Z filmového hrdiny je teď terorista
Britský premiér ztrácí podporu veřejnosti i vlastní strany.
LONDÝN Britského premiéra Borise Johnsona čeká divoký podzim. Zatímco se po prodělané nákaze koronavirem spekuluje o jeho zdravotním stavu a způsobilosti vést vládu, preference konzervativců výrazně klesají a poslanci vlastní strany Johnsonovi vypovídají poslušnost.
Aby toho nebylo málo, v nadcházejících měsících jej čeká řada naléhavých problémů, které už nelze odkládat. Za všechny například: bude během chladných měsíců nařízena další plošná karanténa? Co se státní zdravotní službou NHS, která se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a personálu? A jak usměrnit chaos kolem zatím stále nevznikající dohody o brexitu?
Ještě během přísné jarní karantény měli Britové v Borise Johnsona důvěru, a to i přes jeho zmatený postup při zvládání epidemie, často kritizovaný odborníky. Jeho vládu tehdy podporovalo 65 procent voličů. Nyní, o pět měsíců později, je všechno jinak: podpora Johnsonovy vlády klesla o 26 procentních bodů a opoziční labouristé, kteří v dubnu vyměnili kontroverzního předsedu Jeremyho Corbyna za reprezentativnějšího Keira Starmera, už konzervativce v preferencích v podstatě dohnali. Nyní mají obě největší strany podle průzkumu společnosti Opinium shodně kolem čtyřiceti procent.
Také konzervativní poslanci se ozývají stále hlasitěji a vládu kvůli matoucím a nepřehledným krokům kritizují. Stěžují si mimo jiné na to, že ve svých volebních obvodech už nadále nedokážou obhajovat nekoncepční, nejasné a navzájem si odporující kroky vlády. Velké pozdvižení v poslední době vyvolaly zmatky kolem algoritmu na hodnocení maturitních zkoušek, kvůli němuž protestovali studenti po celé Anglii. Se začátkem školního roku také vláda několikrát obrátila ohledně povinného nošení roušek ve školách (povinné nakonec budou na chodbách, ve třídách ne).
Brexitu dochází čas
Při tom všem se poněkud zapomíná na to, že stále tikají hodiny odměřující čas, který ještě zbývá na vznik dohody o budoucí obchodní a bezpečnostní spolupráci mezi Evropskou unií a Británií. Britové sice z Unie slavně „vystoupili“letos na konci ledna, prakticky ale zůstávají jejími členy až do konce přechodného období, které končí posledním dnem letošního roku.
Pokud nemá nastat neřízený tvrdý brexit, musí se obě strany domluvit na tom, jak bude vzájemná spolupráce nadále probíhat. Ať už se to týká například cel, leteckého provozu nebo výměny informací tajných služeb.
Za celou dobu vyjednávání se ale nedošlo v podstatě nikam.
Hlavní evropský vyjednavač Michel Barnier proto nedávno po sérii vzájemných kolizí britské vládě oznámil, že pokud do prvního zářijového týdne nebude alespoň rámcově jasné, jak dál, žádná dohoda nakonec nejspíš nebude. Je to ostatně scénář, s nímž stále více počítá také Evropská unie jako celek i jednotlivé členské státy.
Německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země nyní Radě EU předsedá, se v podobném duchu vyjádřila již začátkem června.
Skeptický je také francouzský prezident Emmanuel Macron, stejně jako zástupci a diplomaté ostatních členských států.
Nyní se předpokládá, že Britové již cíleně směřují k tvrdému brexitu, jehož nepříjemné, nejen ekonomické důsledky se pak budou snažit svést na Evropskou unii.
Další kolo brexitových jednání začne příští týden. Mezi některými britskými poslanci se objevují dohady, že Británie jednání předčasně ukončí.