Babiš odrovnal mou rovnou daň
Dobře navržená daň z příjmu přináší vysoký příjem státu při zachování co nejvyšších příjmů občanů. Toho lze dosáhnout při respektování několika principů. 1/ Sazba daně nesmí být moc vysoká, aby se lidem nevyplácelo příjmy nepřiznávat, odcházet zdaňovat do jiných zemí či provádět daňové optimalizace. 2/ Daň nesmí zvýhodňovat méně práce a tvořivosti před plným pracovním nasazením. 3/ Musí obsahovat co nejmenší množství výjimek. 4/ Nesmí se pokoušet rozdělovat občany na ty, kterým chce stát pomoci, a na ty, jež chce potrestat. 5/ Daň si musí být schopen vypočítat nebo alespoň představit běžný občan. 6/ Náklady státu na výběr daně nesmějí spotřebovávat podstatnou část vybraných peněz.
Že to jde, dokazují dodnes výsledky daňové reformy na Slovensku zavedené v roce 2004. Na těchto principech byl založen i můj návrh tzv. tlusté peněženky, prezentovaný ODS ve volbách 2006 a asi nejlépe veřejnosti známý v podobě „daňového kolečka“. Všechny ekonomické modely, výpočty a paragrafovaná znění zákonů zpracovala tehdy skupina slovenských ekonomů pod vedením Richarda Sulíka, dnes slovenského ministra hospodářství. Přes velký volební úspěch byl ale tehdejší vládou Mirka Topolánka tento projekt jako celek odmítnut a byly provedeny pouze dílčí změny s opačným efektem pro většinu domácností.
Výše uvedené principy, jak správně nastavit daň z příjmu, vycházejí z předpokladu, že cílem autorů daňového systému je prosperita státu a bohatství jeho občanů. Dosud zveřejněné informace o záměrech Babišovy vlády zrušit superhrubou mzdu a zdanit hrubou mzdu drtivé většiny poplatníků 15procentní daní ukazují, že se ve většině uvedených principů vydává opačným směrem. Vzniká tím pro mne zásadní pochybnost o smyslu tohoto návrhu.
Velkým problémem posuzování návrhů změn daňových zákonů je dlouhá doba, která vždy uplyne od jejich zavedení do průkazného vyčíslení jejich přínosů či škod. Tak tomu bude i tentokrát, a tak mohu jen dovozovat, že k pozitivním ekonomickým výsledkům tento návrh vést nemůže. Předpokládám, že má vláda k dispozici analýzy vývoje zemí, kde byly dobré i špatné daňové reformy provedeny, a proto mi z toho vychází, že tento návrh není motivován ekonomicky, ale politicky, přesněji řečeno předvolebně politicky – cílem je před volbami oslovit a potěšit voliče vládních stran.
Jako důkaz pro toto tvrzení uvedu vládou zdůrazňované zavedení progresivního zdanění. To totiž existuje i v dnes platné dani z příjmu fyzických osob. Nemalá část příjmu je v podobě tzv. odpočitatelné položky osvobozená od daně, a procentuální sazba se tak uplatňuje až na zbytek příjmu. Skutečné procento zdanění tak se zvyšujícím se příjmem neustále roste, a daň je proto už teď progresivní. Vládou používané zdůvodnění, že navrhuje zavedení progrese, tedy není pravdivé a dokazuje to, že na prvním místě jde o politický „efekt“.
Také tvrzení, že jde o „oprášení rovné daně“, slibované (a neuskutečněné) kdysi pravicovými vládami, neodpovídá realitě. Ve skutečnosti se vláda tímto návrhem od pravé rovné daně ještě více vzdaluje. Jediné, co přebírá z původního návrhu rovné daně, je sazba 15 % – vše ostatní je ale jinak. Dovoluji si proto tento vládní návrh pojmenovat jako „odrovnání“daně z příjmu.