Společný fond z učebnice

Recenzoval jsem novou vysokoškolskou učebnici Finance od Jana Černohorského z Univerzity Pardubice. Má tam hezkou kapitolu, ve které na příkladu Norska ukazuje, jak má vypadat společný fond státu a centrální banky pro budoucí generace.

Státní fond Norway Government Pension Fund Global spravuje norská centrální banka. Majetek je v hodnotě přes bilion dolarů. Portfolio tvoří z 60 % akcie firem z celého světa. Dluhopisy a nemovitosti po celém světě jsou pak zbylých 40 % portfolia. Podle světadílů je pak 44 % z investic v Severní Americe, 33 procent v Evropě, 17 % v Asii... Mezi nejvýznamnější patří podle Černohorského knihy investice ve společnosti Apple, Microsoft, Samsung, Nestlé... Fond investoval i do českých firem, které mají akcie na burze – konkrétně do Kofoly nebo do Komerční banky. Celkem fond drží akciový podíl v cca 9 tisících společnostech v 74 zemích světa, z čehož generuje příjmy v podobě dividend. Vždy je to podíl minoritní. Fond dále vlastní kancelářské a maloobchodní nemovitosti v deseti největších městech světa od New Yorku přes Paříž, Londýn, Singapur až po Tokio, ze kterých se mu generují příjmy z pronájmu. Příjmy, které fond od státu dostává z těžby ropy a plynu, jsou v současnosti již méně než polovina hodnoty fondu. Většina hodnoty již byla vytvořena investicemi, respektive výnosy z nich. Průměrný roční výnos od roku 1998 je 6,1 %.

Když jsem četl tu kapitolu, vybavil se mi můj sen. Co kdyby český stát nashromáždil v příštích 20 letech majetek do speciálního fondu ve výši třeba 3 000 miliard korun, zlomek toho, co mají Norové, neb nemáme ropu ani plyn. Investice by byly obdobné – světové akcie, dluhopisy a nemovitosti. Pak, pokud by měl fond výnos v průměru 6 procent ročně, pak má za těch 20 let cash cca 180 miliard ročně. Mimochodem, to je přesně na pokrytí budoucího deficitu penzijního účtu. Stát i centrální banka mají, na rozdíl od nás teď žijících lidí, nekonečný investiční horizont, proto dává logiku takhle postupně a dlouhodobě kumulovat majetek.