Peníze pro seniory, ne na úkor školáků

Vláda poslala do Sněmovny návrh na mimořádnou finanční podporu seniorů ve výši 5 000 korun na osobu. Připusťme, že se jedná o upřímnou snahu pomoci seniorům ve svízelné situaci, což je důležitý sociálně politický cíl. Do té míry jsem pro. Pokud by zároveň nedocházelo ke snaze jiný důležitý politický cíl nešetrným způsobem komplikovat. Což reálně hrozí.

Ministerstvo školství totiž předložilo do připomínkového řízení novelu vyhlášky upravující podmínky tzv. společného vzdělávání. Ta předpokládá významné omezení této podpory, ať už formou pedagogické asistence, nebo tzv. pedagogické intervence. Konkrétně řečeno – školy nebudou moci žádat o prostředky na platy pedagogických asistentů, pokud se bude jednat o žáky s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení. Podobně nebudou získávat peníze na doučování nebo jinou pedagogickou pomoc žákům, kteří to z různých důvodů potřebují.

Pokud vyhláška skutečně vstoupí v platnost, dojde ve školách k významným komplikacím při zajišťování základních výchovných a vzdělávacích potřeb některých skupin žáků, což v konečném důsledku povede ke zvyšování nerovnosti ve vzdělávání a popření významného cíle Strategie 2030+, kterou vláda narýsovala rozvoj vzdělávání u nás na více než deset let.

Proti sobě tedy stojí dva důležité cíle – pomoc seniorům v nouzi a pomoc dětem, které mají znesnadněný přístup ke vzdělávání. Vláda se rozhodla nesystémově pomoci seniorům a naopak systémový cíl omezovat snižováním investic. Na jedné straně nevyargumentovaný počin důvodně podezřelý z populismu, na straně druhé za každou cenu „ušetřit“, ačkoliv z dlouhodobého hlediska jde o přesun vyšších nákladů do budoucnosti.

Nerozumím tomu. Bylo by přece možné zacílit podporu pouze na seniory, kteří ji potřebují. Nemálo z nich uvažovaných 5 000 korun nutně nepotřebuje. Z analýzy kvality života seniorů, kterou ministerstvo práce zveřejnilo v roce 2016, vyplývá, že chudobou ohrožených seniorů bylo v roce 2014 něco přes 8 %. I kdyby se jejich počet zvýšil za tu dobu několikanásobně, což je nereálné, stále bychom byli pouze na zlomku částky, kterou chce vláda jednorázově vynaložit. V celkovém úhrnu jde téměř o 14,5 miliardy korun. I kdybychom snížili částku jen o polovinu, bohatě bychom dokázali zajistit dostatečnou pedagogickou podporu všem dětem, které to potřebují. Protože částka, kterou vláda omezením investic do vzdělávání ušetří, se pohybuje maximálně ve stovkách milionů korun.

Ale chápu, že je to možná pro vládu příliš složité řešení. Nabízím tedy jedno velmi jednoduché: pokud senioři dostanou ne 5 000, ale 4 000 korun, mohou investice do škol zůstat zcela nedotčeny. Ba stále bude možné je zvýšit. Vláda by na tom tedy ještě mohla trochu „zamakat“.