky počítalo, koho vzít a koho ne, jestli vzít funkcionáře.
Se svérázným géniem Karlem Brücknerem jste strávil hodně času i jako jeho řidič z reprezentačních srazů. Mlčeli jste v autě, nebo filozofovali?
Dlouhé hodiny ticha nebyly. Když jsme jeli z prohraného zápasu, tak až pomalu do Vyškova jsme mluvili jen o fotbale: Ten hrál špatně, toho jsem neměl nominovat. U Jihlavy jsem si myslel, že to končí. A za pět minut mi povídá: A teď mi to znova řekni! Tak jsme to probrali ještě jednou. Když jsme se vraceli z desetidenní štace, cestu jsme dohrávali v autě.
Sblížili jste se ještě víc?
Já jsem trenéra Brücknera zažil i jako spoluhráč. To sblížení bylo dobré. Dovedl mi na rovinu říct, ať jdu do háje, a já to pochopil. Měl nervy ze zápasu, snažil jsem se mu vyhovět a odvděčil se mně tak, že mě tam vzal jako maséra a zároveň jsem pomáhal Honzovi Stejskalovi s brankáři jako Čech, Laštůvka, Drobný.
Když vás Sigma po téměř padesáti letech propustila, muselo to zabolet.
Když napíšete jen, že to zabolelo, nemusím o tom už dál povídat. Zabolelo...
Vyčítáte to někomu?
Nikomu, ale ten šrám tam nemusel být.
V divizních Nových Sadech vás to zase nakopává?
Tady mě to nakopává a pak mě to dokope, protože se snažím ty roky, co jsem se naučil v Sigmě i u reprezentace v profesionálním fotbale, předat hráčům. Ale je to těžké, ti kluci mají své limity. Některé věci bych chtěl ovlivnit, přede mnou to splní, ale vidím, že za rohem je to jinak. Kouření a tak. Vyčítám si, že jsem nebyl na ty kluky tady víc důslednější.
To jste na Lukáše být nemusel.
Nemusel, tohle jsem s ním vůbec neřešil, protože už v mladistvém věku byl cílevědomý.
Ještě si stoupnete do branky?
Minulé léto jsem řekl, že už jsem dovršil věkový limit, takže to zabalím. V Prostějově jsem to jednou začal v dorostu, pak jsme tam hráli zápas mezi starými pány a mě napadlo, že to tam i zabalím. Chci to dodržet. Budu maximálně suplovat brankáře v Old Boys na lávce. Devadesát minut odsedím.
Postavu máte stále vyrýsovanou.
Trošku cvičím, pohnu se tady na Nových Sadech, musím ty brankáře ukopat. S jídlem jsem opatrnější, to jsem se naučil za tu dobu v profifotbale. A místo jednoho piva si dám na starý kolena dvě.