Z Prahy na univerzitu ve Vídni
Julie Stempelová minulý rok zvládla na Německé škole v Praze složit jak německou, tak českou maturitu. Díky tomu se jí otevřely dveře do zahraničí a ke studiu na Vídeňské univerzitě, kde se zabývá teorií filmu, médií a divadel.
Devatenáctiletá dívka v rozhovoru pro MF DNES popsala, co všechno studium na zahraniční univerzitě obnáší. „Největší šok pro mě byl, že jsem si musela sama uvařit a vyprat,“směje se studentka.
Proč jste se rozhodla studovat na zahraniční univerzitě?
Myslím si, že mě k tomu moje střední škola hodně vedla. Mám německou maturitu, takže jsem měla otevřené možnosti a přišlo mi hloupé je nevyužít. A Vídeň se mi líbila asi nejvíc.
Takže vysněná škola a vysněný obor?
Původně jsem se hlásila na psychologii. Tam je ale hodně uchazečů a já jsem se na zkoušky kvůli maturitě nestihla připravit. Mojí druhou možností bylo studium filmu, médií a divadla, na které jsem díky německé maturitě ani nemusela dělat přijímací testy. Ale plánuji změnit obor a přejít na filmovou produkci.
Takže další přijímačky?
Už jsem se tam hlásila tenhle rok, ale řekli mi, že jsem moc mladá.
Mladá? Vždyť na vysokou školu máte věk…
Všichni ostatní byli starší. Brali jenom tři lidi a já jsem byla čtvrtá.
Proč jste si vybrala německou univerzitu, a ne českou?
Chtěla jsem jít někam jinam než do Prahy. A když jsem si pak vybírala konkrétní školu, rozhodla jsem se pro německou. Díky maturitě na Deutsche Schule Prague to pro mě bylo jednoduché.
Jaké má studium v zahraničí výhody?
Bydlím na koleji s lidmi z různých zemí a poznávám jiné kultury. Přijde mi správně zkusit něco nového.
Máte pocit, že je vaše škola lepší než české univerzity?
Trochu ano. Ale když se podívám na své spolužáky, co zůstali v Čechách, tak to tak výrazně nevnímám. Přijde mi, že na některých tuzemských školách je to jednodušší, ale záleží asi také na člověku, jak moc se učí.
Platíte školné?
Asi 21 euro. (smích) Je to vlastně jenom příspěvek.
Takže to není finančně náročné?
Ne, vůbec. Mám stipendium, které mi pokrývá i kolej. Takže si platím jenom jídlo.
A co jazyková bariéra?
Výuka jako taková pro mě šok nebyla. Ale to, že jsem přišla „domů“a tam jsem taky musela mluvit německy, mi přišlo hrozně zvláštní. Musela jsem si zvyknout.
Změnila jste se za ten rok, co jste studovala v zahraničí?
Hodně. Hlavně jsem zjistila, kolik toho pro mě dělali rodiče. Nikdy jsem nevnímala, že je toho tolik. A najednou si kromě školy musím obstarat i celý život.
Dá se při studiu ve Vídni pracovat?
Možná lépe než tady. Spolužáci, co studují v Čechách, mají často přesně určené předměty i rozvrh. V Rakousku při bakalářském studiu musíte získat sto osmdesát kreditů, které lze nasbírat kdykoliv, takže si může dát v jednom semestru více a ve druhém méně kreditů a pracovat.
Je Vídeň dobré město pro studentský život?
Myslím, že ano. Jezdí sem hodně lidí v rámci programu Erasmus, takže je tu to „promíchané“.
Už máte nějaké plány do budoucna?
Bylo mi tak trochu naznačeno, že pokud chci studovat filmovou produkci ve Vídni, tak už tam musím zůstat, protože budu mít ze školy kontakty v oboru. Já jsem ale nepočítala s tím, že budu bydlet jen tam. Uvažuji i o tom, že na magisterské studium půjdu jinam.
Návrat do Čech vás neláká?
Pravdou je, že jsem o tom několikrát přemýšlela. Spousta mých spolužáků je pořád doma a mají tam zázemí. Pro mě byl vlastně největší šok, že jsem přišla ze školy na kolej a nebylo tam jídlo, protože ho nikdo nekoupil. Nebo nebylo vyprané oblečení, protože ho nikdo nevypral. Jsou to takové věci navíc, které člověk musí dělat, když bydlí sám. Tak si občas říkám, že by bylo fajn bydlet ještě doma. (smích)