Návrat po 420 dnech
Tom Dumoulin opět jezdí s nejlepšími. Bude to stačit?
Mnozí si to neuvědomili, ale nekonečně dlouhých 420 dnů byl bez závodů, než se do nich začátkem srpna vrátil. Na startu Tour v Nice potom Tom Dumoulin prohlásil: „Jsem tu, což znamená, že jsem připravený.“
Ale na co? Může 29letý Nizozemec opět útočit i na titul? Nebo má pravdu jeho krajan Michael Boogerd, bývalý elitní cyklista a nyní komentátor, jenž tvrdí: „Tom je za zenitem. Měl úžasná léta. Ale už to není stejný Tom, jako když vyhrál Giro.“
Loni Dumoulina sráželo z kola bolavé koleno. Vyléčil ho. Snad. V srpnu na závodě Dauphiné ukázal nárůst výkonnosti a dojel sedmý, i když v dresu týmu Jumbo pomáhal Primoži Rogličovi. Bookmakeři z něj učinili čtvrtého favorita Tour.
Jenže právě týmový parťák Roglič se jevil nejsilnějším mužem srpna. Co s tím?
Před restartem sezony Dumoulin na otázku lídrovství odpovídal: „Ať silnice na Tour rozhodne, kdo z nás má větší šanci, a na toho pak ostatní ve třetím týdnu pojedou.“
Během Dauphiné naopak tvrdil: „V této chvíli je Primož tím nejsilnějším a de facto lídrem týmu.“
Když však Slovinec kvůli zranění nenastoupil do poslední etapy Dauphiné, karty Jumba se opět promíchaly. Tým oficiálně vyhlásil: „Máme dva lídry.“Chráněný status Dumoulina byl nyní evidentní i v neděli, kdy mu po pádu pomáhal zpět do pelotonu Wout van Aert, král srpnových klasik.
Včera, při prvním horském dojezdu do Orcieres, přijeli po precizní práci celého týmu Roglič i Dumoulin do cíle v početné skupině favoritů, ale Slovinec si navrch dospurtoval pro etapové prvenství.
Je otázkou, zda Jumbo nechá Dumoulina i ve třetím týdnu v Alpách jet na sebe. Pokud přece jen ano, o spousty fanoušků nebude mít nouzi. Vždy si je dovedl získat.
Už na Vueltě 2015. Coby časovkář, který ani neměl jet o celkové pořadí, hájil do posledního kopce poslední horské etapy červený dres lídra, než ho z něj vysvlékly drtivé útoky Astany a Fabia Arua. Za cílem zdrceně usedl do týmového auta a na sociálních sítích ho litovali i soupeři. „Tome, ty nešťastný chlapče,“psal tehdy Geraint Thomas.
Zato v květnu 2017 byly Dumoulinovy emoce úplně jiné. V Miláně pozdvihl pohár pro šampiona Gira, pak sešel z pódia a ulevil si: „Já mám ale hlad.“Jeho maminka neotálela, skočila do obchůdku u katedrály a koupila mu pizzu. Ládoval se hned pod pódiem.
Na tiskových konferencích vystupoval skromně, hovořil kultivovaně, uměl si ze sebe udělat legraci. Skončil druhý na Giru i Tour 2018,
chystal pokus o double v následující sezoně, na jaře 2019 cítil formu, přijel vyhrát Giro, ale pak bylo vše špatně. A to tak, že nadlouho.
Už ve 4. etapě Gira při hromadném pádu, který zavinil Ital Puccio, vletěl do příkopu, kolenem na přehazovačku. Oteklé koleno šeredně bolelo. Další den vzdal a v slzách říkal: „Strašná situace. Nejsem psychicky připraven jet domů.“
I v tak těžké chvíli si zachoval vnitřní velikost. „Nechci na nikoho nic svalovat, ani na Puccia. Prostě udělal chybu. To se stává. I já jsem v minulosti takové dělal.“
Loni se ještě pokusil vrátit na Dauphiné, koleno však bolelo dál. Škrtl start na Tour, pak Vueltu. A škrtl posléze rovněž svoji stáj Sunweb, za kterou závodil osm let. Už nechtěl věčně jen poslouchat plané sliby: Ano, Tome, přivedeme ti do týmu i pomocníky do hor. Vykoupil se z kontraktu a podepsal Jumbu.
Co to dělá? Tam jsou přece Roglič a Kruijswijk, divili se mnozí. Ale on tvrdil: „Vyhovuje mi, že už nebude tlak jen na mě.“
Když měl v únoru konečně závodit, našli mu střevní parazity. Další odklad. Chtěl se rozjet v březnu na Tirrenu-Adriatiku, ale to už vládl covid. Opět čekání. Ačkoliv odložená Tour pro něj byla výhrou: „Měl jsem víc času na nabrání výkonnosti.“
Ve 100procentní fyzické kondici patřil dříve mezi nejlepší jezdce v celkovém pořadí na světě. Nedisponuje do hor akcelerací jako Bernal nebo Quintana, ale setrvačným vysokým tempem s nimi dokázal hrát. Pokud měl vrcholnou formu, v horách se držel s ryzími vrchaři a občas je uměl v závěru odpárat.
Ale i kdyby se k takové formě přiblížil, nemusí dostat šanci ji ukázat.
Protože Roglič má zatím lepší.