Tour 700 tisíců roušek
Zákulisí nejslavnějšího závodu cyklistů v covidové době pohledem reportéra MF DNES.
Máte s sebou negativní test na covid?“Dívka skrytá za přepážkou z průhledného plexiskla se usmívá, ale po přivítání je toto první věta, kterou během akreditace na letošní Tour uslyšíte. Každý reportér byl dopředu varován, že bez tohoto certifikátu by se stal osobou nežádoucí.
Po jeho předložení následuje vyplňování dokumentů, v nichž se dušujete, že nemáte žádné příznaky nemoci covid-19 a že okamžitě nahlásíte, pokud by se u vás objevily.
Je to letos velmi zvláštní Tour. Tišší i klidnější. Závod, jenž se vždy chlubil svými čísly, třeba každoročními 12 miliony diváků u trati či 160 auty v reklamní karavaně, tentokrát nabízí i úplně jiné statistiky: 700 tisíc distribuovaných roušek a 2,5 tuny dezinfekčních gelů.
Roušky s logem Tour slouží organizátorům, rozdávají se hostům u sponzorské vesničky, jsou připraveny v tiskovém středisku, narazíte na ně všude. Bariéry podél zóny závodu lemují stovky tabulí s nápisy: „Vstup povolen jen s rouškou.“
Také letopočet letošního ročníku využili organizátoři k apelu na fanoušky a z transparentů vyzývají: 2 – metry odstupu od cyklistů.
0 – autogramů.
2 – osobní ochrany: rouška a gel. 0 – selfie.
Fanoušky, jimž ani to nestačí, vychovávají sami jezdci. Dan Martin z týmu Israel Start-up je vyzývá: „Každý, kdo si u silnice nasadí roušku, si může říci, že napomáhá tomu, aby Tour dojela až do Paříže.“
Však si zástupci jezdců u organizátorů po první pyrenejské etapě dokonce sami postěžovali, že množství fanoušků bez ochrany úst, kteří na ně ve stoupání křičí z 30 centimetrů, může být cestou do pekel. „Řekli jsme vedení Tour, ať takové lidi vyhánějí, než aby na nás volali a prskali bez roušek, když máme při závodě oslabenou imunitu. Pak stačí strašně málo, aby se virus přenesl,“líčí Roman Kreuziger.
Přibylo bariér, plotů, kontrolních stanovišť i zákazů. Přibylo také policistů. Svým počtem připomínají jejich srocení na Tour 2016 po teroristickému útoku v Nice. S tím rozdílem, že tentokrát nejsou po zuby ozbrojeni, zato příležitostně napomínají: „Nasaďte si roušku.“
A kde jsou ti diváci?
To vše je vlastně velkou hrou o vytvoření rovnováhy mezi zachováním integrity závodu a ochranou veřejného zdraví. „Strávili jsme měsíce vymýšlením, jak co nejvíc zabránit přenosu viru během Tour,“říká Thierry Gouvenou, sportovní ředitel závodu.
Nejprve šéfové rozhodli, že na 27 stoupání nevpustí žádná auta s fanoušky. Ti tedy dorazili na kolech a elektrokolech. Ale v rizikové červené zóně na východě země nyní hygienici zakázali i ta. Slavné průsmyky zejí prázdnotou. Většinou jen pár akreditovaných tleská jezdcům.
„Najednou zjišťujete, jak interakci s fanoušky postrádáte, včetně autogramů nebo podání ruky fandícímu dítěti. To vše nám ze zřejmých důvodů vzali,“říká Nicolas Roche.
Diváci nezmizeli zcela, ale to dynamické barevné divadlo minulých sezon letos u trati chybí. Kouzlo cyklistiky vždy spočívalo i v tom, že se fanoušci bez placení dostávali do bezprostřední blízkosti svých hrdinů. To je unikátní prvek v porovnání s jinými sporty.
A zároveň dvojsečný.
„Za normálních okolností, když napěchovaní fanoušci vytvářejí pod vrcholy kopců pro závodníky jen uzounký tunel na projetí, je takřka nemožné útočit,“poznamenal Toms Skujinš, vrchař stáje Trek. „Letos je to mnohem klidnější.“
Oddělené výtahy a patra
Nejen diváků, i pracovníků médií dorazilo letos zhruba o 30 procent méně z obvyklých dvou tisíc. „Hlavně televizní štáby se smrskly, když jsou pro ně mnohem omezenější možnosti, kam se dostanou,“říká Fabrice Tiano z tiskového oddělení Tour. I v tomto směru platí seriál zákazů. Není povolen vstup k týmovým autobusům, nesmíte odchytávat jezdce na silnici za cílem ani při podpisovém aktu na startu. A během volných dnů je přísný zákaz návštěv týmů na hotelech.
„Když bydlíme na hotelu s jiným týmem, máme rozdělené i výtahy, patra a místnosti na shromažďování, abychom se vzájemně nepotkávali,“popisuje Kreuziger.
Jedinou šanci odchytit naživo cyklisty mají novináři v mixzóně na startu a u cíle. Dvojitá bariéra zde mezi nimi udržuje dvoumetrový rozestup. Selfie tyče pro mikrofony jsou nezbytnou výbavou. Jako by s nimi reportéři lovili závodníky.
Ti musí mixzónou povinně projet. Nemusí ale zastavit. Přesto se snaží žádostem o rozhovory vyhovět, panuje tu jistý pocit sounáležitosti v bojových podmínkách. Včetně whatsappových skupin, kde si reportéři vyměňují další, po telefonu nasbírané hlasy cyklistů či sportovních ředitelů.
„Najednou je ta práce taková plochá. Člověk je šťastný, když má vůbec šanci promluvit si osobně s živým cyklistou,“říká Alasdair Fotheringham z britského listu The Independent, který píše z Tour už 28 let.
Mobilní laboratoř na covid-testování stojí každý den u týmových autobusů. Slouží pro okamžitou akci, bude-li zapotřebí, i jako určité memento: Doba je složitá.
V neděli a včera se uskutečnilo čtvrté a poslední plošné testování všech týmů. Odběrové místo zřídili během volného dne u tiskového střediska v ulici Pierra de Coubertina na periferii Grenoblu. Pan baron, po němž ulici pojmenovali, by jistě byl v šoku, kam až se jeho někdejší vize ryzího amatérského sportu v 21. století posunula.
Výsledky oznámí před startem dnešní 16. etapy. Stejně jako minulý týden všichni doufají, že covid peloton neproseje.
Jak říká David Lappartient, předseda Mezinárodní cyklistické unie UCI: „Už jen to, že jsme Tour letos odstartovali, byl malý zázrak. Dalším zázrakem bude, když dojedeme do Paříže. A to je náš cíl.“