Proti koronaviru jsem očkovaný Mišíkem
„Bratři Ebenové se kvůli zrušeným jarním koncertům asi ujezdí, teď jich budou mít dvojnásobek, jestli se nic nezmění,“říká hudební manažer Šimon Kotek.
Dnes je rád, že jeho firma patří v hudební branži mezi ty menší. Agentura 100PROmotion zastupuje třeba Bratry Ebeny, Vladimíra Mišíka či Sto zvířat. Zvučí i Českou filharmonii „Podle mě koronavirový průšvih zasáhl hlavně velké společnosti zajišťující zázemí obřích koncertů a evropských kapel. Mají plné sklady zvukařských beden s aparaturou, obrovské úvěry běží,“říká hudební manažer Šimon Kotek.
Jak se hudebníkům daří chystat na podzimní koncerty s vidinou druhé vlny koronakrize?
Velmi těžko, protože v hudebním byznysu se plánuje hodně dopředu. Rok, to je pro nás krátkodobý plán. Pokud chceme kapelu někam posunout, bavíme se třeba o pěti letech. A v tuto dobu nevíme, co bude za týden, natož za měsíc nebo za dva.
Zastupujete známá jména, můžete být konkrétní?
Kapela Sto zvířat má na podzim slavit výročí 30 let. Koncerty jsou plánované ve velkých prostorách, někdy i s kapacitou nad patnáct set lidí. Pražský koncert má být v listopadu ve Foru Karlín. Jenže my nevíme, jestli se plán uskuteční. Současná omezení znamenají akce do pěti set lidí. Pokud to tak zůstane, koncert je nerealizovatelný.
Nezaplatí se pronájmy?
Ano. Napadá mě druhý příklad – kapela Švihadlo. Její deska vyšla v březnu, ale křest alba už jsme dvakrát posunuli. Třetí termín je plánovaný na 23. září do pražského Lucerna Music Baru, který je menší než Forum Karlín, ale i tak pro nějakých devět set lidí. Jasně, kapacita se dá snížit na pět set, ale kdykoliv se zase může objevit nařízení, že je povoleno maximálně sto lidí.
Mohou podzimem zamíchat i přesouvané jarní koncerty?
Zrušené jarní koncerty přeložené na podzim vidím jako výraznou zatěžkávací zkoušku pro celou kulturní scénu. Třeba Bratři Ebenové se v následujících měsících asi ujezdí – tedy jestli se všechny akce budou moci konat. Jsem zvědavý. Koncertů bude dvojnásobek, ale počet lidí chodících na kulturu je stále stejný a část jich kvůli obavám z korony zůstane doma.
Jak to vypadá aktuálně na letních koncertech a festivalech?
Venkovní akce mají povoleno až tisíc lidí. Je ale nutné říct, že letošní festivalová sezona v podstatě neproběhla. Spousta akcí je přeložena na tu příští, kde to šlo, tak i se stejnou dramaturgií. Jako by letošní rok vůbec nebyl. Našlo se ale i pár velice odvážných pořadatelů. Šli do toho i v nejistotě, jestli vám akci nezaříznou zákazem přímo v den konání, jako se stalo v Moravskoslezském kraji.
Bavíme se o alternativní akci festivalu Colours of Ostrava?
Ano. V tom regionu se jich ale ten den a ve dnech následujících mělo konat mnohem víc. My jsme měli zrušený koncert Švihadla v Opavě. Chci ale ještě říct, že ti odvážní pořadatelé, kteří do pořádání akcí jdou, se dělí do dvou skupin. Jedni to ustáli, protože v jejich regionu nebyli lidé tak zpovykaní z koronaviru a přišli. Pak jsou ale regiony, kde lidé nepřišli, protože v nich byl podporovaný strach z hromadné akce.
Stalo se to i vám?
Stalo se to třeba u Bratří Ebenů začátkem července v Lokti. Bylo tam hrozně málo lidí, přitom jindy bývá dvoutisícový amfiteátr zaplněný. Basista z kapely Sto zvířat Wilco Versteeg, který provozuje klub Česká 1 v Kutné Hoře, tam dělal další ročník stejnojmenného festivalu, a také přišlo výrazně méně lidí než v předchozích letech.
Jak přežívají hudební kluby?
Rozhodující okamžik pro ně asi přijde na podzim. Tam se teprve ukáže, jak je strach ve společnosti zasetý. Přece jen u venkovních akcí mají lidé pocit, že jsou na čerstvém vzduchu, mohou si poodstoupit. Teď to začíná vypadat optimisticky, ale přijde sezona vnitřních koncertů a vše může být jinak.
Co kapely dělají, když nehrají?
Někteří hudebníci si odpočinuli od běžného rutinního provozu. Když se přestalo koncertovat, umělecký přetlak se přetavil v novou tvorbu. Honza Kalina, kapelník ze Sto zvířat, se živí jako muzikant a v době korony napjal všechny síly, aby vznikla nová deska, která vychází k jejich výročí na podzim.
Ta ale byla stejně v plánu, ne?
To jo, ale díky nasazení vznikla překvapivě rychleji. V tuto chvíli je ve výrobě, za normálních okolností by tam šla až za několik týdnů.
Nakolik se v oboru řešily existenční otázky?
Někteří muzikanti vedle svého hraní učí na ZUŠkách nebo konzervatořích. Příjmy jim tak částečně zůstaly, jen individuální hodiny se mnohdy odehrávaly online. Ti, kteří mají živou muziku jako zásadní příjem, museli začít pracovat jinde. Začali třeba jezdit pro Rohlík nebo jiné doručovatelské služby. Na Facebooku na mě často vyskakoval Matouš Kobylka, saxofonista od Ondřeje Brzobohatého. Založil „partu hic“, se kterou realizoval jakékoliv práce – stavěl kamarádům a známým terasy, dělali zahradnické práce. Prostě co šlo.
A co vy, když se staráte o hudebníky?
V mé firmě se mi stala velmi podobná věc. Mám dlouho budovanou skupinu techniků a zvukařů, v základu je nás asi pět. S koronáčem najednou nebyla práce a přišlo mi důležité tuto partu udržet. Pomáhali jsme proto na stavbách, dělali jsme práci všeho druhu. Bourali jsme kamarádům stodolu, stavěli novou střechu, dělali vnitřní zednické práce. Majiteli objektu, který přišel s úžasnou nabídkou slevy na náš sklad, jsme položili v areálu zámkovou dlažbu, vymalovali jsme fasádu.
Říkám si, že jste měli obrovské štěstí s Vladimírem Mišíkem, který vydal výtečné album loni na podzim a vše krásně dojelo až do jeho ocenění.
To je pravda. Co jsme potřebovali, to jsme stihli. I když předávání cen mělo být také v březnu a odsouvalo se na červen.
Vladimír Mišík v rozhovorech zmiňoval, že všechny koncerty jsou pro něj vzhledem ke zdravotnímu stavu náročné a zároveň ho nabíjejí energií. Jak ho ovlivnila koronakrize?
Vláďa měl do konce března naplánované koncertní volno, aby si odpočinul po náročném podzimu. Do toho skočil covid-19 a volno se protáhlo o dalšího čtvrt roku. Na jednu stranu si takto dlouhé ucelené období užil, protože jinak brouzdá po republice bez přestání desítky let. O to hůř se mu teď ale odjíždí na každý koncert.
Jak to?
Vláďa už má svůj věk a nebývá mu dobře. Doktoři říkají, že pro jeho zdraví by bylo nejlepší, aby vůbec nehrál. Každý koncert je pro něj fyzický zápřah, vybudit se, aby mohl proběhnout. Musí brát hrozné dávky léků, aby vystoupení udýchal. Stále se snaží najít míru rovnováhy, kdy mu kortikoidy sice škodí, ale umožňují mu hrát.
Ptám se, protože věkem i diagnózou je v rizikové skupině.
Měli jsme opravdu strach. Bylo sice možné hrát už od června menší koncerty, ale první vystoupení měl až na začátku července. Čekali jsme, stejně jako u Honzy Spáleného, který má podobné problémy s dýcháním. Je potřeba to neuspěchat, nezbláznit se, nesnažit se jen zachránit kšeft.
Když se bavíme o zdraví Vladimíra Mišíka, kde jsou ty hranice, o čem ještě u zastupovaného interpreta veřejně mluvíte a kde už je stopka?
Každý má svou hranici někde jinde a hlavně každý je jinak citlivý na různá témata. Naše spolupráce není založená jen na byznysu, ale skutečné spolupráci, synergii nejen v hudbě, ale i některých hodnotách. Někdy hudebníka zastupuji a jednám za něj. Musím vědět, co by si konkrétní přál.
Co všechno obnáší vaše práce pro kapely?
Pro každou kapelu je mix trochu jiný, ale umíme v branži poskytnout full-servis. Jedním z viditelných úseků je jednání s pořadateli a domlouvání koncertů. Důležité je, aby o kapele věděli lidé, aby měla kde zkoušet, aby měla technické zázemí jako světla a zvuk. Máme i vydavatelství s velkoobchodem a maloobchodem. Máme auta na převozy muzikantů a aparatury, obstaráváme komunikaci na Facebooku. Zkrátka, vytváříme muzikantům prostor, aby mohli tvořit.
Co vás na té práci baví?
Když ve společné energii vznikne fakt pěkná hudba. Nepotřebuji být vidět, stačí mi někde vzadu držet prostor. Muzikant ale o servisu ví a může se o něj opřít.
Hrajete na něco? Na kytaru?
Hlavně hraju na bicí. Ostatně ke své práci jsem se dostal přes muziku, protože mě to bavilo. Bylo to v porevoluční době, bylo mi tak 16 let, hrál jsem pro zábavu v rodinné kapele Rezavá klec. S bráchou a sestrou jsme byli z Brna, dva bratranci z Prahy. A někdo musel domlouvat koncerty, dost často to dělají bubeníci. Ani nevím proč, tolik práce s balením bubnů a ještě tohle (smích).
Příjmením jste Kotek…
Ne ne! Žádná příbuzenská vazba s Vojtou Kotkem tady není, ale lidé se na to ptávají.
Jak se vám v začátcích dařilo nabírat kapely?
Když jsem si založil svoji agenturu, z původní agentury se mnou přešli Bratři Ebenové, a to byl základ. Pak se připojil Vláďa Mišík, dál už spousta kapel přicházela a odcházela. Nazval bych to hledáním vzájemné synergie. Někdy to klapne, jindy ne.
Překvapilo mě, že spolupracujete i s Českou filharmonií.
Děláme pro filharmonii zvukařské služby. Máme na starosti akce v Rudolfinu, open-air koncerty a výjezdy České filharmonie s projektem Idy Kellarové s romským sborem Čhavorenge.
Co vás nejvíc učí současné doba?
Asi to, že nic nevím, učí mě žít s nejistotou. Naštěstí mám v tomto ohledu velkého učitele, a to je Vláďa Mišík kvůli jeho zdravotním komplikacím. V den koncertu mi zavolá, že má čtyřicítky horečky a není schopný jet. Poslední roky bývala období, kdy se to stávalo poměrně často. Tím mě vycvičil, že nejistota je součástí práce.
Máte očkování Mišíkem.
Jo (smích), to je přesné. Jsem zvyklý, že všechno můžu mít perfektně naplánované, ale kdykoliv se to může změnit. Důležité je, umět se z toho nezbláznit.